Vtipy o zločinu - 246 zajímavých

„Paní obžalovaná, vy tvrdíte, že vás tento invalida napadl?”
„Když mě napadl, tak ještě invalidou nebyl.”

„Tak vy nám tedy tvrdíte, obžalovaný, že jste na žalobce hodil pouze rajčata. Potom mi tedy vysvětlete, jak přišel k té velikánské bouli?”
„Ona byla ta rajčata v konzervě.”

Přijde mladík do trafiky: „Paní, máte tady ochranu?”
„Nemám, chlapče.”
„Tak ruce vzhůru a peníze na pult!”

Odcizené zboží vsunula za ňadra, avšak neuspěla, protože vedoucí sledoval její poprsí již od chvíle, kdy vstoupila do prodejny.

Jednou přišli za soudcem, aby také přispěl 100 Kč na pohřeb místního právníka. Soudce vytáhl tisícovku a povídá: „Tu máte, pohřběte jich deset!”

Soudní proces: „Jste obžalován, že jste poškozeného dvakrát uhodil pěstí do hlavy. Chcete něco dodat?”
„Ne, myslím, že mu to stačí...”

Rozhovor s profesionálem: „Co je na práci detektiva nejzajímavější?”
„Vyslýchat hluchoněmého.”

„Být tlustá jako vy má jednu výhodu,” podotknul strážník.
„A jakou, prosím vás?” zeptala se ho otylá svědkyně.
„Vás by nikdo neunesl!”

„Přiznávám se,” pravil u soudu obžalovaný, „nic jsem neudělal.”

Proč jsou mafiáni v bance?
Vyřizují si účty.

Proč dal strážník pokutu chlapečkovi, který si na pískovišti stavěl hrad?
Protože neměl stavební povolení.

Soudce k obžalovanému: „Chcete uvést nějaké polehčující okolnosti?”
„Ano, chtěl bych říct, že už jsem byl třikrát trestaný a vůbec to nepomohlo!”

Americko-mexická hranice. Přijíždí chlapík na kole, na zádech naditý ruksak. Celník se ptá: „Copak máte v tom batohu?”
Chlapík na to s klidem: „Písek.”
Celník vezme batoh, otočí ho vzhůru nohama a vysype se jenom hromada písku. Celník nechápavě zírá, ale naháže písek zpátky do batohu, popřeje chlapíkovi šťastnou cestu a nechá ho jet. Druhý den zase přijede chlapík na kole, zase musí vysypat batoh, zase jenom písek. Třetí den znovu, a tak to jde rok. A pak najednou nic. Až po dvou letech se celník s tím chlapíkem náhodou potkají v baru.
Jak tak spolu sedí, klábosí a pijou, celník povídá: „Poslyš, já vím, žes tenkrát něco pašoval. Já už tam nedělám, mně už je to jedno, ale jen tak mezi námi, co to prosím tě bylo?”
Chlapík si dá doušek a opáčí: „Kola.”

Pracovní úraz městského strážníka: „Uklouzl po mrtvole.”

„Obžalovaný, jak jste mohl svou ženu, matku dvou dětí, tak bezohledně zadusit polštářem?”
„Jak bezohledně? Nechtěl jsem vzbudit děti.”

V tmavé ulici ve stínu velkoměsta došlo k přepadení, jehož hlavní aktér byl neobyčejný slušňák a příjemným hlasem pravil k oběti: „Byl by džentlmen tak laskav a ráčil by poskytnout menší finanční výpomoc hladovému bližnímu bez práce, který nemá vůbec nic mimo pistole, co drží v ruce?”

Vysvětluje poručík nováčkům, jak nejlépe zastřelit zločince: „No, nejlepší je střelit ho deset centimetrů pod levé prso.”
A jeden z nováčků na to: „Tak to bych svoji starou střelil přesně do kolena.”

Když mě vlákal do parku, tušila jsem, že o něco přijdu, ale že to bude kabelka, to mě nenapadlo.

Otec zajde za advokátem a slíbí mu sto tisíc, když to pro syna uhraje na dva roky. Když mu peníze předává, ptá se: „A není to málo?”
„Skoro je, bylo to hrozně těžké - oni ho totiž chtěli osvobodit!”

Významný mladý právník byl zrovna na cestě k soudu, kde se měl projednávat jeden velmi zapeklitý případ, když tu se najednou zničehonic ocitl před nebeskou branou. Svatý Petr ho uváděl dovnitř a právník protestoval proti své předčasné, náhlé smrti: „Jsem příliš mladý, než abych zemřel. Vždyť je mi teprve 35!”
Svatý Petr souhlasil, že 35 je přeci jen docela málo na vstup do nebeského království, a přislíbil, že se na jeho případ podívá. Vrátil se za hodinu a oznamuje právníkovi: „Synu, obávám se, že chyba je někde u vás. Ověřili jsme váš věk na základě hodin fakturovaných vámi vašim klientům, a zjistili jsme, že je vám nejméně 108 let!”

Při výslechu: „Jestli nebudeš mluvit, tak ti vyřízneme jazyk!”
„To nevadí, já jsem břichomluvec.”

Pán se hájí u soudu: „Je pravda, že jsem manželku slovně urážel, ale není pravda, že jsem ji přitom napadl fyzicky - nebylo to možné, byl jsem schovaný pod postelí!”

Soudce vejde do sálu, bouchne kladívkem a říká: „Než začne přelíčení, musím vám oznámit jednu věc. Obhájce mi zaplatil 300 tisíc, abych rozhodl v jeho prospěch. Žalující strana mi zaplatila 200 tisíc, abych rozhodl v její prospěch. Abych učinil proces spravedlivým, vracím obhajobě 100 tisíc.”

„Pane celník, že se nesmí převážet kokain přes hranice.”
„Jistě, že ne!”
„Vidíš táto, já ti to říkala!”

V soudním procesu provádí vrahův obhájce křížový výslech patologa: „Než jste podepsal úmrtní list, zkontroloval jste puls?”
„Ne.”
„Poslechl jste si, zda mu tluče srdce?”
„Ne.”
„Provedl jste zkoušku dechu?”
„Ne.”
„Takže, když jste podepsal úmrtní list, nebyl jste si jistý, zda je ten člověk mrtvý, že?”
„No, řeknu to takhle: Mozek toho chlapa jsem měl v piksle na stole. Ale je možné, že běhá někde venku a věnuje se právu.”

Soudce jen stěží uklidnil přítomné v soudní síni. Napomíná je: „Další osoba, která naruší průběh přelíčení, bude muset odejít domů!”
Na to obviněný: „Hurá!”

„Můj manžel má velmi sedavé zaměstnání. Před nedávnem ho pustili, ale jde sedět zase.”

Když přestoupíš zákon, zaplatíš pokutu. Když respektuješ zákon, zaplatíš daně!

„Proč jste ukradl to drahé plnící pero?”
„Chtěl jsem škrtnout svoji zlodějskou minulost.”

U soudu: „Kolik je vám let?”
„Pětadvacet!”
„Napište do protokolu, že svědkyně ztratila paměť!”

„Obžalovaný, chcete říct něco na svoji obhajobu?” táže se soudce muže, který v noci v parku znásilnil kolemjdoucí ženu.
„Snad jen to, že kdybych měl u sebe baterku, tak by se to nestalo!”

„Pane soudce, to, že jsem klečel na silnici, přece vůbec nedokazuje, že jsem byl opilý.”
„A jak mi vysvětlíte, že jste se pokoušel srolovat a strčit do kufru bílou dělicí čáru?”

Soudce říká obžalovanému: „Vy jste panu Horákovi řekl, že je idiot. Vyslovte nad tím svoji lítost.”
„Slavný soude! Velmi lituji, že pan Horák je idiot!”

„Paní svědkyně, kolik je vám let?”
„Třiatřicet.”
„Mluvte pravdu, nebo budu nucen zavolat soudního znalce!”

„Tak mě právě u soudu osvobodili.”
„Čestně?”
„Ne, normálně.”

Co je nepochopitelné?
Když je v horním rohu stránky napsáno: „Výše uvedené tvrzení je nepravdivé.”

Sedí v jedné cele pedofil, zoofil, nekrofil a milovník adrenalinových sportů.
„Chtělo by to pejska,” pronese zoofil.
„Mohlo by to být štěňátko,” soudí pedofil.
„Mohlo by být mrtvé,” říká nekrofil.
Milovník adrenalinových sportů udělá: „Haf!”

Soudí kapesního zloděje. Soudce se ptá: „Obžalovaný, popište podrobně, jak jste nepozorovaně vzal poškozenému z uzavřené kapsy peněženku?”
Obžalovaný: „Pane soudce, to nemyslíte vážně? Za takové lekce beru 2 000 Kč za hodinu!”

Jeden člověk neměl peníze a přemýšlel, jak je získat. V práci se moc nevydělávalo, krást se bál. Nakonec se rozhodl, že bude falšovat peníze. Další dilema bylo, jaké hodnoty. Usoudil, že falšovat 200koruny by se mu nevyplatilo a 500koruny se mu zdálo moc. Nakonec vyrobil falešnou 250korunu. Potom zvažoval, co koupit nejlevnějšího. Nakonec se celý nervózní vydal do trafiky koupit krabičku sirek. Paní v trafice mu prodala sirky a dostal nazpátek tři sedmdesátikoruny, třicetikorunu, devítikorunu a osmdesátník.

Muž přijde k právníkovi do kanceláře a ptá se, kolik si účtuje za své služby.
„Mám taxu 1 000 korun za 3 zodpovězené otázky,” odpoví právník.
„A není to příliš vysoká cena?” diví se muž.
„Ano, je,” odpoví právník. „A co je vaše třetí otázka?”

Nastoupí chlápek do vězení. Staří mazáci mu poradí, aby zabouchal na dozorce a řekl si o dvanáctku Plzeň. Chlápek to teda udělá. Dozorce přijde, chlápek se nakloní k okýnku, řekne si o tu dvanáctku a dostane šílenou ránu pěstí.
Když se za pár minut probere, zabouchá znova. Dozorce přijde, nakoukne a dostane ránu zpátky se slovy: „Tady vracím flašku!”

„To jsi mi nemohl vymyslet lepší krycí jméno než maková panenka?!” zlobí se na zkorumpovaného agenta drogový boss.

Odsouzenec v cele smrti se ptá kata: „Kdy už bude konečně poprava?”
„Podle toho, jak to vypadá,” přemýšlí kat, „tak asi za měsíc.”
„A dřív to nejde?” děsí se odsouzený. „Za týden má přijet tchyně a já bych se toho nerad dočkal!”

„Já chápu, že vám řekl, ať jdete do prdele,” praví soudce, „ale proto jste mu tam nemusel zarazit nohu!”

Soudce oznamuje: „Občane Lubomíre Váčku, jste obžalován ze znásilnění zde přítomné Lucie Pravé.”
„Ale vždyť já jsem jí nic neudělal!” hájí se muž.
Soudce se na něj přísně zadívá: „To se pozná až za devět měsíců!”

V restauraci se koná velká mafiánská oslava. Vtom do místnosti vstoupí šéfkuchař a promluví k hostům: „Vážení, na přání pořadatele této párty vás vítám ve hře ruská ruleta. Jedna porce byla otrávená...”

„Neměli bychom toho falešného šarlatána radši propustit?” navrhuje bachař řediteli věznice.
„Jak vás něco takového mohlo napadnout?” zamračí se šéf.
„No já jenom, že už proměnil všechny své spoluvězně v žabáky!”

Pan Wilson byl předsedou místní charity, která ještě nikdy neobdržela dar od nejbohatšího právníka ve městě. Pan Wilson se pokusil obměkčit právníka po telefonu: „Pane doktore, podle našich informací jste jen minulý rok dosáhl zisku 600 000 dolarů, a přesto jste nevěnoval ani cent na charitativní činnost.”
Právník odpovídá: „Víte vy člověče, že moje matka umírá na těžkou nemoc, a účty za nemocniční péči několikrát převyšují její roční příjmy? Víte, že můj bratr, válečný veterán, je na vozíčku a slepý? Víte, že moje sestra přišla při nehodě o manžela a zůstala sama se třemi dětmi?”
„Ne, to jsem opravdu nevěděl.”
„No vidíte. A když nikomu z nich žádné peníze nedávám, proč bych proboha měl dávat vám?”

Jeden lupič se smyslem pro humor vyloupil dům, na kterém byla výstražná cedule s obrázkem psa a nápisem: TADY HLÍDÁM JÁ!
Když dům opustil, nápis byl uprostřed přeškrtnutý a bylo dopsáno: TADY KRADU JÁ!

U soudu hřímá obhájce: „Slavný soude, podívejte se na ten baňatý červený nos mého klienta - myslíte si, že kdyby měl nějaký rum, prodával by ho u silnice?”
Soud uznal a klienta osvobodil.