Vtipy o zvířatech - 589 zajímavých

Šnorer Lebetran byl velmi zbožný. A tak když se jednou modlil, zjevil se mu archanděl Gabriel. "Milý Gabrieli", povídá Lebetran, "co je pro Boha milión let?" "Milión let je pro Boha jedna vteřinka." "A co je pro Boha milión dolarů?" "Milión dolarů je pro Boha jako cent." "A nemohl by mi tedy Bůh dát cent." "jistě, počkej vteřinku..."

Šnorer: "Celý život mě pronásleduje smůla." Prokurista Spitz: "Jaké je vaše povolání?" Šnorer: "Hudebník." "Na jaký nástroj hrajete?" "Na pozoun" "Tak pojďte dál a něco mi zahrajte. Náhodou tady pozoun mám" "No neříkal jsem to jakou mám smůlu. Ausgerechnet musej mít zrovna pozoun."

Šnorer je jednou týdně hostem u bohatého Grunbauna. Jednoho dne si s sebou přivede mladého muže a beze slova ho posadí ke stolu. Když zpozoruje údiv v Grubaunově tváři, podá vysvětlení:" To je můj přítel, je teď u mě na stravu."

Dohazovač přivede svého klienta do rodiny budoucí nevěsty. "Kouknou jaká nóbl rodina! Podívaj se kolem. Všude samý porcelán a stříbro." "Co když to všechno je ale jen vypůjčené", pochybuje budoucí ženich. "Nesmysl", prohlašuje dohazovač, "těm přece nikdo už nepůjčí."

Fleichsman potká na Náměstí svatého Marka v Benátkách přítele Epsteina. "Co tu dělaj?", zeptá se. "jsem tu na svatební cestě.", odpovídá Epstein. "Gratuluju jim. A kde maj manželku?" "Někdo přece musí zůstat v krámě."

Víte, jak chytit deset lvů?
Chytíte jich jedenáct a jednoho pustíte.

Gross se obrátí na svého prokuristu Kleina: "Poslechnou, chci jaksepatří oslavit 50 let naší firmy. Ale musí se při tom něco dít, nesmí to nic stát a zaměstanci musejí být spokojeni." Klein navrhuje: "Oběs se. Bude se tu něco dít, nebude to nic stát a zaměstanci budou spokojeni."

Kohn v restauraci: "Pane vrchní, co to má znamenat?! Tady jsem z polévky vylovil kus starého hadru!" Číšník na to: "No a, nemůžete přece chtít, aby v polévce za pět geošů byly bruselské krajky!"

Kohn se svou dcerou Mici cestují po Palestině. Jednoho dne uzřeli tlupu loupeživých Beduínů přímo k nim se ženoucích. Nebylo času se skrýt, ani uniknout a tak je Beduíni okradli o vše, co u nich našli. "Aj, vaj, brečel Žid, co budeme teď dělat bez peněz?" "Žadný strach thateleben, těšila ho dcerka a při tom vylovila ze své vaginy peněženku a šperky, které tam duchapřítomně ukryla." "Schade, praví lítostivě Kohn, že jsme s sebou nevzali starou Sáru, mohli jsme zachránit i kufry."