Vtipy o škole - 1491 zajímavých

Císařský řez je zákusek pro císaře.

Jaké taháky jsou nejpracnější?
Ručně vyšité na kapesník.

Nečas je mezera v časoprostoru.

Zábradlí je prostor za bradly.

Australané mají slunce pod hlavou.

Když jsem říkala, že by bylo lepší, kdyby sis raději koupil místo kopacího míče glóbus, ani ve snu mě nenapadlo, že s tím glóbem začneš hrát fotbal!

Pusa patří mezi dechové nástroje.

Stavitelé pyramid byli mravenci.

Profesor při přednášce náhle přeruší výklad a praví: „Pánové tam vzadu, kdybyste se o kopané bavili trochu tišeji, a vy, slečny tam v prostřední řadě, kdybyste luštily křížovku trochu klidněji, tak by se vašim kolegům v první lavici určitě spalo lépe.”

Památná věta je každá věta, kterou někdo řekl u památníku.

Vychované dítě je dítě, které matka dostatečně dlouho chovala v náručí.

Stezuje si ucitel kolegovi
Dostal sem neuveritelne blbou tridu!
Uz jim to vysvetluju potreti uz i ja jsem to mezitim pochopil ale oni porad nic!

Želvy bahenní u nás žijí jen v lázních.

Šlapák je mužská obdoba šlapky.

Jak chutná kyselina sírová?
Asi jako citron, protože je kyselá.

Paní učitelka se ptá po vánocích dětí,co dostaly.Přihlásí se Pepíček:Já jsem dostal psp.To je ta nová nová hra?-ptá se učitelka.Pepíček odpoví:ne,to jsou ponožky,slipy a punčocháče.

Kulový blesk je blesk, který vám uhodí do kulí.

Chřestýš je živočišná forma chřestu.

Když plastický chirurg něco zkazí, použije plastickou gumu.

Paní učitelka se ptá holčičky: „Aničko, jak se říká člověku, který usíná na vavřínech?”
Děvče odpoví: „Tarzan.”

Sudokopytníci mají na kopytech sudy.

Mezi ploutvonožce patří potápěči.

Vývojová stádia člověka jsou „homo sapiens” (člověk moudrý) a „homosexuál” (člověk teplý).

"Proboha, co sis to koupil za látku na oblek? Ty sis v životě neuměl nikdy nic pořádně vybrat!" nadává manželka manželovi. "Jó, to pozoruju, pozoruju, když se tak na tebe dívám...!"

Extra výmluva: „Nepíšu arabskými číslicemi, protože neumím arabsky!”

Učitel zkouší studenta, jaká byla podle pověsti Achillova slabina. Ten Janek si neví rady, a tak se mu pedagog snaží pomoci: „Achillova slabina byla ta část těla, za kterou ho matka držela, když ho koupala v posvátné řece.”
Žák u tabule se zamyslí a odvětí: „Byl to jeho - ehm - pytlík.”

Cyril a Metoděj přišli na Velkou Moravu a den nato upálili Mistra Jana Husa.

„Všichni dostanete poznámku za vyrušování!” zlobí se na neukázněné žactvo kantorka. „Tedy kromě Kropáčka, který - jak vidím - právě spí.”

Osel je náš tatínek, když naleje na pánev místo oleje benzin.

Učitel: „Pověz nám, Pokorný, jak dlouho byli Adam a Eva v ráji?”
„Až do podzimu.”
„Proč, až do podzimu?”
„Protože dřív nebyla jablka zralá.”

Nastoupí nová, mohutně vyvinutá paní učitelka a ptá se žáků, co by chtěli být.
První: „Automobilový závodník.”
Druhý: „Vědec.”
Třetí po ní sjede očima a s povzdechem povídá: „Já bych chtěl být dospělý!”

Letopočet je počet letů.

Zvěrokruh je ten kruh, přes který skákají zvířata v cirkuse.

Ve starověkém Egyptě se vám rodina rozpadnout nemohla, těla tam totiž mumifikovali.

„Až si budete v deváté třídě vybírat střední školu,” radí šesťákům do budoucna výchovný poradce, „na prvním místě si vyberte tu, kterou jste si vysnili.”
„Juchůůů!” radostně vyjekne Marika. „Půjdu na Bradavice!”

Horáčku, měl sis připravit referát o Homérovi, a ne o Houmru Simpsonovi!

Učitelka zadala svým žákům 5. třídy za úkol, aby zjistili od rodičů příběh s ponaučením na konci. Druhý den ve škole děti vyprávějí své historky.
Kathy říká: „Můj tatínek je farmář a chová slepice kvůli vejcím. Jednou jsme je v košíku vezli do obchodu na předním sedadle, když v tom jsme nabourali, košík vyletěl a vajíčka se rozbila.”
„A ponaučení?” ptá se učitelka.
„Nedávej všechna vejce do jednoho košíku.”
„Dobře,” říká učitelka, „teď Lucy.”
„Naše rodina má taky farmu. Ale chováme slepice kvůli masu. Měli jsme jednou tucet vajec, ale vylíhlo se nám jen 10 kuřat. A poučení je: Nepočítejte slepice, dokud se nevylíhnou.”
„To je pěkný příběh,” říká učitelka, „Johnny, jaký máš příběh ty?”
„Ano, madam, můj tatínek mi řekl příběh o strýčkovi Bobovi. Strýček Bob byl u Zelených baretů ve Vietnamu a jeho vrtulník to jednou dostal. Musel nouzově přistát na nepřátelském území a jediné, co měl byla láhev Whisky, kulomet a mačeta. Než dopadl na zem, vypil láhev Whisky, aby se nerozbila a pak přistál přímo mezi stovkou vietcongů. Zabil jich 70 kulometem, než mu došly náboje, potom zabil dalších 20 mačetou, než se mu zlomila čepel a zbytek zabil holýma rukama.”
„Svatá dobroto,” zděsí se učitelka, „a jaké ponaučení ti tatínek řekl z tohoto hrůzného příběhu?”
„Neser se do strejdy Boba, když je nalitej!”

Žena má doma tři milence a překvapí je doma manžel.
První běží do koupelny, druhý do kuchyně a třetí se schová do brnění na chodbě.
První křičí z koupelny: "Paní, tu vodovodní baterii máte opravenou". A odejde.
Druhý křičí z kuchyně: "Paní, ten sporák máte spravenej". A odejde.
Třetí stojí v brnění před manželem a ptá se: "Kudy tudy na Karlštejn?"

Muž není savec, protože nerodí živá mláďata.

Papír je k papání.

Roztoč je zvíře, které to umí roztočit.

Jde učitelka s postiženými dětmi na výlet a ukazuje jim: „Podívejte se, děti, mrtvý pták.”
Děti koukají na nebe a diví se: „Kde?”

„I swallow swallow,” přemítá nad slohovkou angličtinářka, „ten kluk se buď přepsal, nebo spolkl vlaštovku!”

„Rád mluvím před třídou,” prohlásil nesmělý mladík, „ale jak vejdu dovnitř, mám strašnou trému a nevydám ani slovo.”

Perokresba není technika kreslení přirozením.

O hodině se přihlásí dva žáci.
„Ano, Jaruško?” dá učitel přednost dámě.
„Pane učiteli, můžu jít na záchod?” ptá se holčička.
„Samozřejmě, jen běž... A co potřebuješ ty, Honzíku?”
„Mohl bych jít s ní?”

„Až do konce hodiny máš zákaz se mě na cokoliv ptát!” rozčílila se učitelka na Petra.
„A to myslíte vážně?”

Rok 658 znamenal vrchol rozšíření čínské moči ve střední Asii (moci).

Baví se spolu dvě studentky MFF a jedna vypráví: „Tak jsem ti tuhle šla večer na kolej. Bylo už nejmíň půl dvanácté a tam pod tou lampou, co nesvítí, stál nějaký chlap a když mě viděl, mlsně se olízl. Dovedeš si představit, jak jsem utíkala?”
Druhá napjatě vyzvídá: „A dohonilas ho?”

„Děti,” vykládá paní učitelka ve druhé třídě, „boje na Dukle byly strašně těžké, mnoho lidí tam padlo, i mnozí z vašich příbuzných. Je tu někdo takový mezi vámi?”
Jožka se hlásí: „Prosím, prosím, můj děda tam padl!”
Paní učitelka ho hladí po hlavě a ptá se: „A jak se jmenoval děda?”
„Obersturmbannführer Lembke!”