Vtipy o námořnících - 219 zajímavých

Po ztroskotání lodi se zachránili dva námořníci na skalnatém ostrově. Jednou takhle při prohledávání skalisek na ostrově objevili jeskyni a v ní poklad obrovské ceny. "Sláva, jsme zachráněni!" zvolali radostně. "Za zlato si koupíme loď a odjedeme odtud jako boháči..."

Mladičký námořník se seznámil s dámou, která pro něho byla velmi přitažlivá, protože mu v mnohém připomínala jeho laskavou a pečlivou maminku. Námořník poslušně odešel s dámou do jejího bytu a na loď se vrátil až po půlnoci, strhaný a s očima plnýma slz. „Co se ti stalo?“ ptají se ho starší kamarádi. „To je strašné,“ naříká mořský vlček, „to je hrozné!“ „Co to s tebou, člověče, udělala?“ „Řekla mi, že žádný Ježíšek není!“

Námořník, který přistál v Reykjavíku, se ptá Islanďana: „Prosím vás, kdy tady máte léto?”
„To je těžko říct. Například letos připadlo léto na středu.”

Mladý námořník, který se neustále chlubil svými vědomostmi ve znalostech francouzštiny, se to snažil svým kamarádům dokázat tak, že přistoupil v jednom francouzském přístavu k hezké dívce a dal se s ní do hovoru. Jeho přátelé to s obdivem sledovali z povzdálí. Sotvaže s ní ale mladík prohodil pár vět, dívka zrudla a milému hochovi vlepila pořádných pár facek. Ten se vítězoslavně obrátil k ostatním a povídá: „Tak vidíte, že umím francouzsky!”

Zachráněný námořník vypráví svým přátelům: „Když se začala loď potápět, dal mi kapitán rozkaz, abych vzal do člunu dvacet šest žen, které byly na naší palubě, a pokusil se s nimy doplout k pevnině. Podařilo se to. Již druhého dne jsme dopluli k neobydlenému ostrovu. Já a všech šestadvacet žen.”
„A trvalo dlouho, než vás zachránili?”
„Velmi dlouho. Pro mne zvlášť byla ta doba velmi dlouhá, protože jsem se musel skrývat v korunách stromů.”

„Jste šťasten,“ ptá se kapitán nováčka, „že sloužíte v námořnictvu Jejího královského veličenstva?“ Námořník Mac Bully odpovídá: „Ano, jsem šťasten, kapitáne!“ „Dobře, a co jste byl předtím?“ „Předtím jsem byl o mnoho šťastnější!“

Námořní nováček je u vytržení, když vidí poprvé kolem sebe dokola širé moře. „Bože, to je vody,“ vzdychne si zasněně. „No, a to si ještě představ,“ povídá mu starší kamarád, „že vlastně vidíš jen tu vodu, co je navrch !“

Na vyhlídkové palubě první lodní třídy odpočívají manželé Smithovi, kteří cestují do Newcastlu. Loď se kývá nebezpečně ze strany na stranu a lehátka popojíždějí sem a tam. Pani Smithová, unavena neustálým hlídáním sebe a svého lehátka, povídá manželovi: "Já si teď trošku zdřímnu. Ale kdybych náhodou spadla z paluby do vody, tak mne okamžitě vzbuď!"

Cestující se vyptávají ve chvílí volna kapitána: „A už jste někdy viděl obávaného mořského hada?“ „Ne, nikdy.“ „Cože? Celý život se plavíte po všech mořích světa a ještě jste se nestřetl s mořskou příšerou? Jak si to vysvětlujete?“ „To je asi tím,“ vysvětluje kapitán, „že já jsem abstinent.“