Vtipy o dětech - 448 zajímavých

Paní Ráčková vzpomíná na své mládí: „Za našich časů se jezdívalo na dlouhé svatební cesty, ne jako dnes.”
Osmnáctiletá dcera suše poznamená: „To máš přece úplně jedno, mami. Dnes se zase jezdí o to častěji!”

Výrostek v prodejně Adidas popadne za šos malého zlodějíčka a křičí mu do ksichtu: „Ať už tě tu nikdy nevidím, debile! Tohle je značková prodejna. Tady můžou krást jen značkoví zloději!”

„Maminko, proč jsem tak ošklivý?”
„To byl tenkrát hroznej mejdan... Buď rád, že nejsi pes.”

Dceruška účetního zakopla o kámen a řekla: "Sakra, to bolí." Tatínek povídá: "Pokud tohle ošklivé slovo už nikdy neřekneš, dostaneš pětikorunu." Za pár dní přiběhne holčička ze školy za tatínkem jak na jehlách a nedočkavě povídá: "Tatí, mám nový slovo, který je nejmíň za dvacku!"

„Na světě není spravedlnost!” povzdechl si synáček jednoho chirurga. „Táta každého uspí, ale mě řeže bez uspání!”

Rozzuřený otec se obrátil na syna, který provedl další vylomeninu: „Co kdybych tě teď roztrhl vejpůl?!”
Synátor s klidnou tváří prohlásil: „To bys šel sedět za vraždu!”

„Dědečku,” naléhá vnouček, „zatřepej bačkůrkama!”
„Co tě to napadlo,” podiví se děda. „Proč to mám udělat?”
Maličký vysvětluje: „Maminka říkala, že až zatřepeš bačkůrkama, budeme mít strašně peněz.”

„Tati, co je to stará panna?”
„No, to je panenka, s kterou si už nikdo nechce hrát.”

Malý chlapec tlačil po ulici benzínovou sekačku, na které visela velká cedule „Na prodej”. Zastavil ho chlápek a ptá se, jestli ta sekačka funguje.
„Jasně, pane, stačí naplnit benzínem.”
Tak ji chlápek koupil. O pár minut později jde kluk kolem baráku tohohle pána a vidí ho na zahradě, jak se marně snaží sekačku nastartovat. Chlápek si ho všimne a povídá: „Hej, chlapče, říkals, že funguje, ale nejde nastartovat.”
„Ale jde. Stačí říct nějaké sprosté slovo!”
„Víš, chlapče, já jsem kněz, já sprostá slova neznám.”
„No, ještě chvíli budete tahat za tu šňůru a ono už vás něco napadne.”

Ve školce si povídají tři děti o tom, jak přišli na svět.
„Mě přinesl čáp,” svěřuje se první.
„Mě zase vrána,” objasňuje tajemství svého zrození druhé.
„No, my jsme chudí,” pokrčí rameny třetí. „Náš táta si všechno musí udělat sám!”

Maminka před odchodem z domova slibuje svým ratolestem: „Děti, když budete hodné, tak vám tatínek nasbírá takové houby jako vloni, abyste nemusely dva měsíce do školy!”

„Ty ses byl dneska koupat, Marku?”
„Ano, babičko.”
„A nebyla ti zima?”
„Né, já jsem se koupal v teplákách.”

„Honzíku, co chceš na ten rohlík?” ptá se ráno tatínek.
„To je jedno. Natři ho, čím chceš...”
„Dobře, tak já ho natřu třeba Balakrylem.”

Jde učitelka kolem pískoviště a vidí - malé děti popíjejí pivo, kouří a hrají karty. Učitelka se pochopitelně rozhořčuje: „A jak to, že nejste ve škole?”
„Zbláznila jste se? V pěti letech máme na školu ještě času dost!”

Přijde malý Jurášek do obýváku a nesměle žvatlá: „Mamí, já jsem udělal na záchodě bobeček.”
„No hezké, Jurášku,” pochválí ho maminka.
Za několik minut jde na záchod a ozve se hlasitý výkřik a náraz do zdi.
„Mami,” volá Jurášek, „tys na to hovínko šlápla!”

Malý vnouček sedí babičce na klíně, ta vzala jeho něžnou ručku, šimrá ho na dlani: „Vařila myšička kašičku,” a pak přebíhá buclaté prstíky: „Tomu dala, tomu dala...”
A dítko se ptá: „Babi, ona byla kurva?!”

Ptá se geniálního vědce v parku zvědavá babička: „Kolik je tomu vašemu malému, že už nosí brejličky?”
„Měsíc.”

„Nikdy nenechávej klíče ve dveřích,” nabádá klučinu maminka, „co kdyby se ti ty dveře zabouchli?”
„Ale mami,” povzdechne si kluk, „ty už jsi snad někdy viděla, aby se dveře zamilovali?”

„Jiříku, cos to dělal s mým kartáčkem?!” křičí z koupelny máma.
„No, kartáček je, když nám smrdí z pusy, tak aby nám z ní nesmrdělo, ne?” pronese opatrně hoch.
„Správně, Jiříku, máš úplnou pravdu. Ale řekneš mi už konečně, cos to vyváděl s tím mým kartáčkem, že je takový smradlavý a opotřebovaný?”
„No, víš, mně smrděl zadek...”

„Mami, já mám průjem! Mami, já mám sračku!” vzlyká Jurášek.
Matka už se rozčílí: „Tak se z toho neposer!”