Vtipy o námořnících - 219 zajímavých

„Bože, tetičko,“ zděsili se, „prožila jsi snad na moři něco úděsného?“ „Proč úděsného?“ nechápe tetička. „No, žes při té plavbě hrůzou zešedivěla?“ „To nebylo hrůzou, ale tím, že jsme neměli na lodi kadeřnici.“

„S tou starou rozpraskanou lodí se mám plavit přes půlku oceánu?“ zhrozil se jeden cestující před vstupem na loď. „To bych to vážně raději plaval pěšky!“

Paní učitelka se ptá Janíčka: Jaký je čas "slíbuji, slibuje, slibujeme" ?
Honzíček odpoví: Prosím, před volbami!

"V Panamském průplavu se nám jednou stalo neštěstí," říká kapitán. "Srazili jste se s nějakou lodí?" "Kdepak, ale já utratil všechny peníze z lodní pokladny a my neměli na zaplacení za průjezd!"

Opilý námořník vtrhl do kormidelny a snažil se vytrhnout kormidelníkovi kormidlo z ruky.
„Co to vyvádíš?!” okřikl ho kapitán. „Šplouchá ti na maják?”
„Ne,” odvětil opilec. „Kde bych já vzal maják?”

„Jardo, nejez ten koláč - je ještě teplý!” upozorňuje nedočkavého hladovce kamarád.
„To nevadí, vždyť dobře víš, že jsem gay.”

V přístavní krčmě vypukla rvačka. Rány lítaly na všechny strany, vřava neutichla ani na chvilku a když už to trvalo něco přes tři hodiny, vložil se do toho už i sám majitel krčmy. "Tak dost, mládenci!" zařval mocným hlasem. "Ještě si dejte rychle každý pár facek a zavíráme!"

„Jednou jsem byl v Poděbradech,” vypráví hochům z klubu Jiří, „a už se o mně učí ve škole jako o významné osobnosti naší historie.”

V půl jedné v noci zazvoní někdo u lékárníka. Rozespalý lékárník se roztržitě oblékne, otevře a spatří opilého, škytajícího námořníka.
„Vy jste lékárník?” ptá se ho vrávorající námořník.
„Ano. Co se stalo?”
„A jste majitelem této lékárny?”
„Ano, jsem. Co si přejete?”
„Prosím vás,” škytne námořník, „máte takové bílé kulaté pilulky proti mořské nemoci?”
„Mám!” vyrazí ze sebe lékárník a zuří vzteky, protože ho kvůli takovéhle hlouposti vytáhl z postele.
„Tak si je strčte za klobouk!” zařve ze všech sil námořník a s hurónským smíchem zmizí za rohem.
To by mohl být docela klidně konec, jenže chudák lékárník je zlostí celý bez sebe, rozmrzele se svlékne, vleze do postele a rozčilením nemůže usnout. Asi tak za půl hodiny se zvonek opět ozve. Lékárník vyskočí, navlékne kalhoty, letí ke dveřím a tam stojí zase námořník. Lékárník se chce na něho vrhnout, ale vidí, že tohle je někdo jiný, tenhle je menší a má knírek.
„Promiňte,” omlouvá se námořník s knírkem, „nebyl tady asi tak před půlhodinou jeden opilý námořník?”
„Byl!” vyhrkne lékárník.
„A ptal se vás, jestli jste lékárník?”
„Ptal.”
„A vy jste mu řekl, že ano.”
„Ano, řekl.”
„A ptal se vás,” pokračuje námořník s porozuměním, „jestli jste majitelem této lékárny?”
„Ano, ptal,” odpovídá netrpělivě přešlapující lékárník.
„A vy jste mu řekl, že jste jejím majitelem?”
„Ano, řekl.”
„A zeptal jste se ho, co si přeje?” pokračuje pomalu rozšafný noční návštěvník.
„Ano,” přikyvuje zkoprnělý lékárník.
„A on si přál vědět, zda máte takové bílé kulaté pilulky proti mořské nemoci?”
„Ano, přál.”
„A vy jste mu samozřejmě řekl, že je máte?”
„Ano, řekl.”
„A on vám řekl, abyste si je strčil za klobouk?”
„Jo, řekl!” vyhrkne lékárník.
Námořník se dobrácky usměje a pokračuje: „Tak já jsem vám jen přišel říct, že už si je za tím kloboukem nemusíte nechávat, a můžete si je zase klidně vyndat, protože jste naletěl na nejapný žert mého opilého kamaráda!”