Vtipy o pepíčkovi - 595 zajímavých

Pepíček vyjmenovává u tabule: „Nominativ, prezervativ, genitiv, prezervativ, dativ, prezervativ, akuzativ, prezervativ, vokativ, prezervativ, lokál, prezervativ, instrumentál, prezervativ.”
„Dobře, Pepíčku, dobře, ale pádů je jen sedm, ne čtrnáct,” namítne učitelka. „Proč tam stále opakuješ to samé slovo? Kde ses ho naučil?”
„V učebnici to nebylo,” připustí Pepíček. „Ale když jsem byl minulý týden vracet do tělocvičny balón, slyšel jsem vás, jak v nářaďovně poučujete našeho tělocvikáře: Dobře, Jirko, ale pamatuj - na každý pád prezervativ!”

Pepíček přišel domů. Máma křičí: „Od čeho máš tak špinavé ruce?”
„Hrál jsem si na pískovišti.”
„A jak to, že máš čisté prsty?”
„Protože jsem hvízdal na psa.”

Ptá se Pepíček ve škole: „Paní učitelko, máte prsa?”
„Mám, Pepíčku, mám!” odpoví dotčeně učitelka.
„Tak proč je nenosíte?”

Říká matka synovi: „Pepíčku, už jsi dost velký. Musíš se naučit jíst příborem.”
„A do které ruky dám řízek?”

„Při zajetí hrozil partizánům trest smrti,” vypráví dětem učitel.
Přihlásí se Pepíček s touto úvahou: „Ale to už jim stejně mohlo být jedno, když už byli zajetí, viďte?”

Stojí Pepíček nad Macochou a pláče. Přijde k němu pán a ptá se : "Proč brečíš?" Pepíček povídá: "Mně tam spadl chleba. " Pán se ptá znovu: "A s čím byl ten chleba? " S maminkou."

Pepíček říká tatínkovi: ,,Na vánoce chci počítač!!!"
Tatínek odpoví: ,,A co tak kouzelné slovíčko?"
Pepíček: ,,Dneska je zaheslovaný úplně všechno."

Děti šly se školou do přírody a paní učitelka jim dala za úkol vyhledat létající mravence. Všichni se vrhli do průzkumu okolí. Jako první se u paní učitelky objevil Pepíček, rozevřel dlaň a tam obyčejný mravenec.
„Je mi líto, Pepíčku,” řekla paní učitelka, „ale tenhle mravenec není létající.”
„Jakto, že ne?” zlobí se Pepíček. Pozvedne dlaň, foukne, a mravenec letí vzduchem. „Tak vidíte, že létá!”

„Pepíčku, proč si nehraješ s Davídkem?”
„Protože je to vejtaha, strašpytel a okusuje si nehty.”
„Ale to snad není tak hrozné, spousta dětí si okusuje nehty...”
„Mami, ale ne na nohou.”