Hospodské vtipy - 644 zajímavých

Tři dny už nesnídám, nemohu najít vývrtku!

Přijde opilec do zpovědnice, sedne si a nic neříká. Farář vedle ztratí trpělivost a lehce zakašle. Nic. Trochu víc zakašle. Zase nic. Začne tedy ťukat na stěnu, aby už se konečně hříšník projevil a něco řekl.
Z druhé strany se ozve: „Ťukáš zbytečně, tady taky není hajzlpapír!”

Přijde chlap do baru, zdrceně usedne a objedná si dvojitého ruma. Barman na něj: „Člověče, co se vám stalo, jste nějakej smutnej!”
„Ale, už dlouho jsem podezříval manželku z nevěry, tak jsem dnes přišel z práce dříve domů a nachytal jsem ji se svým nejlepším přítelem.”
„No jo, to muselo bejt těžký, co má v takové chvíli člověk říct svýmu nejlepšímu příteli?!” praví barman.
Chlap na to: „No já na něj zařval ‚FUJ, necháš paničku! Zlobivej pes!’”

„U nás v klubu je vždycky našlapáno,” chlubí se známému barman.
„Já vím,” povzdechl si známý, „je tam jedna prostitutka vedle druhé.”

Sedí chlapík na baru a kouká na sklenici plnou peněz. Barman mu vysvětluje: ,,Víte, to je taková sázka - když splníte 3 úkoly, tak všechny peníze z té sklenice jsou vaše, ovšem, když je nesplníte, vaše prachy jdou do té sklenice." Chlapík mu podá stovku a barman povídá: ,,Nejdřív musíte vypít půl litrovku vodky naráz, pak musíte jít za naším pitbulem, kterého bolí zub a ten zub mu musíte vytrhnout. A nakonec!! - musíte jít za babkou, co ještě nikdy neměla chlapa... a s tou se musíte vyspat." Chlapík vypije vodku jako nic, pak jde za pitbulem. Ozívají se zvuky z rvačky a za chvilku příjde chlapík a říká: ,,Tak a kde je ta bába s tím bolavým zubem..

Sedí paní ve středních letech na baru a leje do sebe jednu kořalku za druhou. Po několika takto vypitých sklenkách už barman nepřekoná svou zvědavost a ptá se dotyčné: „Paní, nic mi do toho není, ale proč tady chlastáte jako o život?”
„Já mám hrozný problémy!”
„Tak napište Sally.”
„Dobrá rada, jenže Sally jsem já!”

Sídliště bylo již několik týdnů terorizováno hysterickým psem, který dokázal celé noci v kuse proštěkat. Městská policie byla bombardována stížnostmi občanů, ale mimo domluvy s majitelem zvířete nemohla nijak razantněji zakročit. Trápení všech vyřešil až jeden chlápek, který se do města čerstvě přistěhoval. Když se s tím druhého dne chlubil v hospodě, všichni se vyptávali, jak toho psa dokázal umlčet.
„Mně můžete děkovat jen za nápad,” skromně odvětil hrdina dne. „Jinak všechno zařídila manželka. Večer jsem jí poslal k plotu a do rána ho moje Mařka ukecala!”

„Pane vrchní, ta sekaná smrdí!”
„Okamžik prosím, já otevřu okno.”

Chlápek v restauraci: „Pane vrchní, ještě prosím jednu kostku cukru.”
„Vždyť už jsem vám jich přinesl aspoň šest.”
„No jo, ale všechny se mi rozpustily!”