Hospodské vtipy - 644 zajímavých

„To není sejr,” reptá při snídani v hotelu nespokojený host, „to je sejrajt!”

„Zase jedna falešná,” povídá host při placení útraty stokorunou.
„Ale vždyť je pravá,” diví se číšník.
„Není, je falešná, opouští mě, když ji nejvíc potřebuji.”

„To mi vysvětli, Karle,” ptá se štamgast v hospodě svého kamaráda, „jak jsi dokázal svojí ženě vysvětlit hokej. Že bych to na tu svou taky zkusil.”
„To máš tak, Franto,” odpovídá Karel. „Musíš prostě mluvit jejím jazykem. Vem si třeba včerejší utkání. Proč jsme vyhráli? Protože náš útok to protihráčům pěkně zavařil, když si pohazoval s pukem jako s horkým bramborem. Pak jeden z nich vypekl našeho hráče, takže musel jít vychladnout na lavičku. A zatímco tam kvasil, naši za ty dvě minuty soupeře pořádně podusili. Oni navíc stejně měli obranu jako cedník a pořád chodili kolem horké kaše, takže se nesměli divit, když tam dal Rachna Kachna ten gól jako po másle a udělal z jejich brankáře troubu.”

Přijde asi 40-letý chlap do hospody a vytahuje se: "Jdu po ulici a najednou proti mě šest týpků. Všechny jsem je pobil a jednomu jsem takovou nakouřil, až mu z tašky slabikář vypadnul!"

Číšník se ptá hosta: "Máte prázdnou sklenici, mám vám přinést další?" "A co budu dělat se dvěmi prázdnými sklenicemi?"

Host v restauraci se ptá číšníka: „Můžete mi prozradit, co je to to tajemství šéfkuchaře?”
Číšník se k němu nakloní a důvěrně mu šeptá do ucha: „Už skoro rok spí s támhletou mojí kolegyní a jeho manželka o tom ještě pořád netuší. Ale nikomu to neříkejte!”

Na diskotéce přistoupí k jedné sedící slečně pořádně opilý mládenec. A řádně opilým hlasem se ptá: "Ahoj! Nejdeš tancovat?" Slečna nejistě odpovídá: "No, ano..." Mládenec na to: "Tak běž! Nemám si totiž kde sednout!"

"Alkohol rozhodně nepatří do ruk děcek," praví odhodlaně Francek, nalévá si další dvoudecák kobylího mléka. "Moje řeč," souhlasí Matúš, "já sám mám šest děcek a kdyby si každé z toho džbánu jenom ulízlo, tak co by zbylo na mně?!"

„Pane vrchní,” pravil host s nedůvěřivým pohledem upřeným do talíře, „co mi to v té polévce plave za černé tečky?”
„To nevím,” odvětil vrchní, „ale mohly by to být vitaminy!”