Vtipy o práci - 175 zajímavých

Šéf navrhuje atraktivní podřízené: „Pojeďte se mnou přes víkend na chatu a já na ni napíši vaše jméno.”
„Abych s vámi jela,” sladce se usměje kráska, „to byste musel napsat chatu na moje jméno!”

Generální ředitel zahraniční firmy se zlobí na personálního ředitele: „Co jsi to nechal napsat do novin za inzerát? Co to má znamenat - hledáme sexretářku. Já jsem ženatý muž, víš, jaké se doma strhne peklo?!”
Pak se šéf trošku uklidní a říká svému podřízenému mírnějším hlasem: „Já vím, že jsi pravdomluvný člověk, ale co jsem ti vždycky říkal - když je to nutné, někdy se lhát musí.”

Jeden chlápek zrovna nastoupil z konkurzu na místo ředitele velké firmy. První den se v práci setkal s bývalým ředitelem, který mu předával kancelář. Když byli chvíli o samotě, jeho předchůdce mu podal tři obálky a řekl: „Když narazíte na problém, o kterém si budete myslet, že je neřešitelný, otevřete jednu obálku a proveďte, co je uvnitř.”
Nová práce se chlápkovi líbila, obchody šly dobře, ale po šesti měsících začal najednou klesat obrat a žádné opatření nepomáhalo. Když chlápkovi došla inspirace, vzpomněl si na tři obálky. Otevřel první z nich a četl: „Obviňte svého předchůdce.”
Tak tedy svolal tiskovou konferenci a taktně shodil vinu na svého předchůdce ve funkci - takové ty řeči o skrytých nepořádcích v účtech a kontrolách. Noviny a také burza zareagovaly pozitivně a obchody se zase začaly hýbat.
Asi o rok později opět došlo k propadu tržeb spojenému s vážnými personálními problémy. Chlápek sáhnul do šuplíku a z druhé obálky vyndal pokyn Reorganizujte. Provedl tedy velkou reorganizaci a opět se firma rychle dala dohromady.
Po roce a půl přišla další vlna problémů. Šéf se zavřel v kanceláři, vytáhl ze šuplíku třetí obálku a otevřel ji. Vzkaz zněl takto: „Připravte tři obálky.”

„Ano, chtěl jsem ostříhat na havla,” zlobí se na holiče nespokojený zákazník, „ale ne jako ten bývalý prezident!”

„S největší určitostí mě čeká černá budoucnost,” stěžuje si kolegovi v práci deprimovaný pan Vaněk.
„Nezoufej předem. Jak to můžeš vědět?”
„Manželka je do větru a přistěhoval se k nám nový soused z Afriky.”

Chlápek přijde pozdě do práce a omlouvá se šéfovi: „Promiňte, já jsem zaspal!”
„Cože - vy spíte i doma?!”

Víte, proč má lopata dlouhou násadu?
Aby byl člověk dál od práce.

Ředitel podniku chválí mladého zaměstnance: „Jsem s tebou opravdu spokojený. Ještě před rokem jsi byl řadovým zaměstnancem, za měsíc vedoucím dílny, nyní náměstkem a teď tě chci jmenovat mým nástupcem. Co mi k tomu řekneš?”
„Děkuji, strýčku.”

Ptá se chlápek sekretářky: „Vy držíte smutek?”
„Ne, proč?”
„No, že máte ve stroji černou pásku...”

Šéf k podřízenému: „Člověče, vy pomalu chodíte, pomalu děláte, pomalu vám to myslí. Je něco, co vám jde rychle?”
„Ano, rychle se unavím!”

Odbory: Organizace, která bojuje za to, aby stále více lidí za stále více peněz stále méně pracovalo.

Šéf má telefon, bere ho sekretářka: „To musíte zavolat za tři hodiny, on teď má desetiminutovou přestávku na svačinu!”

Přijímají novou sekretářku: „Kolik úderů za minutu zvládáte?”
„Promiňte, já myslela, že hledáte písařku a ne karatistku!”

Bod č. 1: Zaměstnavatel má vždycky pravdu.
Bod č. 2: A když pravdu nemá, pak platí bod č. 1.

Chlápek říká u krejčího: „Můžete mi ušít za dvacku kalhoty?”
„Dalo by se, ale bez nohavic a kapes!”
„A co teda budou mít?”
„Pouze příklopec!”

Milionářka přistihne v kuchyni služku s nějakým mladíkem. Vyhodí ho z domu a pak se ptá své služebné: „Heleno, co to bylo za člověka?”
„Můj bratr, paní.”
„A jak se jmenuje?” zajímá se paní domu.
„Říkal, že Petr.”

Chodec zastavil před provizorní lávkou a s obavami se obrátil na opodál stojícího dělníka: „Myslíte, že mě to prkno unese?”
„S tím bych si starosti nedělal,” podal si ho kopáč, „spíš by mě zajímalo, jestli vy unesete to prkno!”

Dva mladíci zastaví vrámci promoakce starou paní: „Dobrý den, mohli bychom se zeptat, jakého máte operátora?”
„Jéžišmarjá, já nevím,” zalekne se babička, „já ještě na žádný operaci nebyla!”

Nová sekretářka trávila většinu času čtením časopisů nebo hraním pasiánsu a okázale ignorovala zvonící telefon. Nakonec se její šéf naštval a povídá: „Poslyšte, slečno Sklenářová, když telefon zvoní, musíte ho zvednout!”
Slečna se šéfovi podívá přímo do očí a suše odvětí: „A proč? Většinou je to stejně pro vás.”

Šéf se ptá podřízeného: „Jak to, že jste mi neposlal žádný pozdrav z dovolené?”
„Neměl jsem vaši adresu.”
„A to jste nemohl napsat, poslal bych vám ji.”
„Vida, to mě nenapadlo!”