Nejhodnocenější vtipy

Chlápek zvedl hlavu od stolu se znechuceným výrazem: „Ten guláš pálí jako prase!”
Kamarád alias kuchař namítl: „To se pěkně mýlíš, protože prase nepálí.”

Žena: „Domluvili jsme se, že co nejdřív ráno uspořádáme piknik...”
Muž: „No a? Vždyť jsme tady...”
Žena: „To ano, ale dohoda zněla - co nejdřív ráno uspořádáme, ne spořádáme!”

Poklidného vlahého rána vytrhne z poklidného podřimování poklidného rybáře nekompromisně nepoklidný mobilní telefon a v něm ještě méně poklidný hlas zanedbané ženy: „Sakra, zbudím se a ty nikde. Kde, proboha, jseš?”
„Sedím na rybách,” rezignovaně odvětí muž s prutem.
„No, hm, dobře... Ale neseď na nich moc dlouho, ať se ti nezapaří.”

„Včera jsem musel zacvaknout za tchyni pokutu, protože špatně parkovala a zrovna u sebe neměla ani cvoka,” stěžuje si přátelům pan Vodička.
Jeden kamarád se podiví: „Neříkej, odkdy se platí pokuty za košťata?”

Pán přijde do restaurace a objedná si hrachovou polévku a knedlíky se špenátem. Číšník mu přinese polévku a pán si ji vylije na hlavu. Číšník se osmělí a zeptá se: „Promiňte, pane, mohl byste mi prozradit, proč jste si vylil tu hrachovou polévku na hlavu?”
Pán se zhrozí: „To byla hrachová polévka? Já myslel, že to byl špenát!”

„Proč mi neřekneš, jestli mi ten kostýmek sluší?” zlobí se na manžela v oděvech paní Kolářová.
„To víš, že jo,” utrousí chlap, „já ti to řeknu a ty si ho koupíš!”

Co má žena společného s propastí?
Mnohá je zrádná.

Chytí Ostravák zlatou rybku.
„Pusť mne a splním ti tři přání.”
Tak horník rybku pustí a povídá: „Já chci, aby takové industriální skvosty, jaké jsou v Ostravě, byly i v Praze.”
Stane se tak, načež druhé přání zní: „Teď chci, aby tam dělali i v sobotu a v neděli.”
„Tak, už tam dělají i v sobotu a v neděli,” povídá ryba a už netrpělivě čeká na poslední, třetí přání.
A havíř na to: „Kurva, dyť já chcu být Pražák!”

V čem se nejlépe cítí žena i blecha?
V kožichu.

Policajt prohlíží řidiče po bouračce a při tom si pobrukuje: „Zlomená noha, na dvakrát zlomená ruka, fraktura lebky, uražený malíček, vypíchnuté oko...”
Jde okolo sedlák s povozem, chvíli poslouchá, jak si policajt nahlas sám pro sebe povídá, a pak mu ten sedlák říká: „Nemám zatím dojet pro pohřebák?”