Vtipy o zločinu - 246 zajímavých

Národní hrdina Jiří Kájínek se prochází se svým kolegou po vězeňském dvoře.
„A co je to ta Einsteinova teorie?” táže se mukl.
„To je teorie relativity,” informuje zbojník z Mírova. „Ty si tady chodíš, a přitom sedíš.”

„Jak jsem mohl někoho zavraždit, vždyť já bych na vraždu ani nemohl pomyslet,” dušuje se obžalovaný. „Ale až já dostanu do rukou toho, co to na mě shodil, tak ho zabiju!”

Ptají se mezinárodního vyšetřovatele: „Co bylo na tom případu se sebevražedným atentátníkem nejhorší?”
„Najít očité svědky.”

„Dneska jsem měl smolnej den, přihraj sem aspoň dvě peněženky,” prosí úspěšnějšího kolegu kapsář.
„Tolik peněženek ti dát nemůžu. Myslíš si, že kradu?!”

Soudce: „Pane poškozený, tak nám řekněte, jak to vlastně bylo s těmi vašimi kachňaty a sousedovic psem.”
„Vážený soude, pes obviněného potrhal naše kachňata nenávratně. Okamžité oživovací pokusy pomocí kopřiv, šrotu, masáže křídel a volete byly neúspěšné...”

„Na to, co bylo před časem, vám nemůžu odpovědět,” hájil se obžalovaný, „když ještě nebyl čas, nemohlo být nic!”

Pána přepadli dva lupiči. Bránil se jako lev, ale nakonec ho přeci jen přemohli. Prohledali mu kapsy, ale našli u něj jen pár drobných: „To myslíte vážně, že jste se takhle rval jen kvůli deseti korunám?!”
„Ne, já myslel, že jdete po těch padesáti tisících, které mám v botě.”

Vyšetřující soudce k obžalovanému: „Není vám hanba, ve vašem věku krást auta?”
„Pane soudce,” upírá na něj stařík psí oči, „když za mých mladých let ještě žádná auta nebyla!”

Ze soudního zápisu: „Požila panenský olej, ač nebyla panna.”

„Šéf mě asi zabije!” svěřuje se strážník Vodička kolegovi.
„Co jsi provedl?”
„Zastřelil jsem jednoho vraha.”
„Hm, to je mrzuté... Ale nemusíš si to tak brát, ten člověk si to zcela jistě zasloužil.”
„Ten vrah mě taky netrápí.”
„A co teda?”
„Pořád mi leží v hlavě těch deset chodců, co jsem poslal k zemi, než jsem trefil toho pravého!”

„Sešel jsem se s jistým panem Vaňkem,” vypovídá muž před soudem, „ale moc jistý mi ten člověk nepřipadal!”

„Říkáte, že vám vykradli byt. Ale proč jste to přišla ohlásit až dnes?”
„Myslela jsem, že manžel hledal ponožky!”

Soudce vyslýchá svědka: „To tedy znamená, že podle vašeho názoru je obžalovaný alkoholik?”
„Nic takového jsem, pane soudce, neřekl, ale kdybych byl lahví tuzemáku, nikdy bych se necítil bezpečně v jeho blízkosti!”

Kráčí turista spolu s průvodcem kolem věznice, odkud až ven doléhá hlasitý řev.
„Proboha, co se to tam děje?” obrátí se cizinec na svůj doprovod.
„Toho si nevšímejte, právě popravují loupežného vraha.”
„Copak u vás nemáte elektrická křesla?”
„Samozřejmě, že máme, ale právě vypnuli proud, tak ho dopalují svíčkou.”

Upozorňuje večer bachař vězně: „Zítra ráno nikam nechoďte, budeme vás nutně potřebovat.”
„Na co?” zajímá se trestanec.
„Na elektrické křeslo.”

„Jestli budeš zlobit, dostaneš na šunku!” hrozí neposednému synkovi tatík.
„A když nebudu zlobit,” vychytrale sonduje chlapec. „Dáš mi místo ní na uherák?”

Rozčiluje se uklízečka na veřejných záchodcích: „Strážníku, co děláte na tom záchodě? Už jste tam přes čtvrt hodiny!”
„Honím zločince.”

Příde chlap s pistoli do banky a říka :
,,Naval prachy´´
Bankéř mu je vydá a lupič zdrhne.
Po 1né minutě se vrátí a říka (lupič) :
Chtěl bych si tu uložit nějaké peníze ...

„Přiznávám se, přiznávám se,” zapřísahá se vyslýchaný, „jsem poctivý člověk!”

Po ulici jdou dvě ženské a míjí strážníka.
„Ten má ale prokrvené oči,” poznamená jedna.
Druhá dodá: „A nedokrvený mozek!”

Rozčiluje se náčelník na strážníka Hamáčka: „Jak vás, chlape pitomá, mohl zatknout lupič?”
„Mně se to taky zdálo nějaké divné,” přiznává Hamáček, „a tak mu říkám, že na to nemá právo. A on na to, že má. No, dlouho už jsem nečetl zákoník, tak jsem mu radši neodporoval, abych pak ještě nebyl za blbce - třeba je to nějaká novela nebo tak!”

„Já to nechápu, v posteli byl on a jeho žena,” udiveně říká nájemný vrah.
„Jo, jeho žena tam byla,” připustí rozčilený šéf, „ale ten chlap byl jeho soused!”

Před soudem stanulo ústřední topení. Prý má monopol na vytápění.

Předseda soudu: „Tak nám, paní svědkyně, řekněte, jak vůbec ta bitka na tom plese vznikla, kdo dal k tomu podnět?”
„Bitka vznikla, vážený soude, působením mého muže, který knokautoval dechovce bubeníka, jelikož ten na mne pořád volal: Maruško, jakou mám paličku?, čemuž můj muž asi nerozuměl a nebo rozuměl.”

Falšování rublů je trestné a bude trestáno pokutou ve výši pěti dolarů!

„Obžalovaný, poznáváte tento nůž?”
„Ano.”
„Konečně jste se přiznal!”
„No dovolte, jaké přiznání, vždyť mi ho ukazujete už třetí týden.”

Vězni dostávají večeři. Jeden dostane vepřovou kýtu, celý knedlík a láhev vína. Druhý, co je s ním na cele, dostane jen kousek tvrdého suchého chleba a sklenici vody.
„To je nespravedlnost!” křičí na bachaře ten, co dostal jen ten chleba. „Já pracuji od rána do večera a dostanu jen chleba a ten, co nedělá nic, tak dostane vepřovou kýtu!”
„To máte tak...” vysvětluje mu bachař, „vy dostanete to, co si vyděláte a on dostal to, na co má od státu nárok!”

Já jsem s ním šla spát jenom proto, že mi slíbil manželství. Ale stejně jsem mu moc nevěřila, obzvlášť, když jsem ráno zjistila, že zmizel.

Do pražského obchodu vpadnou ozbrojení muži v černých kabátech: „Naše grupa přijít pro výpalné!”
„Dobře,” odvětí v klidu majitel, „tak teď hezky vypalte!”

Techniku Státní tiskárně cenin darovali drobní i velcí padělatelé.

Náčelník: „Takže jestli tomu dobře rozumím, postižená přišla při tom znásilnění o panenství.”
„To ne, pane majore, o poctivost přišla až při rekonstrukci!”

„Jak to děláš, že jseš tak dobrej kapsář?” ptá se úspěšnějšího kolegy pouliční lapka.
„To musíš bejt vyčůranej,” sděluje mu machr.
Lapka udiveně odvětí: „Ale já už na záchodě byl...”

Blondýnka je na procházce se psem a zastaví ji strážník: „Slečno, kde má ten váš pes košík?”
„A na co?” udiveně povídá blondýnka. „Vždyť nejdeme nakupovat!”
„Aha, tak pardón...”

Soudce: „Tady v žalobě píšete, že o vás žalovaný prohlásil, že jste idiot. Je to pravda?”
„Ano.”
„Tak proč ho tedy žalujete?”

Náčelník žádá podřízené při luštění křížovky o radu: „Neví náhodou někdo z vás, jaké jsou světadíly?”
Všichni na něj jen tupě zírají, až jeden sebevědomě vykřikne: „Já! Já to vím! Já to znám! Merkur, Venuše, Země, Mars...”

Přijde strážník za velitelem a říká: „Pane veliteli, tady v tomhle hlášení máte chybu. Máte tu napsáno fčela.”
Velitel se podívá: „No, máte pravdu, má tam být fčera.”

Chlubí se zloděj mladé, pohledné prodavačce: „Víte, slečno, já mám pod čepicí. Mě nikdy nechytnou.”
Dívka na to: „Věřím vám. Dejte, prosím, na pult i tu čepici.”

„Včera při baseballu jsem dostal dostal pecku do hlavy,” chlubí se sousedovi strážník.
„To je moc hezké. Jen škoda, že vám tam místo ní nedali mozek.”

Ptá se vězeň spoluvězně: „Jak jsi se sem dostal?”
„Ale, bral jsem mzdu za fingované podřízené a soudce mi nařídil, že si za ně musím vybrat i dovolenou!”

„Není se co divit, že toho chlapa zavraždili,” konstatuje poručík na místě činu. „Byl to chronický neplatič nájemného. A já být nájemným vrahem, taky bych si to určitě nenechal líbit, aby mi někdo nezaplatil!”

„Snažil jsem se hlídce vysvětlit, že jsem toho moc nevypil,” stěžuje si soudci alkoholik, „ale asi mi pro podnapilost nerozuměli!”

Jednoho dne vejde doktor Watson do kanceláře Sherlocka Holmese na Baker Street.
„Dobré jitro, milý Watsone,” praví velký detektiv. „Dnes jste si vzal vlněné spodky s česanou přízí, není-liž pravda?”
„Ano!” zvolal Watson, celý udivený. „Ale řekněte mi, příteli, jak jste dospěl k této geniální dedukci?”
„Žádná dedukce, Watsone,” opravil ho Sherlock Holmes. „Prostě pozorování. Zapomněl jste si obléci kalhoty!”

Za mřížema kleje vězeň: „Už nikdy nebudu vykrádat čerstvě natřený auto!”

Soudce na soudě: „Takže, milá paní, vy jste na obalu namísto Podávat s ledem četla Podávat s jedem?”

K vedoucímu klenotnictví přijde známý a povídá: „Slyšel jsem, že váš zlatník utekl s vaší dcerou, šperky i penězi. Je to pravda?”
„Ano, je to tak. Ale zanechal mi lístek, že mi vše postupně vrátí. Je to slušný člověk, dceru už mám doma!”

Jak poznáte mafiána - intelektuála?
Předloží vám nabídku, kterou nemůžete pochopit.

„Náčelníku, zadržel jsem Sovu,” oznamuje do vysílačky strážník Vodička.
„Dobře, doneste ji do zoo.”

Jaké alibi je zaručeně neprůstřelné?
Alibi s neprůstřelnou vestou.

„Náčelníku,” hlásí strážník Vydra, „už vím, kde ti grázlové mají lupy ze všech ozbrojených přepadení.”
„Výborně, Vydra,” mne si ruce náčelník. „Tak na co jsi přišel, kde jsou ty lupy?”
Strážník: „Mají je v hlavě.”

Pohraničák hlásí nadřízenému: „Veliteli, dnes jsme udělali obrovskej úspěch. Zatknuli jsme Děda Mládek illegal band!”

„Slečno, co jste měla v té kabelce, když vás útočník okradl?”
„Ruku.”

Soudce vyřkl konečný verdikt: „Po dohodě s porotou uděluji obžalovanému trest do konce životí.”

Baču přepadnou banditi a rozkřiknou se na něj: „Bačo, kde máš ženu?”
„Nevím,” povídá bača.
„Bačo,” hrozí mu jejich vůdce. „Jestli nám to nepovíš, zabijeme ti dítě!”
„Nevím,” řekl bača.
Tak mu zabili dítě a znova mu hrozí: „Bačo, když nám nepovíš, kde máš ženu, zabijeme ti druhé dítě!”
„Nevím,” opakuje bača.
Tak mu banditi zabijí i druhé dítě.
„Bačo,” prská vůdce zlosynů vzteky. „Řekni nám, kde máš ženu, nebo ti zabijeme i posledního potomka!”
„Nevím,” zase na to bača.
Zabili mu tedy i poslední ratolest. Bača pak říká: „Moje žena někde souloží s druhým bačou.”
„A proč jsi nám to neřekl rovnou?!” diví se loupežníci.
„Víte, nechtěl jsem před dětmi!”

Poškozený se mi na dálku pohyboval pořád mezi stěračem a volantem, pak zblízka mezi předními koly a pak už vůbec ne.

Baví se dva gangsteři: „Jime, někdo před hodinou zabil Henryho, nebyl jsi to ty?”
„Ne, já mám své alibi.”
„Jaké?”
„Právě tehdy jsem zastřelil George.”

Běží exhibicionista ve svém živlu po náměstí a narazí na strážníka a volá na něj: „Hej pane, já jsem taky veřejný činitel, já to taky dělám veřejně!”

Závěr případu: „K nadměrnému užívání antikoncepčních přípravků nutil svou manželku proto, aby nepřišla do jiného stavu se sousedem.”

Polda zastaví chlápka: „Pane řidiči, vy jste neviděl na semaforu červenou?”
„Neviděl,” povídá týpek, „já jsem totiž starý pesimista - všechno vidím černě!”

„Náčelníku, něco mě napadlo!” chlubí se pochůzkář.
„Krucifix,” rozčílí se šéf, „a proč jsi to teda nezadržel?”

Návrh přijal pod nátlakem 500 kPa.

Obžalovaný se u soudu podepsal tiskacími písmeny. Státní zástupce poznamenal: „Vidíte - lže, jako když tiskne!”

„Proč jste zabil svou manželku?”
„Protože mi pořád dávala nějaké rady.”
„Doufám, že dobré rady.”
„Ano, říkala mi: Jestli chceš mít klid, tak mě zab.”

Vězeňský kaplan promlouvá k recidivistovi, který už potřetí vyloupil pokladnu: „Můj synu, až se dostaneš na svobodu, rád ti budu pomáhat.”
„Moc děkuji za nabídku, důstojnosti,” povídá vězeň, „ale na to musí být odborník.”

Jak si strážníci stříhají nehty?
Tak, že když je mají ostříhané, jsou bez prstů.

Proč dostal špión Nobelovu cenu?
Protože je nejlepší zvěd.

„Proč tomu pokladnímu dáváš roubík?” diví se při přepadení banky jeden z lupičů.
„Mysli - aby nevolal o pomoc!”
„To ses nemusel namáhat - už jsem mu vzal mobil!”

Zlobí se lupič na parťáka: „Žádné půl na půl, v té bance jsem měl uloženej svůj podíl z minulého lupu!”

Celníci prohledávají podezřelý kamion a najdou kartony cigaret. Řidič náklaďáku vyjekne: „Já za nic nemůžu, chtěl jsem to vyhodit už na naší straně, ale cestou byly všechny kontejnery na papír plné!”

Žena přijde k soudu s žádostí o rozvod.
„A z jakého důvodu?” táže se soudce.
„Muž mě nutí jíst to, co jsem mu uvařila!”

„Přiznám všechno!” dušuje se při mučení vězeň. „Jenom mi musíte říct, co jsem teda provedl?”

Odsouzený namítá: „Já přece nemohu odsedět třicet let. Vždyť je mi pětašedesát!”
„To nevadí,” uklidňuje ho soudce, „uděláte, co budete moct!”

„Spíš než se opláchnout,” stěžuje si dozorci vězeň, „bych potřeboval upláchnout!”

„Není vám trapné psát tomu lumpovi, zloději a darebákovi Vážený pane?”
„A jak ho mám oslovovat?”
„Vážený kolego!”

Přijímací pohovor čerstvého absolventa práv v prestižní advokátní kanceláři: „Co uděláte, když vám někdo položí otázku, na kterou nebudete umět odpovědět?”
„Vezmu si dva tisíce zálohy a řeknu, ať mi zatelefonuje zítra.”
„Výborně, jste přijat!”

Kolem věznice kráčí dívka. Zpoza mříží se ozve hlas: „Slečno, co děláte 13. dubna 2012?”

Co je umění?
Ukrást rádiu frekvenci.

Obviněný vysvětluje před soudem: „Opravdu jsem poklekl v autě, ale to ještě neznamená, že jsem byl opilý.”
Soudkyně na to: „A jak vysvětlíte, že jste chtěl odemknout rychlostní skříň?”

Státní zástupce u soudu hovoří k obžalovanému: „Máme pro vás, pane obžalovaný, dvě zprávy. Jednu špatnou a jednu dobrou. Kterou chcete slyšet první?”
„Tak nejprve raději tu špatnou.”
„Dobře. Tak ta krev, která byla nalezena na vaší košili, patřila podle testu DNA oběti, což je přímý důkaz, že pachatelem jste vy.”
„A teď ta dobrá zpráva?”
„Máte výbornou hladinu cholesterolu...”

Žalobce u soudu: „Jmenovaný odcizil z místního muzea drátěnou košili z dvanáctého století, údajně proto, že potřeboval pletivo na dvířka králíkárny...”

„Strážníku, co zrovna děláte?” ptá se velitel.
„Nic.”
„Tak až s tím skončíte, přijďte za mnou do kanceláře.”

Soudce: „Tak nám, pane poškozený, řekněte, jak jste k tomu zranění přišel.”
„K tržné ráně cca 6 cm jsem přišel tím, že servírka K.M. mi posadila půllitr piva trochu prudčeji na hlavu a to se slovy: Už máš tu čepici dost vysokou, ty hamoune?!”

Soudce: „Obžalovaný, jste obviněn z několika krádeží aut, můžete soudu říci něco na svou obhajobu?”
„Ano, kradl jsem auta, ale výhradně jen okolo hřbitova v domnění, že jejich řidiči už nežijí...”

Lupič v MacDonaldu: „Pokladnu, rychle!”
Pokladní: „A jako příloha?”

Vězeň na samotce poslal řediteli věznice žádost tohoto znění: „Prosím, aby mi bylo do cely umístěno zrcadlo, je mi tu samotnému smutno.”

U soudu: „Obžalovaný, odsuzuji vás na tři roky vězení. Chcete něco dodat?”
„Spíš ubrat, pane soudce!”

Jeden bojovník za lidská práva se zlobil, proč jsou rákosníci zákonem chránění a my Češi ne!

V obchodě: „Slečno, prosím vás pěkně, dejte mi dva balíčky... ne, raději čtyři balíčky... nebo raději šest balíčků peněz z vaší pokladny, ano? Tohle je přepadení.”

„Zákaz vstupu se zbraní?” podivil se před bankou lupič. „No co,” podal kulomet vedle stojícímu muži. „Pohlídejte mi to, prosím, já si jenom dojdu pro peníze...”

Copyright na jednom slovenském webu: „(C) Všetky autorské práva vykradené!”

Kráska koketuje se soudcem: „Pane soudce, kolik byste mi tipoval let?”
„Dva roky nepodmíněně.”

Dva právníci se vydali na dovolenou do africké buše. Jednou si dali odpočinek pod rozložitým stromem. Byli probuzeni zařváním velkého lva, který si je se zjevným zájmem prohlížel. Bylo jasné, že k puškám v autě nemají šanci to stihnout. Jeden z nich se najednou začal zouvat. Druhý se ptá, proč a první odpovídá: „No, bez nich dokážu běhat rychleji.”
„Není to jedno? Ať budeš, jak chceš rychlý, nikdy neutečeš lvovi.”
„Nemusím být rychlejší než lev. Stačí být rychlejší než ty.”

Jak poznáte, že je obžalovaný opravdu vinný?
Zastupuje ho nejlepší právník.

Před domem v sicilské čtvrti se potkají dva mafiáni a jeden nakládá do auta věci na dovolenou.
„Dáš si chvíli oddech, co?” zkonstatuje kolega.
„Přesně,” přisvědčí dovolenkář, „jedu k Mrtvému moři!”

Manželka odsouzeného se při první návštěvě ve věznici vyptává: „Jak se cítíš? Zvykneš si tady?”
„Neměj strach. Je to tady jako doma. Nikam nesmím a jídlo taky za moc nestojí!” uklidňuje ji trestanec.

Reakce soudce na smrt obžalovaného: „Soud se odročuje na neurčito...”

„Pane svědku, znáte obžalovaného?”
„Ano, pracovali jsme spolu v bance.”
„A kdy to bylo?”
„Asi před dvěma měsíci nad ránem.”

Přijde celník k autu a říká: „Cigarety, drogy, alkohol...”
Řidič na to: „Kávu, prosím!”

Povídá si Sherlock Holmes s doktorem Watsonem.
Holmes: „Vidíte támhle toho muže?”
Watson: „Ano, a co s ním?”
Holmes: „Vy na něm nevidíte nic zvláštního?”
Watson: „A měl bych? Přijde mi jako normální občan, stejný jako tihle všichni lidé, co tu chodí okolo. Co bych měl vidět?”
Holmes: „No to je přece jasné, Watsone, ten muž je gay! Víte, jak jsem na to přišel?”
Watson se zamyslí a po pár minutách odpoví: „Už to mám, Holmesi. Vím, jak jste na to přišel!”
Holmes: „Ano, jak tedy?”
Watson: „Vy jste se s ním včera vyspal!”

Celník se preventivně zeptá kamionisty: „Nepřevážíte náhodou nějaké ilegální cizince, že ne?”
Tirák vtipkuje: „No, před chvílí jsem do sebe u benzinky hodil turka...”

„Můj manžel je jako medvěd,” oznamuje holkám v kavárně žena trestance.
„Jak, jako medvěd?”
„Taky od rána do večera bručí!”