Nejhodnocenější vtipy

Profesor biologie v první třídě gymnázia vyvolá studentku: „Tak, slečno Brmáková, řekněte nám, která část lidského těla dokáže šestkrát zvětšit svůj objem a za jakých okolností?”
Brmáková vstane a řekne: „Pane profesore, je mi z vaší nevkusné otázky velmi, velmi, velmi trapně a vzhledem k mému věku si budu na takovéto otázky stěžovat!”
Nato si celá rudá sedla.
Profesor pokýval hlavou a vyvolal Kruciánovou.
„Oční zornička, pane profesore,” odpověděla Kruciánová způsobně.
„Správně,” řekl profesor a otočil se zpátky na Brmákovou, „a vám, slečno, musím sdělit tři podstatné věci. Za prvé, neumíte látku, za druhé, myslíte na zvláštní věci, a za třetí, budete v budoucnu velmi, velmi, velmi zklamána.”

Koncentrační tábory byly tábory na zvýšení koncentrace.

Jde Pinocchio po ulici se svým otcem Gepettem a natáhne se jak široký tak dlouhý. Gepetto se na svého syna rozzlobí: „Ty jsi ale dřevo!”

Baví se dva kamarádi: „Manželka teď poslední tři měsíce drží nějakou brutální dietu. Lednička pořád prázdná, už mě to moc nebaví.”
„No, a má aspoň nějaký výsledky?”
„Jo, shodila za tu dobu 15 deka.”
„No tak aspoň něco, ne?”
„No jo, ale já shodil 10 kilo a náš pes umřel hlady!”

Ze zvukovodu teče zvuk.

Kolik poetů je potřeba k výměně žárovky?
Tři. Jeden prokleje temnotu, druhý zapálí svíce a třetí vymění žárovku.

Klavírista se ptá po koncertě přítele: „Co říkáš na ten potlesk?”
„Senzace,” chválí ho kamarád. „Kde jsi sehnal tolik příbuzných?”

Víte, co je to vypočítač?
To je stroj rychlejší než počítač. Zatímco počítač počítá, vypočítač to vypočítá!

Dědeček s babičkou chtějí omládnout. Babička tedy pošle dědu k doktorovi a ten mu říká o jejich problému. Doktor se zamyslí, dá dědovi projímadlo a řekne mu, ať si ho večer před spaním oba vezmou. Ráno povídá babička dědovi: „Dědo, já jsem ti vyskočila na záchod jak osmnáctka.”
„To nic není,” říká děda, „já jsem se posral jak mimino!”

Jeho Lordstvo se jednoho dne koupe ve vaně a najednou zvolá: „Jean, rychle zavolejte lady, ať sem ihned přijde!”
Tak Jean zavolá a lady, celá uřícená, přiběhne: „Co si přeješ, drahý?”
„Ale už nic,” odvětí zklamaně lord. „On jenom plaval.”

Paní Lapáková volá na byťák, že jí praskla v kuchyni trubka.
„Dobře, přijedu k vám po třetí,” slíbí opravář.
„Potřetí? Vždyť jste tu ještě nikdy nebyl...”

Sedí babička v kostele a má vedle sebe protézu. Přijde k ní farář a ptá se: „Proč tady máte tu protézu?”
Stařenka odpovídá: „Víte, pekla jsem bábovku a starý by mi ji zatím doma sežral!”

„Jo, jsou to feromony,” dává učitelka za pravdu malému cikánovi, „ale máš je i ty, Laco, ne jenom Fero!”

Kolik misionářů je třeba pro výměnu jedné žárovky?
Třicet jedna. Jeden to udělá a třicet domorodců spatří světlo.

Dva mladíci zastaví vrámci promoakce starou paní: „Dobrý den, mohli bychom se zeptat, jakého máte operátora?”
„Jéžišmarjá, já nevím,” zalekne se babička, „já ještě na žádný operaci nebyla!”

Loučí se dva fanatičtí golfisté a jeden navrhne: „Zahrajeme si znovu příští sobotu?”
Druhý na to: „No, měl jsem mít v sobotu svatbu, ale můžu to odložit!”

Jaký je rozdíl mezi hlemýžděm a plžem?
Plž nespořil se stavební spořitelnou.

Je to zelené, chlupaté, má to čtyři nohy a když to na tebe spadne, tak tě to zabije. Co je to?
Kulečníkový stůl.

V půl jedné v noci zazvoní někdo u lékárníka. Rozespalý lékárník se roztržitě oblékne, otevře a spatří opilého, škytajícího námořníka.
„Vy jste lékárník?” ptá se ho vrávorající námořník.
„Ano. Co se stalo?”
„A jste majitelem této lékárny?”
„Ano, jsem. Co si přejete?”
„Prosím vás,” škytne námořník, „máte takové bílé kulaté pilulky proti mořské nemoci?”
„Mám!” vyrazí ze sebe lékárník a zuří vzteky, protože ho kvůli takovéhle hlouposti vytáhl z postele.
„Tak si je strčte za klobouk!” zařve ze všech sil námořník a s hurónským smíchem zmizí za rohem.
To by mohl být docela klidně konec, jenže chudák lékárník je zlostí celý bez sebe, rozmrzele se svlékne, vleze do postele a rozčilením nemůže usnout. Asi tak za půl hodiny se zvonek opět ozve. Lékárník vyskočí, navlékne kalhoty, letí ke dveřím a tam stojí zase námořník. Lékárník se chce na něho vrhnout, ale vidí, že tohle je někdo jiný, tenhle je menší a má knírek.
„Promiňte,” omlouvá se námořník s knírkem, „nebyl tady asi tak před půlhodinou jeden opilý námořník?”
„Byl!” vyhrkne lékárník.
„A ptal se vás, jestli jste lékárník?”
„Ptal.”
„A vy jste mu řekl, že ano.”
„Ano, řekl.”
„A ptal se vás,” pokračuje námořník s porozuměním, „jestli jste majitelem této lékárny?”
„Ano, ptal,” odpovídá netrpělivě přešlapující lékárník.
„A vy jste mu řekl, že jste jejím majitelem?”
„Ano, řekl.”
„A zeptal jste se ho, co si přeje?” pokračuje pomalu rozšafný noční návštěvník.
„Ano,” přikyvuje zkoprnělý lékárník.
„A on si přál vědět, zda máte takové bílé kulaté pilulky proti mořské nemoci?”
„Ano, přál.”
„A vy jste mu samozřejmě řekl, že je máte?”
„Ano, řekl.”
„A on vám řekl, abyste si je strčil za klobouk?”
„Jo, řekl!” vyhrkne lékárník.
Námořník se dobrácky usměje a pokračuje: „Tak já jsem vám jen přišel říct, že už si je za tím kloboukem nemusíte nechávat, a můžete si je zase klidně vyndat, protože jste naletěl na nejapný žert mého opilého kamaráda!”

Ptá se pán syna: „Jak to, že jsi přinesl pětku z dějepisu?”
„Nechtěl jsem být žalobníček, učitelka chtěla vědět, kdo zabil Julia Caesara.”

„Milá dcero, hlavní zásada je, že láska prochází žaludkem!”
„Nechci nic říkat, mami, ale Pepa zná pro lásku jinou cestu!”

Sedí rybář s nahozenými pruty u rybníka a soustředěným zrakem sleduje vodní hladinu. Jde kolem pán a ptá se ho: „Mohl bych se prosím na vás podívat?”
„Ale samozřejmě, možná, že jste mi přinesl štěstí, protože jsem tu tři hodiny a ani záběr.”
Pán si sedl vedle a díval se. Asi za tři a půl hodiny se ho rybář zeptá: „Pane, když vás to tak baví, proč se nedáte také na rybařinu?”
Ten se usmál a mávl rukou: „Já bych na to neměl trpělivost...”

„Vy jste mi místo švýcarského sýra prodal holandský!”
„To jste si s ním povídal, nebo co?”

„Kobra je jedovatý... jedovatý...” zoufale se Pepíček chytá učitelčiny nápovědy. „Jedovatý seriál!”

Bezmála stokilový chlapeček se ptá maminky: „Mami, jak jsem přišel na svět?”
„Přinesl tě čáp,” ochotně vysvětluje máma.
„A kterej?” nedá pokoj tlouštík.
Maminka se zamyslí a říká: „Ten s prohnutou páteří.”

Syn gangstera se ptá otce: „Tati, co je to etika?”
„To je při obchodování ta nejdůležitější věc. Drogový dealer ode mě kupuje sto gramů heroinu, platí stodolarovou bankovkou. Když odchází, všimnu si, že mi dal dvě slepené stodolarovky, a tehdy začíná etika. Mám to říci šefovi, nebo ne?”

„Jean, jste spokojen se svým platem?”
„Ano i ne, pane. Ne, pokud ho dostávám jednou měsíčně. Ano, v tom případě, že byste mi tolik platil každý týden.”

Přijdou manželé k doktorovi a manželka si stěžuje, že má malá prsa a manžel, že má malý penis. Doktor jim napíše prášky, které mají brát jednou denně jeden. Večer manželé leží v posteli a chystají se dát si prášek. Manželka povídá: „Nebudeme čekat a dáme si celou krabičku.”
Druhý den se probudí a žena křičí: „Pooomoooc, mám obrovský prsa!”
A z vedlejší místnosti se ozve: „Nemůžu, navíjím!”

Kolik návrhářů Pentia je zapotřebí k tomu, aby zašroubovali žárovku?
1,99904274017, ale to je pro laiky dostatečně přesný výsledek.

Kolik promovaných vysokoškoláků je potřeba k vyměnění žárovky?
Jen jeden, ale může mu to trvat až pět let.

Víte, co je to Vysoké Mýto?
Hraniční přechod, kterému zřejmě dávala jméno konkurence.

Baví se dva kamarádi u piva: „Tchyně se mnou nemluví už hezky dlouho pro jedno slovo, které jsem jí ve zlosti řekl!”
„Hele, prosím tě a nemůžeš mi to slovo říct?”

Jde Pepíček smutně domů a říká mamince: „Mami, umřela nám babička!”
Maminka vykřikne: „Jak to, Pepíčku!”
Pepíček odpoví: „Apríl, to bylo moje morče!”

Medici trénovali práci s mikroskopem a měli hledat bakterie ve slinách. Někteří se domluvili a vpasovali spolužačce na sklíčko kapku spermatu. Každý čučel do svého okuláru, potom kolegům navzájem a dotyčná začala nadšeně vykřikovat: „Vy tam máte jen nějaký sliz, ale já mám ty bakterie k světu, ty jsou!”
Přišel k tomu profesor, chvíli na to kouká a pak povídá: „Slečno, že si ráno nečistíte zuby, je vaše věc, ale prosím vás, udělejte mi to k vůli, příště si aspoň vypláchněte ústa.”

Ptá se student rabína: "Rebe, smí se při studiu Talmudu kouřit?" "Ne, nesmí!" Student zklamaně odejde, ale kamarád ho utěšuje: "Zeptal ses špatně, to musíš jinak: Rebe, smí se při kouření studovat Talmud?" "Ano, smí..."

Novináři se ptají ředitele vyloupené banky, kolik lupiči ukradli.
„Asi sto tisíc. Ale napište, že se ztratilo deset milionů, ať se lupiči pobijí mezi sebou.”

Velitel pošle Anderse hlídat před kasárny, když musí odjet. Když se velitel vrátí, vedou spolu tento rozhovor: Velitel: "Tak, co s stalo, když jsem tu nebyl?" "Nic, co by bylo. Lopatu jsem zlomil." "Jakou lopatu?" "To když jsem psa zakopával." "Jakého psa?" "Toho, co hasiči přejeli." Jaký hasiči, proboha?" "No, muniční sklad vybuchl." "A proč mi to, ty vole, říkáš až teď?" "To aby jste se nazastřelil jako pan major."

Jaký je rozdíl mezi supem a tchýní? Sup počká, až umřeš, než se na tebe vrhne.

Říká muž ženě: „Tak mi kamarád půjčil knížku od Karla Maye.”
„Ale vždyť to je Marx.”
„Mně to stejně bylo divný, čtu už třetí díl a pořád nic o Indiánech!”

Skot spravoval střechu.Uklouzla mu noha a padal dolů.Když míjel kuchyňské okno, zvolal:"Pro mne dnes nevařte, obědvám v nemocnici."

Vyzvídá čtyřletá Anička na mamince: „Mami, jak jsem se narodila?”
„To přiletěl čáp...” začne vysvětlovat matka.
A holčička jí skočí do řeči: „A já myslela, že jsi mě měla s tatínkem!”

Prvňáčci jsou poprvé ve škole a paní učitelka se ptá: Děti, a kdopak ví, kolik je 1+2?" Nikdo nic neříká. "Nemusíte se stydět přihlásit."... "Opravdu nikdo neví?" Přihlásí se malá holčička: "Ja nevím kolik je 1+2, ale vím, že je to určitě stejně jako 2+1, jelikož sčítání jest na tělese reálných čísel komutativní

Jeden profesor byl velmi důsledný při dodržování podmínek u testů, a když řekl, že test skončil, tak kdokoliv ještě něco psal, dostal nedostatečnou. Jednou takhle jeden frajer v pohodě po skončení testu, když ostatní odevzdávali, ještě dvě minuty psal, pak se zvednul a nesl papír ke katedře. Profesor na něj: "Mladíku, ani se neobtěžujte. Máte to za pět." "Pane proferose, vy nevíte, kdo jsem!" "Ne, to nevím, a vůbec mne to nezajímá. I kdybyste byl mladej Klaus, z tohohle tesu máte za pět!" "Vy fakt nevíte, kdo jsem???" ptá se frajer s téměř hysterickým výrazem ve tváři. "Vůbec netuším, kdo si myslíte, že jste." "Tak to je dobře!" řekl frajer, vrazil svoji písemku doprostředka štosu s ostatními a kvapně opustil učebnu.

„Pane vrchní, před týdnem jsme tady u vás jedli, přesně tam u toho stolu u okna a měli jsme porci, která byla alespoň trojnásobná, než je tohle!”
„Kde že jste seděli, u okna? No to jste měli výstavní kousek!”

Novinář zpovídá stoletého Číňana: "A jaké máte plány do budoucna?" "Na jaře se budu ženit." "Ve vašem věku?!" "Já ani nechci, ale táta jinak nedá..."

Ptá se žák učitele: „A jak to přijde, že má rabín děti, když ve dne v noci imrvére studuje svaté knihy?”
Učitel na to: „No, k tomu je potřeba čtyřicet tisíc a čtyři andělé.”
Celá třída ztichne.
„A to jako proč zrovinka tolik?” ptá se žák.
„No protože přijdou ti andělé, jeden ho chytne za jednu ruku, druhý za druhou ruku, třetí za jednu nohu, čtvrtý za druhou nohu - a zvednou ho od těch svatých písem a odnesou na lože k jeho paní, k rebecin.”
Žákovi to vrtá hlavou: „To jsou ale všehovšudy čtyři andělé, co k tomu byli potřeba. K čemu je pak těch čtyřicet tisíc?”
Učitel se zamyšleně usměje: „No, těch čtyřicet tisíc se ho pak snaží dostat zpátky k těm svatým písmům.”

„Ten podvodník, co jsem od něj tu kobylu koupil, mi sliboval, že vždy doběhne na prvním místě,” stěžuje si přátelům napálený žokej.
„A nedoběhla, co?” spíše konstatuje, než že by se ptal, jeden ze známých.
„Ale jo, doběhla na prvním místě,” řekne žokej, „to už však byl jiný závod!”

„Chodil jsem na karate,” chlubí se přátelům vozíčkář.

Víte, jaký plat má zboží?
Ne? Já taky ne, ale stejně je to divné, když se v obchodech pořád mluví o příjmu zboží.

„Tak jsem si všimla, že náš děda začal být roztržitý,” sděluje manželovi svůj postřeh Dana. „Pozorovala jsem ho, jak se jde sprchovat. Hodil si ručník přes rameno, pak si sundal brýle, otevřel pouzdro... a dal do něj ponožky!”