Vtipy o dětech - 448 zajímavých

Babička přijde na návštěvu a ptá se vnučky: "Tak co, malá, jak se ti líbí tvůj nový malý bráška?" "Ale jo, je docela fajn," pokrčí holčička rameny, "ale je spousta věcí, který jsme potřebovali víc."

Byla jednou jedna holčička, co se jmenovala Evička. Jednou byla takhle na procházce, když se před ní objevil chlápek, který na sobě měl akorát pršiplášť a pod ním vůbec žádné oblečení. Ale Evička se jen smála, protože věděla, že nebude pršet.

Malá Janička se vrátí ze školky s obvázanou hlavou.
„Proboha, co se ti stalo?!” zděsí se maminka.
Dívenka se rozvzlyká: „Pavlík po mně hodil kostku!”
„Copak jsi ho nemohla nechat, aby skládal ten obrázek jako první, když je to takový surovec?” rozčiluje se máma.
Janička upřesňuje situaci: „Dlažební kostku.”

Otec povídá nakvašeně dvacetiletému synovi: "Nedám ti už ani haléř. Ode dneška jsi pro mě mrtvej!" "Tak mi dej aspoň na pohřeb..."

„Ty se máš, že nemáš co dělat,” povídá malému nezbedovi zaměstnaný tatík. „Já kdybych neměl co dělat, to bych dělal věcí...”

Malá holčička se ptá paní
Čekáte miminko?
Ano čekám
A máte ho ráda?
Ano mám
Tak proč jste ho sežrala

Veronika napsala ráno mamince na lísteček, co má udělat, aby to nezapomněla: „Morče a želé.”
Odpoledne se vrátí domů a jde se naobědvat. Zvedne poklop z talíře a rozpláče se: „Mami, ty vrahu, psala jsem ti, že máš skočit s morčetem k veterináři a koupit mi želé, ne že máš uvařit k obědu morče v želatině!”

Tereza je v kuchyni a cpe se sušenkami z červeného pytlíku.
„Terkóóó, tys vzala ten červený pytlík?”
„Ne, mami, a představ si, že jsem ho ani neviděla!” zalže Tereza.
„To je dobře, protože jsem pozvala Bernesovy a pro jejich krásného pejska jsem koupila speciální sušenky v červeném balení!”

„Tati, dej mi tisícovku na kolečkové brusle. Tati, dej mi tisícovku,” škemrá pořád dokola Martínek.
„Jdi s tím k čertu!” vyletí na něj zaměstnaný otec.
Hošík se zamyslí: „A on mi čert ty brusle koupí?”

„Budíčééék!” skřehotá takhle ráno dotěrný starší brácha.
„Jirko, vážně, já chci spát,” zlobí se Jana.
„Tak tedy vážně. Vážení přátelé, přivítejme tento krásný den...”

Na co si to hrajete děti? Na maminku a na tatínka. A proč mezi vámi sedí ten Buldog ? To je tchýně

„Včera jsem při udělování Zlatého Slavíka seděla na klíně Karla Gotta!” vytahuje se Petra.
Maruška se zamyslí: „Opravdu? Že mi o tom strýček nic neříkal...”

Tatínek drží na porodním sále syna a říká mu: „No vidíš, chlapče. Devět měsíců jsi chtěl ven a teď po celý zbytek života budeš chtít dovnitř!”

Jeník se vrátí domů a děda se ho hned mezi dveřmi ptá: „Kde jsi byl celý den?”
Jeník: „Ale, šel jsem na zkušenou, dědo.”
Děda: „Tak je to správné, synku, lepší na zkušenou než na pannu.”

„Slyšel jsem, že se vaše dcera chce stát rockovou zpěvačkou. Jaké má úspěchy?”
„Zatím obrovské, koupil jsem za babku dvě sousední chalupy!”

„Proč jsi taková smutná, holčičko?” ptá se paní malé holky, která pláče na pískovišti.
„Umřela mi babička...” odpoví holčička.
„To už tak bývá, babička byla stará, a tak umřela,” snaží se ji paní utěšit.
„Já vím, ale tatínek za to dostal 20 let.”

Chalupář sedí na zahradě a čte noviny. Přiběhne malý Pepík a prosí: „Tati, rozlouskni mi pecičku!”
Taťka ji v zubech rozkousne, kluk slupne jadérko a zmizí. Za chvilku je tady zase a zas: „Tati, rozlouskni mi pecičku!”
Když už to je popáté, táta se ptá, odkud ty pecky pořád bere. Hoch na to: „Představ si, tati, za stodolou je tákovýhle hovno a v něm je peciček!”

„Maminko, případám vám pěkná?”
„Nám ano, dcerko, ale ostatním - nevím, nevím.”

Malému Karlíkovi padla na táboře do oka malá Markétka.
„Vezmeš si mě za muže?”
„A dokážeš uživit ženu s pěti panenkami?”

„Jakpak ti říkají, holčičko?”
„Lassie.”
„A proč takové divné jméno?”
„Rodiče vždycky chtěli psa...”

„Tatínku, jsem těhotná!”
„Maminko, to je radosti! Naše Věruška konečně promluvila!”

Stařenka vyhání ze svého dvorku sousedovic haranta.
„Ať už tě tu vícekrát nevidím, nebo na tebe pošlu Haryka!” křičí za pelášejícím lumpem. „Zapiš si to za uši!”
Chlapec se otočí a volá: „To je k ničemu, já se tam pořád drbu!”

Jožka se modlí před Vánocemi a na konci modlitby zakřičí: "Ježíšku, dones mi kolo!" "Ježíšek není hluchý," domlouvá mu sestra. "Ale babka jo."

Byla jednou jedna holčička, co se jmenovala Evička. Jednou šla takhle lesem, když ze křoví vyskočil chlápek a začal z ní strhávat všechno oblečení. Ale Evička se jen smála, protože věděla, že mu bude malé.

Sedí takhle u televize maminka, tatínek a Honzík. Náhle tatínek vstane a povídá: „Pojď, maminko, uděláme si holčičku.”
Honzíka to zarazí a vyhrkne: „A uděláte mi taky autíčko?”

Paní Holanová se chlubí kamarádce, že jejímu Petříčkovi jsou čtyři roky a už umí udělat provaz.
„To je dobrej,” uznale odvětí kamarádka, „mně je šestadvacet a neudělala bych ho!”

Malá Anička zatahá v autobuse maminku za sukni.
„Copak je, Aničko?” ptá se maminka.
Děvčátko ukazuje: „Podívej, mami, pan revizor jede načerno!”

Co je to dítě?
Dítě je nejmodernější časopis! Vydavatel - matka, nakladatel - otec, oboustranství - postel, vychází 8 měsíců!

Matka radostně oznamuje do telefonu manželovi, který je na služební cestě: „Tomášek je už zdravý.”
„Vidíš,” spokojeně zahuhňá táta, „a ty jsi říkala, že pozdravit se naučí až tak za rok!”

Vzorný skaut, lety téměř plnoletý, podává pravici novému spolubydlícímu na ubytovně: „Těší mě, já jsem nějakej Jenda.”
„Ahoj,” řekne nováček tiše, „já jsem nějakej nesvůj...”

Baví se dvě dívky: „Hele Mirko, ty prý chodíš na Taek-wondo.”
„No, chodím tam.”
„A jakej máš pásek?”
„To záleží na tom, s čím my ho zase máma vypere.”

„Pane vedoucí, nemáte obvaz?”
„Proč, stalo se ti snad něco?”
„Ne.”
„Tak nazdar!”
Za hodinu: „Pane vedoucí, nemáte rakev?”
„Proč, proboha, rakev?”
„Pavel vykrvácel!”

mami,nemáš náhodou deset korun pro starého a chudého pána?
a kde je?Támhle na rohu prodává tam zmrzlinu!

Děti si hrají na písku, holčička se rozběhne do křoví a chlapeček utíká za ní, šáhne jí pod kalhotky a řekne já myslel že jsi holčička ano jsem holčička ale ted zrovna kakám.

Ze života:
Maminka si obléká sako a přijde za ní malá dcera. Po chvíli se zeptá: ,,Mami, a jak poznáš jestli je to sako dámské nebo pánské?' ,,No, víš, kluci mají knoflíky na jedné straně a holky na druhé.' Dcerka obejde maminku, podívá se na její zádá a říká: ,,Kecáš, nemají!'

Pavel přinese domů jedničku.
„Kluku, ty jseš stejně chytrý jako já,” rozplývá se tatínek.
„Tak to se nemáš čím chlubit, tati. Tobě je 35 a mně teprve 10!”

Šestiletý synek přiběhne za maminkou s brekem, že ho jeho malá sestřička tahá za vlasy. Maminka mu vysvětluje: „Přestaň brečet. Ona je ještě malá a neví, že tahání za vlasy bolí.”
Synek odejde a za chvíli je zase slyšet pláč. Maminka doběhne do pokoje a vidí řvoucí holčičku, přičemž synek se na maminku nevinně podívá a říká: „Tak teď už to ví.”

Holčička ne a ne jíst. Stále by chtěla vědět, k čemu je to jídlo vlastně dobré. Otec se rozčílí a zařve: „To zelené tě ubrání před kurdějemi, žluté je fajn na zrak, bílé posiluje a to všechno dohromady tě zachrání před pořádným výpraskem, ty mrně jedno rozmazlený!”

Víš, proč malé děti nesmí sedět vedle řidiče?
Aby se od něj nenaučili nadávat!

Říká pan Dvořáček manželce: „Heleď, holka dospívá, neměl bych jí něco říct o sexualitě?”
„To ano, ale opatrně!”
„???”
„No, aby nepoznala, že o tom víš úplně prd!”

„Tati, kdo je to travestita?”
„Nevím, ale zeptej se tety Bruce, on by to měl vědět.”

„Mami, pamatuješ si na tu vázu, jak ses vždycky bála, že by se mohla rozbít?”
„Ano, a co má být?”
„Nic... jenom, že teď už se bát nemusíš.”

„Tati, potřebuji nový harddisk, ten starý mám plný.”
„A co je třeba říct?”
„Kruci, už i tady je to zaheslované.”

Jede chlapeček vlakem a naproti sedí pán, ten chlapeček si zpívá: „Hej pane diskžokej, nečumte na hokej, hraje tam Kanada, chlapi jsou hovada...”
Ten pán mu říká: „Chlapče, to se neříká, ještě jednou, tak uvidíš.”
A chlapeček zase začne: „Hej pane diskžokej, nečumte na hokej, hraje tam Kanada, chlapi jsou hovada...”
Pán říká: „Ještě jednou, tak ti ten kufr vyhodím z okna.”
Chlapeček se nedá a znovu spustí: „Hej pane diskžokej, nečumte na hokej, hraje tam Kanada, chlapi jsou hovada...”
Pán se naštve a vyhodí chlapečkovi kufr z okna. A chlapeček na to: „Hej pane, vy jste vůl, ten kufr nebyl můj, byl toho cikána, co stojí za váma...”

„Tati, jaký je rozdíl mezi mužem a ženou?”
„Jak bych ti to... no, podívej, já mám nohy 44, maminka 32. Tak právě mezi nohama je ten největší rozdíl.”

„Co se nad tou křížovkou tak chechtáš?” ptá se paní dcery.
„Ale, je tu hlava rodiny na čtyři a mně tu vyšlo - OTEC.”

Maminka vezme do cukrárny Aničku.Anička se do podívat vedle ke stolu a vidí tam pána.Chvíli na něj kouká a pak vykřikne:,,Pane vy jste tak ošklivý".Maminka přiběhne Aničce dá přes prdel a řekne aŤ se de omluvit.Aničkase de tedyomluvit a řekne :,,Pane mě líto,že jste ošklivý

Zlobí se sestra na bratra: „Ty jseš jako táta!”
„Nenadávej mi. Já ti taky nenadávám, že jsi jako máma!”

Někdo zazvonil. Mladší sestra šla otevřít dveře a když uviděla, kdo to je, zavolala na svou starší sestru: „Janóóó, máš tady sedm a půl centimetru.”

„Vy ale máte pěknou holčičku, má takové buclaté tvářičky...” rozplývá se stařeček.
Maminka stěží zadržuje smích: „To bude asi proto, že se zrovna cpe sušenkama...”

Několik dní po příjezdu z mezinárodního výměnného pobytu říká matka Karlíkovi: „Proč nenapíšeš tomu svému čínskému kamarádovi?”
„Mám na něj sice e-mail,” povídá Karlík, „ale tu adresu bych tam musel naskenovat!”

„Hlavně si dávej při jídle pozor,” nabádá vnuka u stolu děda, „tenhle pepř strašně solí!”

Chlubí se chlápek: „Moje dcera má jedničky!”
„To je dědičné, vždyť tvoje žena také nemá žádná prsa!”

Deváťačka má před písemkou a matka ji pobízí: „Hezky se to teď nauč, ať to všechno umíš.”
„Tak to asi ne,” odvětí skepticky dívka, „já mám ještě učení na čtyři roky!”
„To nevadí,” povídá máma, „za čtyři roky ti bude osmnáct a budeš v tom případě moct rovnou začít pracovat.”

Ptá se vychovatelka ve školce: „Kdopak se počural?”
Zvednou se ručičky.
„Tak, pět dětí. Kdo se pokakal?”
Zvednou se ručičky.
„Tak, čtyři děti. Kdo se zdržel?”

„Dědečku, četl jsi už ty komiksy s tím oranžovočerným kocourem?” ptá se dědy malý klouček.
„Hm,” zamyslí se dědeček. „Ty myslíš Ogar Fíld?”

„Pane vedoucí, v kolik se ráno bude vstávat?”
„Až vstanu.”

Loudí malá Anička: „Dědo, co to pořád cucáš? Dej mi taky!”
„Nedám,” prohlásí neústupně děda, „to je můj zub!”

"Měsíc je důležitější, než Slunce," řeklo dítě. "Svítí, když je tma."

Stojí malý chlapeček na rohu a hulí. Přistoupí k němu paní a povídá: "Copak by ti asi řekl tatínek, kdyby tě viděl kouřit ?" Chlapeček jen odsekne: "A copak by vám řekl manžel, kdyby viděl, že na ulici obtěžujete cizího chlapa?"

Otec upozorňuje dospívajícího syna: „Na vojnu půjdeš, holky - neholky!”

Syn vaří a nechtěně namočí tričko s dlouhým rukávem do matčiny polévky.
„Neboj,” uklidňuje ji, „tohle triko jsem měl včera v posilovně - aspoň to budeš mít slaný!”

Malá Kristýnka povídá odpoledne matce: „Mami, musím si jít koupit sešit.”
„Opovaž se!” napomene ji maminka. „Venku leje, že by člověk psa nevyhnal. Pro sešit ti půjde táta!”

„Mami, mně ten guláš nechutná!” stěžuje si malý Ládík.
„Mlč a jez! Za dvacet let budeš manželku otravovat vyprávěním, jaká jsem byla vynikající kuchařka!”

„Mně z tebe jde hlava kolem,” rozčiluje se tatík na neposedného klučinu. „Ahoj, hlavo!”

„Měl by sis vzít příklad ze své babičky, jak je čistotná!” domlouvá Jardovi maminka.
„Dobře, tak od teďka si vůbec nebudu čistit zuby. Babička si je taky nečistí, protože má nasazovací!”

Anička se vrací domů ze školy: „Mami, já už se tam nevrátím.”
„A proč ne?”
„Ta učitelka nic nezná. Pořád se nás na něco ptá.”

V mateřské školce:
Honzíku jak dělá pejsek? Haf.
Mařenko jak dělá kohout? Kikiriký.
Jiříčku jak dělá žabička? Kvák.
Tomášku jak dělá myš? Klik paní učitelko.

„Já za to nemůžu, že jsem vyletěl už ze třetí školy,” brání se otci malý grázl. „Asi jsem rozený letec!”

„Tati, je Tichý oceán vždycky tichý?”
„Prosím tě, když už se mě na něco ptáš, aspoň ne na takové hlouposti.”
„Aha, tak promiň. Mimochodem, jak zemřelo Mrtvé moře?”

Tři frajeři potkají maníka a smějí se mu: „Ty jsi asi spadnul z Marsu, co?”
„To těžko - to by tu musel být kráter!”

Pošťačka vrátí Markovi doporučený dopis a upozorňuje ho: „Na ten dopis musíte napsat odesílatele!”
„A nenapsal jsem ho snad?”
„To sice ano, ale co má znamenat: Odesílatel - ten, co to odeslal?”

„Tatínku, kdo je náš prezident?”
„To je ale ostudné, neznat takovou základní věc!”
„Tak proč mi to neřekneš?”
„Stydím se.”

Víte, jak má šestnáctiletá těhotná holka sdělit své matce, že je v tom?
Přijde za ní a řekne: „Víš, babi, mám problém.”

Fanoušek přiběhne domů ze školy a volá: „Tati, dneska jsme se učili, že všechna zvířátka dostávají na zimu nový kožich.”
„To je pravda, ale před maminkou o tom ani muk.”

„Co byste nejvíce chtěl pro svoje děti?”
„Aby měli bohaté rodiče.”

„Mami,” zajímá se při oblékání malý Filípek, „a mám si vzít ponožky, nebo fusekle?”

„Proč otevíráš ty olejovky před akváriem, Pepíku?”
„Aby ty rybičky viděly, jak dopadnou, když budou zlobit.”

„Můj syn včera řekl první slovo,” chlubí se chemik kamarádům.
„Jo? A jaký?”
„Paraaminotrichlobenzenhydrooxid.”

„Mami, můžu jít na dvůr hrát si s Péťou?”
„Ne, Péťa je zlý chlapec.”
„A můžu tedy aspoň jít ven a zmlátit ho?”

Martin, který před několika lety ztratil otce, právě provedl další ze svých vylomenin. Matka na něj křičí: „Ty grázle, tvůj táta se musí obracet v hrobě!”
„To je pravda,” rozesměje se rošťák, „on spal vždycky neklidně!”

Rodinka chytá na břehu jezera ryby, když v tom otec vytáhne zlatou rybku. A ta jim říká: "Když mne pustíte, tak vám splním tři přání." Malý synáček se probere a povídá: "Táto, já chci ježka." Otec na to: "Do píčy s ježkem!" V ten okamžik maminka zaúpí: "Já chci ježka ven!!!"

Víte, jak se hraje hra na vodní mlýnek? To si jeden lehne na zem a druhý mu čůrá na lopatky.

Dospívající dívka se svěřuje kamarádkám: „Kdybych měla mít celulitidu, tak radši nosím maskáče!”

Říká otec synovi: „Že se nestydíš, v tvém věku jsem ještě nikomu nelhal.”
„A kdy jsi začal?”

„Pane Bože na nebesích!” spráskla ruce babička.
„Co se stalo?” diví se Filípek.
„Ale tobě to neříkám, ty nejseš Bůh.”

Jedni manželé měli dvojčata, jejichž jedinou společnou vlastností byl vzhled. Když bylo jednomu horko, druhému byla zima. Když se jeden smál, druhý brečel. Jeden byl optimista a druhý pesimista. Jen tak ze zvědavosti zkusil tatínek experiment na jejich narozeniny. Tomu pesimistovi doslova naplnil pokoj všemožnými hračkami, zatímco optimistovi dal do pokoje hromadu koňského hnoje. Když se chlapci vrátili ze školy, šel se tatínek podívat, jak zareagují.
Pesimista seděl v pokoji mezi hračkami na zemi a plakal. Tatínek se ptá, proč synek pláče. Synek povídá: „Všichni mí kamarádi mi budou závidět. Budu si muset přečíst spoustu návodů k použití, než si budu moct začít hrát. Pořád budu potřebovat baterky a nakonec se všechny ty hračky porouchají...”
Tatínek jde do druhého pokoje. Optimista radostí poskakuje na hromadě hnoje a zpívá si radostí. Tatínek se ptá, proč. Synek odpovídá: „Někde tady určitě je poník!”

Filípek je u babičky na prázdninách a babička se chlubí do telefonu jeho mamince: „Filípek se u nás pořádně rozežral!”
„Proboha,” zděsí se matka, „snad sis zase nespletla mýdlo s kyselinou?!”

„Tati, zdražili cigarety, to teď budeš méně kouřit?”
„Ne, synáčku, to ty teď budeš méně jíst!”

„Tati, inkoust je drahý?”
„Ne, levný.”
„Tak nevím, proč maminka tak nadává, když se mi vylil na tu novou sedací soupravu!”

Karel si jde zahrát k Jendovi počítačové hry a na návštěvě se ho ptá: „A kde máte myš?”
„Nemáme. Naše máma se bála, že by nám ji sežrala kočka!”

„Děti,” volá maminka z kuchyně, „běžte se dívat na Robina Úda!”

Komu nechutnají dětské výživy ?
Dětem...

„Tati,” škemrá malý Franta, „můžeš mi dát dvě koruny?”
„Neřekl jsem ti snad, abys nežebral o drobné?” rozlítí se otec.
„Máš pravdu, řekl,” uzná Frantík. „Mohl bych teda dostat dvě stovky?”

„Tati, jaký je rozdíl mezi skromný a lakomý?”
„No, když si koupím laciný kabát, tak jsem skromný. Když ho koupím mamince, jsem lakomý!”

Byla jednou jedna holčička, co se jmenovala Evička. Jednou takhle zvedla telefon a nějaký chlap jí začal říkat šílené prasárny a nechutnosti. Ale Evička se jen smála, protože věděla, že má špatné číslo.

„Brzy vyjdeš ze školy, synu, a my bychom s maminkou chtěli, aby ses stal lékařem.”
„Ale tati, vždyť přece víš, že nedokážu zabít ani mouchu.”

„Budu se učit tak dlouho, dokud nedostanu jedničku,” zařekl se totální idiot.
„To můžeš taky čekat do Vánoc!” s úšklebkem poznamenala jeho starší sestra.
„Juchůů,” zaraduje se pitomeček. „Ty jsou už pozítří!”

„Dezidere, dej si přece taky žvýkačku,” přemlouvají Deža kamarádi.
„Jasně, já si ji dám a zalepí mi pak zadek!”

„Nechoď na ten balkón jen v tričku, nebo nastydneš!” zlobí se na Aničku máma.
„Neboj,” konejší ji děvče, „mám na sobě mikinu.”
„A kde? Nelži mi!”
„Ale já ti nelžu - zrovna ji věsím na šňůru.”