Vtipy o zvířatech - 589 zajímavých

„Potichu, táto,” domlouvá ožralcovi máma humřice. „Děti se koukají na humra Simpsona!”

Při venčení psů se v parku potkali dva nesmělí mladí lidé. On ji oslovil jako první.
„Ahoj, tohle je Alík,” řekl.
Ona odvětila stejným stylem: „Moji kólii těší, jmenuje se Endy.”

Jde zajíček do obchodu a ptá se: „Máte tunu hrášku?”
Prodavač odpovídá: „Ne, nemáme.”
Zajíček přijde druhý den a ptá se: „Máte tunu hrášku?”
„Ne, nemáme,” odpovídá prodavač a protože chce udělat zajíčkovi radost, tak objedná tunu hrášku.
Zajíček přijde třetí den a ptá se: „Máte tunu hrášku?”
„Ano, máme,” odpovídá prodavač.
„To je ale kuliček, co?”

Víte, jak lezou sloni v pralese ze stromu?
Sednou na list a počkají, až přijde listopad.
A proč jsou krokodýli tak placatí?
Protože chodí do pralesa v listopadu.

Vážený pane datle, Váš syn prokloval otvor do dveří dívčího záchoda!

Kohn navštíví Roubíčka a zastihne ho, jak seškrabává omítku ze zdi do papírového pytlíku."Copak to vyváděj", diví se Kohn, "snad nemalujou?". "Kdepak! Stěhujou se."

Inženýr Mandelštam udělal v Sovětském svazu dost důležitý vynález. Zeptali se ho, jakou odměnu by si přál. "Zavolat bratrovi do New Yorku", zněla odpověď. "Ne to nejde, přej si cokoliv jiného dovolenou na krymu, daču na Kavkaze, sobolí kožich pro manželku..." Mandelšta ale trval na svém, a tak jeho žádost putovala pořád výš a výš až došla ke Stalinovi. Ten souhlasil, ale pod jedinou podmínkou: Hovor se povede z jeho kanceláře a bude obsahovat jen jedno slovo. Mandelštan souhlasil. Byl dopraven do Stalinovy kanceláře a když dostal spojení do bratrova bytu, zakřičel do sluchátka jedíné slovo:" Pomoc!"

Levi a Samuel kráčejí večer Centrálním Parkem. Najednou se před nimi objeví lupič, který na ně míří pistolí a žádá po nich všechny peníze, které mají u sebe. Levi vyndá z peněženky 100 dolarů a podává je Samuelovi: "Samueli, já skoro zapomněl, že jim dlužím 100 dolarů. Tady jsou."

Rabín a katolický kněz jedou spolu ve vlaku. Po chvíli se kněz osmělí a povídá rabínovi: "Odpusťte rebe, ale je to pravda, že lidé vaší víry mají zapovězeno jíst vepřové?" "Ano otče, to je pravda." "A řekněte mi - jako kněz knězi - ochutnal jste jej někdy?" "Inu, ano, kdysi jsem ochutnal kousek slaniny." "A chutnala vám?" "Inu, musím se přiznat, že chutnala." Po chvíli se pro změnu nakloní rabín ke knězi: "Prominou pane páter, ale je to pravda, že oni mají zapovězeno tělesně obcovat se ženou?" "Ach ano, je to tak, jak říkáte." "A řeknou - jako kněz knězi - dopřáli si někdy?" "Popravdě řečeno, nikoliv". "Hmmmm, škoda," odtuší rabín, "to je mnohem lepší, než vepřové".