Vtipy o zločinu - 246 zajímavých

Národní hrdina Jiří Kájínek se prochází se svým kolegou po vězeňském dvoře.
„A co je to ta Einsteinova teorie?” táže se mukl.
„To je teorie relativity,” informuje zbojník z Mírova. „Ty si tady chodíš, a přitom sedíš.”

„Jak jsem mohl někoho zavraždit, vždyť já bych na vraždu ani nemohl pomyslet,” dušuje se obžalovaný. „Ale až já dostanu do rukou toho, co to na mě shodil, tak ho zabiju!”

Ptají se mezinárodního vyšetřovatele: „Co bylo na tom případu se sebevražedným atentátníkem nejhorší?”
„Najít očité svědky.”

„Dneska jsem měl smolnej den, přihraj sem aspoň dvě peněženky,” prosí úspěšnějšího kolegu kapsář.
„Tolik peněženek ti dát nemůžu. Myslíš si, že kradu?!”

Soudce: „Pane poškozený, tak nám řekněte, jak to vlastně bylo s těmi vašimi kachňaty a sousedovic psem.”
„Vážený soude, pes obviněného potrhal naše kachňata nenávratně. Okamžité oživovací pokusy pomocí kopřiv, šrotu, masáže křídel a volete byly neúspěšné...”

„Na to, co bylo před časem, vám nemůžu odpovědět,” hájil se obžalovaný, „když ještě nebyl čas, nemohlo být nic!”

Pána přepadli dva lupiči. Bránil se jako lev, ale nakonec ho přeci jen přemohli. Prohledali mu kapsy, ale našli u něj jen pár drobných: „To myslíte vážně, že jste se takhle rval jen kvůli deseti korunám?!”
„Ne, já myslel, že jdete po těch padesáti tisících, které mám v botě.”

Vyšetřující soudce k obžalovanému: „Není vám hanba, ve vašem věku krást auta?”
„Pane soudce,” upírá na něj stařík psí oči, „když za mých mladých let ještě žádná auta nebyla!”

Ze soudního zápisu: „Požila panenský olej, ač nebyla panna.”

„Šéf mě asi zabije!” svěřuje se strážník Vodička kolegovi.
„Co jsi provedl?”
„Zastřelil jsem jednoho vraha.”
„Hm, to je mrzuté... Ale nemusíš si to tak brát, ten člověk si to zcela jistě zasloužil.”
„Ten vrah mě taky netrápí.”
„A co teda?”
„Pořád mi leží v hlavě těch deset chodců, co jsem poslal k zemi, než jsem trefil toho pravého!”

„Sešel jsem se s jistým panem Vaňkem,” vypovídá muž před soudem, „ale moc jistý mi ten člověk nepřipadal!”

„Říkáte, že vám vykradli byt. Ale proč jste to přišla ohlásit až dnes?”
„Myslela jsem, že manžel hledal ponožky!”

Soudce vyslýchá svědka: „To tedy znamená, že podle vašeho názoru je obžalovaný alkoholik?”
„Nic takového jsem, pane soudce, neřekl, ale kdybych byl lahví tuzemáku, nikdy bych se necítil bezpečně v jeho blízkosti!”

Kráčí turista spolu s průvodcem kolem věznice, odkud až ven doléhá hlasitý řev.
„Proboha, co se to tam děje?” obrátí se cizinec na svůj doprovod.
„Toho si nevšímejte, právě popravují loupežného vraha.”
„Copak u vás nemáte elektrická křesla?”
„Samozřejmě, že máme, ale právě vypnuli proud, tak ho dopalují svíčkou.”

Upozorňuje večer bachař vězně: „Zítra ráno nikam nechoďte, budeme vás nutně potřebovat.”
„Na co?” zajímá se trestanec.
„Na elektrické křeslo.”

„Jestli budeš zlobit, dostaneš na šunku!” hrozí neposednému synkovi tatík.
„A když nebudu zlobit,” vychytrale sonduje chlapec. „Dáš mi místo ní na uherák?”

Rozčiluje se uklízečka na veřejných záchodcích: „Strážníku, co děláte na tom záchodě? Už jste tam přes čtvrt hodiny!”
„Honím zločince.”

Příde chlap s pistoli do banky a říka :
,,Naval prachy´´
Bankéř mu je vydá a lupič zdrhne.
Po 1né minutě se vrátí a říka (lupič) :
Chtěl bych si tu uložit nějaké peníze ...

„Přiznávám se, přiznávám se,” zapřísahá se vyslýchaný, „jsem poctivý člověk!”

Po ulici jdou dvě ženské a míjí strážníka.
„Ten má ale prokrvené oči,” poznamená jedna.
Druhá dodá: „A nedokrvený mozek!”

Rozčiluje se náčelník na strážníka Hamáčka: „Jak vás, chlape pitomá, mohl zatknout lupič?”
„Mně se to taky zdálo nějaké divné,” přiznává Hamáček, „a tak mu říkám, že na to nemá právo. A on na to, že má. No, dlouho už jsem nečetl zákoník, tak jsem mu radši neodporoval, abych pak ještě nebyl za blbce - třeba je to nějaká novela nebo tak!”

„Já to nechápu, v posteli byl on a jeho žena,” udiveně říká nájemný vrah.
„Jo, jeho žena tam byla,” připustí rozčilený šéf, „ale ten chlap byl jeho soused!”

Před soudem stanulo ústřední topení. Prý má monopol na vytápění.

Předseda soudu: „Tak nám, paní svědkyně, řekněte, jak vůbec ta bitka na tom plese vznikla, kdo dal k tomu podnět?”
„Bitka vznikla, vážený soude, působením mého muže, který knokautoval dechovce bubeníka, jelikož ten na mne pořád volal: Maruško, jakou mám paličku?, čemuž můj muž asi nerozuměl a nebo rozuměl.”

Falšování rublů je trestné a bude trestáno pokutou ve výši pěti dolarů!

„Obžalovaný, poznáváte tento nůž?”
„Ano.”
„Konečně jste se přiznal!”
„No dovolte, jaké přiznání, vždyť mi ho ukazujete už třetí týden.”

Vězni dostávají večeři. Jeden dostane vepřovou kýtu, celý knedlík a láhev vína. Druhý, co je s ním na cele, dostane jen kousek tvrdého suchého chleba a sklenici vody.
„To je nespravedlnost!” křičí na bachaře ten, co dostal jen ten chleba. „Já pracuji od rána do večera a dostanu jen chleba a ten, co nedělá nic, tak dostane vepřovou kýtu!”
„To máte tak...” vysvětluje mu bachař, „vy dostanete to, co si vyděláte a on dostal to, na co má od státu nárok!”

Já jsem s ním šla spát jenom proto, že mi slíbil manželství. Ale stejně jsem mu moc nevěřila, obzvlášť, když jsem ráno zjistila, že zmizel.

Do pražského obchodu vpadnou ozbrojení muži v černých kabátech: „Naše grupa přijít pro výpalné!”
„Dobře,” odvětí v klidu majitel, „tak teď hezky vypalte!”

Techniku Státní tiskárně cenin darovali drobní i velcí padělatelé.

Náčelník: „Takže jestli tomu dobře rozumím, postižená přišla při tom znásilnění o panenství.”
„To ne, pane majore, o poctivost přišla až při rekonstrukci!”

„Jak to děláš, že jseš tak dobrej kapsář?” ptá se úspěšnějšího kolegy pouliční lapka.
„To musíš bejt vyčůranej,” sděluje mu machr.
Lapka udiveně odvětí: „Ale já už na záchodě byl...”

Blondýnka je na procházce se psem a zastaví ji strážník: „Slečno, kde má ten váš pes košík?”
„A na co?” udiveně povídá blondýnka. „Vždyť nejdeme nakupovat!”
„Aha, tak pardón...”

Soudce: „Tady v žalobě píšete, že o vás žalovaný prohlásil, že jste idiot. Je to pravda?”
„Ano.”
„Tak proč ho tedy žalujete?”

Náčelník žádá podřízené při luštění křížovky o radu: „Neví náhodou někdo z vás, jaké jsou světadíly?”
Všichni na něj jen tupě zírají, až jeden sebevědomě vykřikne: „Já! Já to vím! Já to znám! Merkur, Venuše, Země, Mars...”

Přijde strážník za velitelem a říká: „Pane veliteli, tady v tomhle hlášení máte chybu. Máte tu napsáno fčela.”
Velitel se podívá: „No, máte pravdu, má tam být fčera.”

Chlubí se zloděj mladé, pohledné prodavačce: „Víte, slečno, já mám pod čepicí. Mě nikdy nechytnou.”
Dívka na to: „Věřím vám. Dejte, prosím, na pult i tu čepici.”

„Včera při baseballu jsem dostal dostal pecku do hlavy,” chlubí se sousedovi strážník.
„To je moc hezké. Jen škoda, že vám tam místo ní nedali mozek.”

Ptá se vězeň spoluvězně: „Jak jsi se sem dostal?”
„Ale, bral jsem mzdu za fingované podřízené a soudce mi nařídil, že si za ně musím vybrat i dovolenou!”

„Není se co divit, že toho chlapa zavraždili,” konstatuje poručík na místě činu. „Byl to chronický neplatič nájemného. A já být nájemným vrahem, taky bych si to určitě nenechal líbit, aby mi někdo nezaplatil!”

„Snažil jsem se hlídce vysvětlit, že jsem toho moc nevypil,” stěžuje si soudci alkoholik, „ale asi mi pro podnapilost nerozuměli!”

Jednoho dne vejde doktor Watson do kanceláře Sherlocka Holmese na Baker Street.
„Dobré jitro, milý Watsone,” praví velký detektiv. „Dnes jste si vzal vlněné spodky s česanou přízí, není-liž pravda?”
„Ano!” zvolal Watson, celý udivený. „Ale řekněte mi, příteli, jak jste dospěl k této geniální dedukci?”
„Žádná dedukce, Watsone,” opravil ho Sherlock Holmes. „Prostě pozorování. Zapomněl jste si obléci kalhoty!”

Za mřížema kleje vězeň: „Už nikdy nebudu vykrádat čerstvě natřený auto!”

Soudce na soudě: „Takže, milá paní, vy jste na obalu namísto Podávat s ledem četla Podávat s jedem?”

K vedoucímu klenotnictví přijde známý a povídá: „Slyšel jsem, že váš zlatník utekl s vaší dcerou, šperky i penězi. Je to pravda?”
„Ano, je to tak. Ale zanechal mi lístek, že mi vše postupně vrátí. Je to slušný člověk, dceru už mám doma!”

Jak poznáte mafiána - intelektuála?
Předloží vám nabídku, kterou nemůžete pochopit.

„Náčelníku, zadržel jsem Sovu,” oznamuje do vysílačky strážník Vodička.
„Dobře, doneste ji do zoo.”

Jaké alibi je zaručeně neprůstřelné?
Alibi s neprůstřelnou vestou.

„Náčelníku,” hlásí strážník Vydra, „už vím, kde ti grázlové mají lupy ze všech ozbrojených přepadení.”
„Výborně, Vydra,” mne si ruce náčelník. „Tak na co jsi přišel, kde jsou ty lupy?”
Strážník: „Mají je v hlavě.”

Pohraničák hlásí nadřízenému: „Veliteli, dnes jsme udělali obrovskej úspěch. Zatknuli jsme Děda Mládek illegal band!”