Vtipy o zvířatech - 589 zajímavých

Teiteles přišel za rabínem, aby se vyznal ze svých hříchů, ale tolik se styděl, že na úvod rabínovi řekl: "Rebe, já tu nejsem za sebe, nýbrž - za svého přítele." "A jakých hříchů se tvůj přítel dopustil?" "Často bral jméno boží nadarmo, choval nečisté myšlenky k ženě svého souseda.." "Zadrž", přerušil Teitelese rabín, "připadá mi, že tvůj přítel je pošetilý. Mohl přijít klidně sám, říct, že za přítele je tu on a ušetřit ti tvé rozpaky."

Abeles u právníka:" Já si je najmu, ale musejí mi napřed zaručit, že ten případ vyhrajou." "Tak mi nejdřív povězte, oč se jedná", vybízí ho právník. Abeles vypráví příběh plný podvodů a machinací. když skončí, tak právník řekne:" Výborné, tento spor se nedá prohrát." "Panebože, to je hrůza", spustí Abeles nářek. "Co se děje?", vyptává se právník. "Já jim to vylíčil z pohledu druhý strany."

Když Izraelci dobyli roku 1967 Jeruzelem, oznámili, že se dohodli s Jordánskem, jak si rozdělí Zeď nářků. Izrael si ponechá Zeď a Jordánsko nářky.

Bankéř Blumenthal, pokřtěný žid, zasnoubil svého syna s dcerou velkoobchodníka Kohna, který se taky dal pokřtít. "Takového zetě jsem si vždy přál", vypráví Kohn přátelům, "sympatického křesťanského mladíka z dobré židovské rodiny."

Eckstein si dal u krejčího ušít kalhoty. Krejčí ale stále ne a ne být s kalhotami hotov. Za měsíc si eckstein stěžuje:" Bůh stvořil svět za šest dní a oni potřebujou na jedny kalhoty celej měsíc." "Jenže podívaj se na ten světa a pak si prohlídnou ty kalhoty."

Na pohřbu bohatého Loewensteina pláče jeden ze smutečních hostů mnohem usedavěji než ostatní. Dojatý rabín mu polklepe na rameno a praví: "Je mi vás opravdu líto. Patříte do příbuzenstva?" "Právě, že ne", odpovídá muž, "proto tak pláču."

Dva staří přátelé se potkají po delší době. "Poslouchej, můj syn se příští neděli žení. Takže tě srdečně zvu na svatbu." "Milerád přijdu. a kde se to koná?" "U nás v Maislovce. Projdeš od nábřeží druhou doprava, pak doleva a pak zase doprava, najdeš číslo devatenáct a v druhém patře zaklepeš čelem na dveře." "Proč zrovna čelem?" "Přece nepřijdeš s prázdnýma rukama."

K tarnopolskému rabínovi přijde mladý muž pro radu. Nemůže se totiž rozhodnout, má-li se oženit, nebo ne. "Její otec je vážený a vzdělaný člověk" "Tak se ožeň." "Ale dcera je škaredá jak ropucha." "Tak se nežeň." "Ale dostane dvacet tisíc zlotých věna." "Tak se ožeň." "Ale ona kulhá." "Tak se nežeň." "Ale její otec si mně chce vzít za společníka." "Tak se ožeň." "Ale ona se ráda hádá." "Tak se nežeň." "Rabíne, jakou radu mi tedy dáváte?" "Soudím", povídá rabín po chvilce, "že byses měl dát pokřtít." "A proč, rebe?" "Protože pak půjdeš na nervy farářovi."

Potkají se dvě židovské mámy: "Tak co, Rút, jak se daří dětem?" "Ani se neptej, náš Moše si vzal pěknou mrchu! Do jedenácti se válí v posteli, celý dny trajdá venku a utrácí bůhví za co, a když chudák kluk celej uhoněnej večer konečně přijde domů, myslíte,že pro něj má pořádnou teplou večeři? Pche! Ještě ho nutí, aby ji vzal do drahé restaurace!" "A co Esterka?" "Ta si vzala učiněného světce! Snídani ji nosí do postele, koupí jí všecko, nač si vzpomene, a večer ji vodí do prvotřídních podniků."