Vtipy o dětech - 448 zajímavých

Už týdny je stadión vyprodán a krátce před zahájením finálového utkání poháru usedá na čestné místo malý chlapec. "Jak jsi přišel k té čestné vstupence?" ptá se pořadatel. "Doma, jsem starostův syn." "A kde je pan otec?" "Doma, neúspěšně hledá tu čestnou vstupenku."

Děcko s provinilým výrazem ve tváři přijde večer do ložnice: "Tati, umíš psát ve tmě?" "No, myslím, že jo. Co mám napsat?" "Svoje jméno do mojí žákovské knížky."

Máma vysvětluje malému Karlíkovi, co je to zrcadlo: „Kam se díváš, když se chceš přesvědčit, jestli už máš čistý obličej?”
„Na ručník!”

Děti na procházce v lese spatří oběšence. Všechny se s křikem rozprchnou, jen malinký Adolfek zůstane. Zamíří přímo k umrlému, chvíli si ho prohlíží a pak znechuceně povídá: „Přestaň se už konečně houpat, sobče, ta houpačka není jenom tvoje!”

Dceruška účetního zakopla o kámen a zaklela: „Sakra, to bolí.”
Tatínek povídá: „Pokud už tohle ošklivé slovo nikdy neřekneš, dostaneš pětikorunu.”
Za pár dní přiběhne holčička ze školy za tatínkem jak na jehlách a nedočkavě vyhrkne: „Tati, mám nové slovo, které je nejmíň za dvacku!”

Tatínek se ptá své osmileté dcerky: "Co bys letos chtěla k narozeninám?" "Tampón." "Víš ty vůbec, co to je?" "Nevím, ale v televizi jsem slyšela, že se s tím dá dobře hrát tenis, plavat i jezdit na kole."

Je paní a ta má dva syny, jeden se jmenuje Držhubu a druhý Mozek. Mozka poslala na maliny a Držhubu nakoupit. U pokladny se ho prodavačka ptá: „Chlapečku, jak se jmenuješ?”
„Držhubu.”
„Nebuď sprostý a řekni mi, jak se jmenuješ, nebo zavolám policii!”
„Držhubu.”
Paní prodavačka zavolá policii a jeden z policistů se ho ptá: „Chlapečku, jak se jmenuješ?”
„Držhubu.”
Policajti tedy zavolají jeho maminku a ten jeden se jí ptá: „Paní, jak se jmenuje váš syn?”
„Držhubu.”
Tak to zkouší ještě aspoň prodavačka: „Paní, jak se jmenuje váš syn?”
„Držhubu.”
„Paní,” spráskne ruce prodavačka, „kde jste nechala mozek?!”
„Ten šel zrovna na maliny!”

„Pavlíčku, dej paní Novákové na rozloučenou hezkou pusinku,” vybízí babička pětiletého vnuka.
„Nedám, bojím se.”
„A čeho, prosím tě?”
„Že by mi dala facku, jako včera tátovi!”

Ptá se dcera paní Langerové: „Mami, ve škole jsme se učili, že rodina má čtyři celé a jednu desetinu členů. Co je to ta desetina?”
„Ty hloupá, pochopitelně tvůj otec!”