Vtipy o zločinu - 262 zajímavých

Chlubí se zloděj mladé, pohledné prodavačce: „Víte, slečno, já mám pod čepicí. Mě nikdy nechytnou.”
Dívka na to: „Věřím vám. Dejte, prosím, na pult i tu čepici.”

V soudní síni: „Jak jste zabil svou ženu?“ „Kladivem.“ Z publika se ozve: „Ty svině!“ Soudce: „Klid, tady rozhoduje soud!“ „Já nerozhoduju, ale minulý týden jsem si u něj byl dvakrát půjčit kladivo a on tvrdil, že žádné nemá!“

„Včera při baseballu jsem dostal dostal pecku do hlavy,” chlubí se sousedovi strážník.
„To je moc hezké. Jen škoda, že vám tam místo ní nedali mozek.”

Ptá se vězeň spoluvězně: „Jak jsi se sem dostal?”
„Ale, bral jsem mzdu za fingované podřízené a soudce mi nařídil, že si za ně musím vybrat i dovolenou!”

„Není se co divit, že toho chlapa zavraždili,” konstatuje poručík na místě činu. „Byl to chronický neplatič nájemného. A já být nájemným vrahem, taky bych si to určitě nenechal líbit, aby mi někdo nezaplatil!”

„Snažil jsem se hlídce vysvětlit, že jsem toho moc nevypil,” stěžuje si soudci alkoholik, „ale asi mi pro podnapilost nerozuměli!”

Jednoho dne vejde doktor Watson do kanceláře Sherlocka Holmese na Baker Street.
„Dobré jitro, milý Watsone,” praví velký detektiv. „Dnes jste si vzal vlněné spodky s česanou přízí, není-liž pravda?”
„Ano!” zvolal Watson, celý udivený. „Ale řekněte mi, příteli, jak jste dospěl k této geniální dedukci?”
„Žádná dedukce, Watsone,” opravil ho Sherlock Holmes. „Prostě pozorování. Zapomněl jste si obléci kalhoty!”

Za mřížema kleje vězeň: „Už nikdy nebudu vykrádat čerstvě natřený auto!”

Soudce na soudě: „Takže, milá paní, vy jste na obalu namísto Podávat s ledem četla Podávat s jedem?”

K vedoucímu klenotnictví přijde známý a povídá: „Slyšel jsem, že váš zlatník utekl s vaší dcerou, šperky i penězi. Je to pravda?”
„Ano, je to tak. Ale zanechal mi lístek, že mi vše postupně vrátí. Je to slušný člověk, dceru už mám doma!”