Vtipy o důchodcích - 123 zajímavých

Sedí devadesátiletý děda na lavičce v parku a pláče. Slušně vychovaný mladík, který šel okolo, se samozřejmě soucitně ptá, co se děje. Stařík odpovídá: „Víte, jsem zamilovaný do mladé ženy.”
„No, a co je na tom k pláči?” podiví se mladý. „To byste se měl spíš radovat.”
„Počkej, ty tomu nerozumíš,” namítne děda. „Každé ráno, než jde do práce, se pomilujeme. V poledne přijde domů na oběd, zase mě pomiluje a uvaří mi. Večer taky a na noc se milujeme dvě hodiny.”
Stařík zase pláče skoro nemůže mluvit.
„Tomu teda vůbec nerozumím,” třeští oči mladík. „Vždyť je to perfektní, tak proč brečíte?”
„Já jsem zapomněl, kde bydlím!”

Dvě staré paní sedí v parku a povídají si.
„Když přijde manžel domů v dobré náladě, říká mi broučku...”
„Vždyť už vám je přes sedmdesát!”
„Však manžel měl dobrou náladu naposledy před čtyřiceti lety!”

Víte, jaký je rozdíl mezi budíkem a babkou?
Budík se natáhne a pak běží. A babka běží a až potom se natáhne.

Přes velkou světelnou křižovatku přecházejí dva dědouškové na červenou. Skřípot brzd, velké troubení a hned je u nich taky strážník a začne je nevybíravými slovy umravňovat a už taky vytahuje pokutový blok. Jeden z dědečků se na něj překvapeně podívá a ptá se: „A to ani hrdinové od Dukly nesmějí přecházet na červenou?”
No, co teď? To se mladíkovi ještě nestalo, ve škole jim to neříkali... tak mávl rukou, pro jistotu je převedl na druhou stranu a ještě jim zasalutoval.
Ten druhý děda povídá: „Poslouchej, já ani nevím, že jsi bojoval u Dukly?”
„Kdo říká, že jsem bojoval u Dukly? Ale zeptat se snad můžu, ne?”

Babička se s vnoučaty dívá na televizi a povídá "ti šmoulové ale vyrostly jedno vnouče řekne "babi to nejsou šmoulové ale Avatar.

Jde babka na WC a namísto do ženského vejde do mužského. Tam ji zastaví muž a říká: „Babi, sem nemůžete jít, to je pouze pro pány.”
„No a co, a mám se posrat!”

Šedesátiletá paní porodila dítě. Přijde s ním domů a chová ho. Později přijde náštěva a chce vidět malého. Říkají paní, ať jim ho ukáže, ale paní říká: „Ještě ne.”
Po hodině říkají znova, aby jim ho ukázala, ale ona říká: „Ještě ne. Až zapláče - nevím totiž, kam jsem ho dala.”

Povídají si dva důchodci v parku: „Franto, já tomu Jirkovi na pohřeb asi nepůjdu.”
„A proč? Po tom všem, co pro tebe udělal?” zeptá se druhý.
„Však on mi na pohřeb taky nepůjde, tak co bych tam dělal?”

Děda je tázán, co je příčinou toho, že se dožil sta let.
„Abych řekl pravdu, je to tím, že se nepodařilo zjistit, kdo zabil klenotníka z naší ulice!”