Vtipy o národech a menšinách - 575 zajímavých

Francouz klidně pojídá svou snídani (káva, croissanty, chléb a džem), když se k němu posadí typický Američan, žvýkající žvýkačku. Francouz ho ignoruje, a tak Američan, kterého to netěší, začne rozhovor: „Jíte celý chléb?”
Francouz (rozmrzele): „Samozřejmě.”
Američan: „My ne. My jíme jen to, co je uvnitř, kůrky sbíráme do kontejnerů, recyklujeme je, vyrábíme z nich croissanty a prodáváme je do Francie.”
Francouz tiše přežvykuje.
Američan pokračuje: „Jíte s chlebem džem?”
Francouz: „Samozřejmě.”
Američan: „My ne. My jíme k snídani jen čerstvé ovoce, potom posbíráme všechny šlupky a zbytky do kontejnerů, recyklujeme je, vyrobíme z nich džem a prodáváme ho do Francie.”
Francouz se zeptá: „A co děláte s použitými kondomy?”
Američan: „Vyhazujeme je, samozřejmě.”
Francouz: „My ne. My je sbíráme do kontejnerů, recyklujeme je, vyrábíme z nich žvýkačky a prodáváme je do Ameriky.”

Přijede farmář po dlouhé době do města a jde do baru. Tam se snaží seznámit s půvabnou černovláskou. Po chvíli dobývání mu kráska řekne: „Máš to marný, já jsem lesba.”
„A co to znamená?” ptá se farmář.
„No, podívej se třeba na tu blondýnku s velkými prsy, co sedí támhle v koutě. S tou bych se chtěla dnes milovat,” odpoví černovláska.
Farmář chvíli přemýšlí a pak řekne: „Hm, tak to jsem taky lesba.”

Roubíček a Kohn jdou na trh. Cesta je dlouhá a vede bažinatou krajinou. Co chvíli přeskočí přes cestu žába. Roubíček povídá Kohnovi: „Když jednu žábu chytneš a sníš, dostaneš ode mě 100 korun.”
Kohn se dlouho nerozmýšlí, popadne žábu a v mžiku ji má v útrobách. Roubíček s velkým sebezapřením zaplatil prohranou sázku. Po trhu se oba vracejí stejnou cestou zpět. Roubíček, který nemůže zapomenout na prohraný peníz, se ptá Kohna: „Ty, Kohn, dáš mi také 100 korun, když jednu žábu sním?”
„Nu, pročpak ne,” odpověděl Kohn.
Roubíček se vrhl po žábě a v okamžiku se ztratila v jeho ústech. Kohn vrací dle úmluvy 100 korun. Oba jdou zamyšleni cestou dál... Delší ticho přeruší Roubíček dotazem: „Ty, Kohn, řekni mi, proč jsme ty žáby vlastně žrali?”

Jaký je rozdíl mezi Japonskem a Českem?
Japonsko je země úsměvů, Česko je země pro smích.

Abeles u právníka: „Já si je najmu, ale musejí mi napřed zaručit, že ten případ vyhrajou.”
„Tak mi nejdřív povězte, oč se jedná,” vybízí ho právník.
Abeles vypráví příběh plný podvodů a machinací. Když skončí, tak právník řekne: „Výborné, tento spor se nedá prohrát.”
„Panebože, to je hrůza,” spustí Abeles nářek.
„Co se děje?” vyptává se právník.
„Já jim to vylíčil z pohledu druhý strany.”

Indiánského náčelníka trápí zácpa. Jde tedy za šamanem, ale žádný lektvar nepomáhá. I pošle jednoho bojovníka do městečka k bílému doktorovi. Bojovník přijde za doktorem a protože umí špatně anglicky, řekne jen: „Big chief - no shit.”
Doktor rychle pochopí: „Jasný případ - jedenkrát ricinový olej!”
Indián se vrátí do prérie, ale přípravek nezabral a za dva dny je u doktora znovu: „Big chief - no shit.”
„Hmmm, těžký případ. Tady máš celou láhev ricinového oleje. To musí účinkovat!”
Indián odjede, ale za další dva dny je zpátky: „Big chief - no shit.”
Doktor: „Tak to ti namíchám něco speciálního. Ale pozor - je to opravdu silné!”
Po týdnu doktor onoho bojovníka potká ve městě a ptá se, jak se náčelníkovi daří. Indián na to: „Big shit - no chief.”

Výletní loď se zahraničními turisty se blíží po okružní jízdě pozdě v noci ke skotskému přístavu Dundee. Cestující, kteří se nacházeli na palubě, viděli zvláštní úkaz a sice, že v přístavním městě blikají světla na přeskáčku ve velmi krátkých, snad dvousekundových intervalech. Jedna z přítomných dam se na tento zvláštní úkaz ptala kapitána, co to má znamenat. Ten to vysvětlil: „Víte, vážená, Skoti jsou velmi šetrný národ. A večer když čtou v posteli knížku, no a aby ušetřili za elektřinu, tak před otočením stránky zhasínají lampičku...”

Vinnetou vyjde ráno ze stanu, dostane ránu mezi oči a klesne k zemi. Za ním vyjde Old Shatterhand. Dostane ránu mezi oči a také klesne k zemi. Po chvíli se oba probírají a Vinnetou praví: „Můj bílý bratr také šlápl na hrábě?”

V židovské čtvrti zastaví auto kvůli poruše. Majitel vozu ani nikdo z kolemjdoucích si s ním neví rady. Nakonec zavolají židovského klempíře Oppenheimera. Ten zvedne kapotu, párkrát klepne kladívkem a vůz bez problémů nastartuje.
„Co jsem dlužen?” ptá se majitel vozu.
„Dvě stě korun.”
Majiteli auta se to nezdá a požaduje řádný účet. Oppenheimer sedne a napíše: „Tři rány kladívkem - 5 korun, vědět kam - 195 korun, celkem - 200 korun.”