Vtipy o cestování - 386 zajímavých

Zmožení cestovatelé v americké stepi jsou sužováni už nějaký čas velkou žízní, když narazí na pramen krásné, křišťálové vody. Všichni se k ní hrnou, ale vedoucí skupiny je zarazí a zakáže jim vodu pít, protože se všude kolem povalují vysušené zdechliny. Ostatní jsou na něj strašně nazlobení, ale poslechnou ho, protože už jim několikrát zachránil život.
Tak jdou nějakou dobu dál a narazí na indiánskou vesnici. U pohostinných indiánů se do syta napijí a protože jsou všichni zvědaví, jak to s tím malebným pramenem na cestě vlastně bylo, jestli se mohli napít, nebo udělali dobře, že se nenapili, jejich vůdce se na to zeptá indiánského náčelníka.
Náčelník říká: „To jste udělali velkou chybu, že jste se té vody nenapili. Je to nejlepší voda široko daleko. Křišťálově čistá, hygienicky nezávadná, i v největších vedrech si udržuje svou nízkou teplotu.”
„Ale proč jsou pak všude kolem ty mršiny?” nechápe to běloch.
„Ty jsme tam nastrčili schválně my, indiáni,” směje se náčelník. „Když to uvidí nějaký greenhorn, zalekne se a nechá náš vzácný pramen napokoji!”

„Letím, já letím!” raduje se řidič.
„Ano, a to hned dvakrát najednou!” odvětí učitel autoškoly.

Na pumpě sedí v autě dva chlápci s velkými nosy, zatímco pumpař vytahuje hadici.
„Ale já jsem říkal Natural!” rozčiluje se řidič při pohledu na něj.
„Opravdu?” podiví se pumpař. „Já myslel, že Dva nosáči tankují super.”

Pilot musí jít nejdřív k zemi, aby se dostal do nebe.

Setkají se na pláži dva mladíci a jeden má velkého monokla.
„Cos dělal?” zajímá se druhý.
„Pozoroval jsem na pláži jednu holku, jak se převlíká.”
„Ta ale musela mít páru!”
„Ale ne, ten monokl není od ní, ten je od jejího přítele.”

Manželé spí spolu v kajutě, na podlaze už je dobrých třicet centimetrů vody, loď se kolébá ze strany na stranu. Manželka uraženě povídá: „A abys věděl, já to okno nezavřu! Ty sis ho otevřel, tak si ho i zavři!”

Baví se dva: „Co myslíš, může se z Čech na Slovensko dojet na oslovi?”
„Nemůže, protože na hranicích se musí přestoupit na somára!”

Na pardubickém nádraží duní rozhlas, lidé se urychleně přesunují na nástupiště.
„K šesté koleji přijede osobní vlak číslo 365239 ve směru ... se zpožděním 110 minut!”

Cestovatel se vrátí z cest po neobydlených končinách panenské přírody, ale je nějaký skleslý.
„Co se stalo?” zajímá se žena, která nejlíp pozná, že tomu jejímu něco leží na srdci.
„Ale, nebudeš tomu snad ani věřit, jakou já mám smůlu,” smutní dobrodruh. „Po celou dobu, co jsem se toulal v přírodě, jsem si všechny zážitky zapisoval do svého deníku. A cestou zpátky se mi někde ztratil!”
„Tak se netrap,” utěšuje smutného cestovatele manželka. „Třeba ho ještě někde objevíš. Zkus třeba zajít na náměstí do trafiky, tam mají deníků plný pult.”