Vtipy o cestování - 386 zajímavých

Škodovce se podaří uzavřít lukrativní zakázku na odbyt škodovek do Ruska. Jenomže asi tak za měsíc se začínají vracet první zadřená auta zpátky do Čech. Vedoucím pracovníkům je to divné, a tak pošlou jednoho svého šéfkonstruktéra na inspekci. Ten se dostaví do prodejny škodovek v Moskvě a hned mu prodejce říká: „Škoda, éto ně dóbraja mašína, pasmatrítě.”
Sednou spolu do auta a jedou se projet po dálnici. Ruský řidič zařadí: „Adín, dva, tri, četýre - éto charašó, pjať a rakéééétááá...”

Na poušti se potkali dva k smrti vysílení turisté.
„Fata morgána,” vzdychl nahlas první.
„Fata morgána,” vzdychl i ten druhý a oba pokojně zemřeli.

Po nábřeží kráčí cizinec.
„Prosím vás,” osloví domorodce, „jak se dostanu k Vltavě... vě... vě...”
Žbluňk!

Ráno jsem začal balit kufr, odpoledne už budu balit plážové kočky.

Sedne si stopařka vedle řidiče a hned si sundává blůzičku. Na nechápavý řidičův výraz odpovídá: „Žádné horko, ale všimla jsem si, že máte ruce od oleje a ten jde hrozně těžko vyprat!”

Přijde Pan Novák a řve po celém paneláku.JEDU NA HAVAJ A VŠICHNI SE MNOU a to řek asi 1000x.Přitom se Pepíček hlasitě rozbrečí Pan Novák se ho ptá proč brečíš Pepíček rozbrečeným hlasem říká já nemůžu letět s vámi.Pan Novák a proč.Pepíček řekne já neumím totiž létat

Stěžuje si zkušený jihoamerický průvodce svému pobočníkovi na jednoho člena výpravy: „Džungle se jen hemží hady a ten pitomej Skot si musel koupit ve výprodeji šusťákovou soupravu!”

Ptají se muže, který zůstal několik dní sám opuštěn na malém, mrtvém skalisku uprostřed oceánu, kde nebylo žádné jídlo, jak dokázal přežít.
„Pravidelně jsem střídal stravu,” tajnůstkaří zachráněný.
„To nechápu. Co jste mohl jíst, když tam nic nebylo?” diví se reportér.
„Ráno jsem měl takovou žízeň, že jsem vypil svou moč. Byla tak hnusná, že jsem se z ní pozvracel. Pak jsem měl takový hlad, že jsem snědl všechny zvratky. A samozřejmě jsem se z toho posral. Následně jsem vždy svůj žaludek utěšil něčím hutnějším, hovny. No a o poledni jsem zase dostal žízeň, vyčural jsem se, napil jsem se, pozvracel jsem se, snědl jsem to, posral jsem se z toho, i to jsem zdlábl...”

Jedou dvě ženy ve vlaku a jedna se ptá druhé: „Kam jedete?”
Ta odpovídá: „Jedu do Budějovic, bude tam Země živitelka.”
A druhá na to: „Hm, to já jedu do Prahy, bude tam ze mě šlapka.”

Cestující na lodi si protírá oči a rozespalým hlasem zkonstatuje: „Dneska je ale sychravo...”
„Promiňte, pane,” přistoupí k němu plavčík, „zapomněl jsem vás informovat, že se loď potápí.”