Vtipy o důchodcích - 123 zajímavých

Přijde bába k doktorovi s prostřeleným kolenem. Doktor na ni: „Co se vám to stalo?”
„Ále, chtěla jsem spáchat sebevraždu.”
„A proč jste se teda střelila do kolena?”
„Manžel mi poradil, že se mám střelit dva cenťáky pod bradavku.”

Děda je s babkou na procházce v lese a musí si odskočit. Když dlouho nejde, babka na něj volá: „Co tam děláš, dědku? Ty tam snad po sobě hledáš to hovno!”
„Ale ne, to už jsem měl dvakrát v ruce. Brejle nemůžu najít!”

Stojí holohlavý albín před zrcadlem a říká: „No vidíš, ty kluku, sedmdesátka na krku a ani jeden bílej vlas!”

„Když dosáhnete mého věku, 65 let, stanou se tři věci,” vypráví stařík Bartoň. „Nejprve vás začne opouštět paměť a na ty dvě další si teď nemůžu vzpomenout.”

Vleze chlapík do vlaku a v kupé sedí dědoušek. Začnou se bavit a chlapík se ptá, kam dědoušek jede.
„Ále, na sraz maturantů po šedesáti letech.”
„A kde ho máte?”
„Ále, jako vždycky - na Štrbském plese.”
„A kolik se vás po těch letech ještě schází?”
„No, abych řekl pravdu, posledních osm let už jezdím jenom já.”

Dědek s babkou jdou do krámu a před krámem vidí ceduli: Nivea omlazuje. Přijdou domů a oba si líznou. Po dlouhé době řekne babka dědkovi: „Hele, dědku, už to působí.”
Babka letí rychle na záchod, ale dědek potřebuje nutně taky, tak jde ven. Oba přijdou a babka povídá: „Dědku, letěla jsem na záchod jako šestnáctiletá!”
Dědek odpoví: „Babko, letěl jsem jak šestnáctiletí a posral jsem se jako tříletí!”

Babička najde cestou do kostela malého vrabce, a tak ho vezme s sebou. Při mši začne ptáček cvrlikat a farář se rozčílí: „Kdo má ptáka, okamžitě ven!”
Všichni muži odejdou, zůstane jen jeden děda a ten se omlouvá: „Já sice ptáka mám, ale už deset let necvrliká!”

Dva důchodci u dveří: „Dobrý den, pane, vybíráme na domov důchodců a rádi bychom se vás zeptali, jestli byste nám něco nedal?”
„Ale s radostí, pánové, moji tchyni!”

Babička a dědeček mají výročí svatby. Dědeček povídá: „Babi, dáme si rande jako za mlada.”
„Dobře, dědečku, tak zítra v 17:00 před kinem.”
Druhý den čeká dědeček v 17:00 před kinem a babička nikde, čeká do 17:30 a babička nikde. Čeká do 18:00 a v 18:30 babička nepřichází, naštve se a jde za ní domů. Tam leží babička vyvalená na gauči a dědeček se jí ptá: „Víš o tom, že jsme měli dneska v 17:00 rande před kinem?”
Babička naštvaně: „Vím, ale naši mě nepustili!”

Víte, proč počítají důchodci každou korunu?
Protože na to mají čas.

„Můj manžel stále víc ztrácí paměť,” stěžuje si důchodkyně. „Včera vlezl do vany oblečený!”
„To se určitě promočil na kůži,” povídá sousedka.
„Vůbec ne. Zapomněl si napustit vodu!”

Babička říkala: „Kdo lže, ten zezelená.” A obrostla mechem.

„Mladíku, vás ve škole neučili, že je třeba starším uvolnit místo k sezení?”
„Ale babi, tohle je přece moje auto!”

Na rohu ulice postávají lehké děvy. Jde okolo babička a ptá se jich: „Děvčata na co tu čekáte?”
A děvy odpovídají: „Na chleba, babičko, na chleba...”
„Tak to já počkám s váma,” rozhodne se stařenka a čeká.
Jde okolo policajt a říká: „Vy taky, babičko?”
„Jo, jo,” odpoví stařenka. „Já ho nechám ztvrdnout a pak ho jenom žužlám...”

U pumpy se mračí mladá, vyvinutá brigádnice: „Dědo, měl jste mi to hned říct, že jste poloslepej a nemůžete najít nádrž svého Trabanta... A nemusel jste mi napumpovat pět litrů speciálu za podprsenku!”

Mladík dobíhá autobus a nedoběhne. Zastaví ho děda a povídá mu: „Pamatuj si, chlapče, že za autobusem, tramvají a ženskou se neběhá, přijdou samy nebo můžeš počkat na další.”

Popeláři odvážejí kontejner. Blíží se stará Petrásková s odpadkovým košem a volá: „Doufám, že nejdu pozdě?”
„Ale kdepak, matko. Naskočte si!”

Víte, že budou stavět supermarket pro sklerotiky? Dostanou tam všechno, na co si vzpomenou.

Přijde dědeček k lékaři a povídá: „Pane doktore, já mám takový problém, už týden se nemůžu vymočit. Jdu na záchod a ani kapka.”
„Tak se svlékněte a podíváme se na to.”
Za okamžik: „Ale dědečku, vždyť vy na tom máte uzel!”
„Ježíšmarjá, já zapomněl koupit chleba!”

„Ať se poseru, jestli to není pravda!” vykřikl na ulici děda, chytne se za zadek a rychle se opravuje: „Ne, ne - radši ať se propadnu!”

Sedí devadesátiletý děda na lavičce v parku a pláče. Slušně vychovaný mladík, který šel okolo, se samozřejmě soucitně ptá, co se děje. Stařík odpovídá: „Víte, jsem zamilovaný do mladé ženy.”
„No, a co je na tom k pláči?” podiví se mladý. „To byste se měl spíš radovat.”
„Počkej, ty tomu nerozumíš,” namítne děda. „Každé ráno, než jde do práce, se pomilujeme. V poledne přijde domů na oběd, zase mě pomiluje a uvaří mi. Večer taky a na noc se milujeme dvě hodiny.”
Stařík zase pláče skoro nemůže mluvit.
„Tomu teda vůbec nerozumím,” třeští oči mladík. „Vždyť je to perfektní, tak proč brečíte?”
„Já jsem zapomněl, kde bydlím!”

Dvě staré paní sedí v parku a povídají si.
„Když přijde manžel domů v dobré náladě, říká mi broučku...”
„Vždyť už vám je přes sedmdesát!”
„Však manžel měl dobrou náladu naposledy před čtyřiceti lety!”

Víte, jaký je rozdíl mezi budíkem a babkou?
Budík se natáhne a pak běží. A babka běží a až potom se natáhne.

Přes velkou světelnou křižovatku přecházejí dva dědouškové na červenou. Skřípot brzd, velké troubení a hned je u nich taky strážník a začne je nevybíravými slovy umravňovat a už taky vytahuje pokutový blok. Jeden z dědečků se na něj překvapeně podívá a ptá se: „A to ani hrdinové od Dukly nesmějí přecházet na červenou?”
No, co teď? To se mladíkovi ještě nestalo, ve škole jim to neříkali... tak mávl rukou, pro jistotu je převedl na druhou stranu a ještě jim zasalutoval.
Ten druhý děda povídá: „Poslouchej, já ani nevím, že jsi bojoval u Dukly?”
„Kdo říká, že jsem bojoval u Dukly? Ale zeptat se snad můžu, ne?”

Babička se s vnoučaty dívá na televizi a povídá "ti šmoulové ale vyrostly jedno vnouče řekne "babi to nejsou šmoulové ale Avatar.

Jde babka na WC a namísto do ženského vejde do mužského. Tam ji zastaví muž a říká: „Babi, sem nemůžete jít, to je pouze pro pány.”
„No a co, a mám se posrat!”

Šedesátiletá paní porodila dítě. Přijde s ním domů a chová ho. Později přijde náštěva a chce vidět malého. Říkají paní, ať jim ho ukáže, ale paní říká: „Ještě ne.”
Po hodině říkají znova, aby jim ho ukázala, ale ona říká: „Ještě ne. Až zapláče - nevím totiž, kam jsem ho dala.”

Povídají si dva důchodci v parku: „Franto, já tomu Jirkovi na pohřeb asi nepůjdu.”
„A proč? Po tom všem, co pro tebe udělal?” zeptá se druhý.
„Však on mi na pohřeb taky nepůjde, tak co bych tam dělal?”

Churavá babička se belhá parkem, když tu se najednou před ní objeví dva zloději v ošuntělých šatech. Namíří na ni pistole a zakřičí: „Peníze, nebo život!”
Stařenka se po nich rozmáchne holí: „Čert aby vás vzal, vy grázlové! Co jsem na světě, takové drzé žebráky jsem ještě neviděla!”

Děda je tázán, co je příčinou toho, že se dožil sta let.
„Abych řekl pravdu, je to tím, že se nepodařilo zjistit, kdo zabil klenotníka z naší ulice!”

„Slyšel jsem, že každý den před spaním počítáte ovečky,” povídá jednomu dědulovi pastýř.
„Ano, to je pravda.”
„No, a nechtěl byste u mě někdy náhodou přespat?”

Babka k manželovi: „Kdybys, dědku, věděl, kolikrát jsem tě podvedla!”
„Cože?”
„To mám štěstí, v mládí neviděl a teď zase pro změnu neslyší!”

„Víš, Lojzo, kolem mě může chodit dvacet nahatých a prsatých ženských a se mnou to ani nehne.”
„Hele, hele, nevytahuj se.”
„Já se nevytahuju, já si stěžuju.”

V Krkonoších jde po ulici chlapeček a prozpěvuje si: „Pec nám spadla, pec nám spadla...”
Uslyší to stará paní a spráskne ruce: „Kde já teď budu bydlet?!”

Babička pošle dědu pro mouku. Děda jde po ulici a říká si nahlas, aby to nezapomněl: „Dvě kila mouky, dvě kila mouky...”
Pak ho napadne, že se ještě pojistí a bude si pamatovat také „bílý prášek”. Kdyby zapomněl na mouku, vzpomene si na bílý prášek a hned mu to dojde.
Už je skoro u obchodu, ale samozřejmě že všechno zapomněl. Před obchodem ho osloví drsně vyhlížející mladík: „Hej dědo, nechceš kokain?”
„Co jestli nechci?” nechápe děda.
„No kokain, dědo..., takovej bílej prášek.”
„A jo,” plácne se do čela stařík, „dejte mi dvě kila.”

Přijde dědoušek k doktorovi na prohlídku a doktor se ho ptá: „Tak co? Máte pravidelnou stolici?”
„Mám, pane doktore. Každé ráno v šest.”
„Dobře, a v kolik hodin vstáváte?” ptá se doktor dál.
„No, taky pravidelně, každý den v sedum.”

„Koupil jsem si barevnou televizi,” stěžuje si děda, „a jsou tam samí černoši a cikáni!”

Potkají se dva dědci, baví se o všem možném a najednou ten jeden povídá: „Člověče, Ludvo, já mám hrozné, ale hrozné problémy se spaním. Ne a ne usnout.”
„Tak to dělej jako já. Já počítám do tří a pak už tutově usnu.”
„Fakt, jo? Jen do tří?”
„No, někdy teda i do půl čtvrté...”

Baví se dvě důchodkyně v cukrárně: „Slyšela jsem, že se prý Kudláčkovi rozvedli?”
„To je pravda. On dostal auto, ona děti a advokáti všechno ostatní!”

Přijde mladá dívka domů a povídá matce: „V zelenině mají táákhle silné okurky,” a ukáže průměr cca 8 cm, „a táákhle dlouhé,” a ukáže asi 30 centimetrů.
Dívá se na to hluchá babička a říká: „Jenom aby si tě, holka, taky vzal!”

Potká babka mladého fešáka: „Když se se mnou pomiluješ, dám ti mobil.”
Mladík zapřemýšlí, ale nakonec souhlasí a s babkou se pomiluje.
„No tak, babko, teď ten mobil...”
„Tak si, chlapče, piš - 605 091...”

„Seznam - najdu tam, co neznám!” citoval děda oblíbený internetový vyhledávač a naklepal do hledání: SEX.

Povídá jednoruký děda známému: „Ty jsi měl zamlada proklatě pevnej stisk!”

Babička je na autobusové zastávce. Zastaví autobus a babička nastoupí a řidičovi řiká: "Chceš oříšky", řidič odpoví: "proč ne". Druhý den to samé a třetí den se řidič zeptá proč si ty oříšky nesní sama. Babička odpoví: "ále zuby mi už neslouží" a řidič říká"proč si je kupujete?" já si je nekupuji, to je vydumlané z Toffife

Dva opravdu staří pánové sedí v parku na lavičce v paprscích slunečního světla a projde kolem nich velmi příjemně tvarovaná slečna. Jeden se s povzdechem otočí k druhému: „Řekni, pamatuješ, jak jsme se dřív honili za takovýmahle holkama?”
Druhý pár minut hluboce přemýšlí a pak povídá: „Jasně, že se pamatuju, jak jsme se za nima honili. Ale nějak si nemůžu vzpomenout, proč!”

Dědeček končí v lázních kontrolou u lékaře. Když odchází, ptá se ve dveřích: „Pane doktore, a můžu ještě milovat?”
„Ale ano, dědečku, ale už jenom svou vlast!”

Volá pošťák na ulici na starou Petráskovou: „Paní Petrásková, máte tady balíky!”
„Kdepak, to jste se musel zmejlit,” zavrtí hlavou babka, „oba dva synové jsou zrovna na stáži v Americe!”

Babka s dědkem mají dohromady jedny falešné zuby. Babka si je nasadí a ptá se dědka: Že jsi pil pivo?
Jo.
Že jsi pil rum.
Jo.
Že ti to nesedlo?

„Včera pro mě měla pošťačka doporučený dopis,” chlubí se děda Málek, „ale nakonec to žádný extra čtení nebylo...”

„Jó, Kamasutra,” postěžoval si děda, „to je pro mě sci-fi!”

Baví se dva sklerotici a jeden říká: „Ty, už jsem normálně zapomněl, jak se jmenuješ!” A druhý na to: „To nevadí, na kdy to potřebuješ vědět?”

Malý chlapec seděl na obrubníku a usedavě plakal, když kolem procházel jeden děda.
„Co se děje, chlapče?” zeptal se starostlivě. „Proč pláčeš?”
Hoch odvětí: „Pláču, protože nemůžu dělat věci, které dělají velcí kluci.”
Nato si stařík sednul na obrubník vedle něj a začal plakat také.

Víte, proč se vyrábí viagra?
Aby měli na čem důchodci nosit kalhoty!

„Každý den chodím za nějakým doktorem a lidé o mně říkají, že jsem hypochondr,” stěžuje si kamarádům děda Benák.
„No ale nejsi?” pochybuje František.
„Nejsem,” zlobí se děda Benák, „já za to nemůžu, že mám mezi doktorama tolik přátel!”

Dědeček s babičkou chtějí omládnout. Babička tedy pošle dědu k doktorovi a ten mu říká o jejich problému. Doktor se zamyslí, dá dědovi projímadlo a řekne mu, ať si ho večer před spaním oba vezmou. Ráno povídá babička dědovi: „Dědo, já jsem ti vyskočila na záchod jak osmnáctka.”
„To nic není,” říká děda, „já jsem se posral jak mimino!”

„Tak jsem si všimla, že náš děda začal být roztržitý,” sděluje manželovi svůj postřeh Dana. „Pozorovala jsem ho, jak se jde sprchovat. Hodil si ručník přes rameno, pak si sundal brýle, otevřel pouzdro... a dal do něj ponožky!”

„Ta dnešní mládež,” povzdechne si děda, když kolem něj prochází mladá blondýnka od vedle. „Maluje se to jako štětka, voní se to jako štětka, vypadá to jako štětka... Tak za kolik?”

Špatná zpráva: Zemřel nejstarší žijící člověk na světě.
Dobrá zpráva: Byl nalezen nový nejstarší člověk.

Co řekne jedno ňadro druhému, když si babka rozepne podprsenku?
„Tak holky, padáme!”

„Ať už jde k čertu!” hrozí děda směrem ke slunci. „Jednou zaleze, pak hnedka zase vyleze a za chviličku už zase zaleze a potom opět vyleze a...”
„Proč se tak vztekáš, Jáchyme?” podiví se babička.
„A ty bys nebyla naštvaná, kdyby sis musela každé dvě minuty nandávat a sundávat čepici?!”

Starý kmet si povzdechl: „Jak musí být krásný pocit, když otec může říct, že jeho syn je nejstarším člověkem na světě!”

„Nezapírejte, já dobře vím, že jste pastýřem,” zlobí se na mladíka stařeček Kuzma. „Slyšel jsem, že každý den před spaním počítáte ovečky!”

Jaký je rozdíl mezi českým a americkým důchodcem?
Žádný, oba dva si ze svého důchodu můžou udělat výlet do Prahy.

Televizní pracovníci se vypravili na návštěvu za devadesátiletým stařečkem. Přijedou tam, chaloupka jako klícka, dědeček jako cibulička, vonělo tam kafe. Oni se ho ptají: „Dědečku, jak je to možné, že jste se dožil tak požehnaného věku?”
„To dělají ženské, že si jich nevšímám. Sám si vařím, sám si peru, já dělám všechno sám.”
Najednou si reportéři všimli, že v rohu chalupy stojí kosa. Ptají se: „Dědečku, vy ještě v tomto věku kosíte trávu?”
On povídá: „Ba ne, včera sem přišla taková potvora zubatá, tak jsem ji třikrát pomiloval a ona byla tak zblblá, že si tu zapomněla vercajk.”

Děda z Moravy se shodou náhod ocitl mezi diváky slavné cyklistické Tour de France. Na adresu lídra závodu poznamenal: „Nedivte se, že má ten Armstrong takovou výdrž. Vždyť je to kosmonaut!”

Od 1.1. se budou důchody vyplácet teprve 28. den v měsíci - aby důchodcům vydržely peníze až do prvního!

„Můj otec byl válečný hrdina,” chlubí se děda. „Jenom už nevím, jestli zemřel na frontě nebo ve frontě...”

„Dědo, máte počítač?”
„Mám, zdědil jsem ho po nebožtíku tatínkovi.”

Babička nás vždycky před filmy s Budem Spencerem a Terence Hillem svolává: „Starej, mladej! Pojďte se koukat na tlustýho a hubenýho!”

„Dnes už si nepřeju nic jiného než poklidně dožít,” svěřuje se starému kamarádovi penzionovaný generál.
Přítel se na něj podívá jako na blázna: „Tak proč se chceš ženit?”

Jede dědek v autě na silnici. Je zatáčka, nezatočí, sjede ze silnice a zase najede, pak zase sjede, nabourá do kadibudky, a bába na něj křičí: „Hej ty tam, koukej líp na silnici!”
A dědek řekne: „Proč bych měl líp koukat, když jsem slepej?!”

V jedné zapadlé moravské vesničce žil bezmála stodvacetiletý stařeček. I doslechli se to samozřejmě novináři a za nějakou dobu už se u dědova domečku rojili jako včely. A ptají se dědy, jak to dělá.
„Za svůj věk vděčím našemu panu doktorovi,” skromně odvětil stařík. „Než se od něj dočkám pomoci, vždycky mě přejde umírání!”

Čtyři fáze života:
1. Věříte na Santa Clause.
2. Nevěříte na Santa Clause.
3. Hrajete Santa Clause.
4. Vypadáte jako Santa Claus!

Jaký je rozdíl mezi důchodcem a koněm?
Kůň jí obrok a důchodce obden.

Přijde dědek k babce a povídá: „Babko, na záchodě je duch!”
„Ale dědku,” odvětí babka, „co blázníš, žádný duch tam není.”
„Ale je!”
„A co by tam asi dělal duch?!”
„Prostě tam je duch,” nedá se děda.
„A jak jsi na to přišel?” zajímá se babka.
Dědek vypráví: „No, když otevřu, rozsvítí se, a když zavřu, zase se zhasne.”
„Ty dědku jeden pitomá,” zvolá družka, „že ty jsi zase nasral do ledničky?!”

Bože, obdaruj mě senilitou,
abych zapomněl na lidi,
který jsem nikdy neměl rád,
dej mi to štěstí narazit na ty,
které rád mám,
a dopřej mi zraku,
abych je dokázal od sebe rozeznat.

„Není pod nadprsenku,” libovala si babička.

Sedí v parku na lavičce dva osmdesátiletí důchodci a ten jeden říká tomu druhému: „Ještě štěstí, že jsou u nás ty pánské noční erotické kluby, člověk by už pomalu nevěděl, za co má ten důchod utratit...”

Jak mohou žít čeští důchodci s tak nízkým důchodem?
Krátce!

De chlap z hospody a strká klíč do zámku otevře mu ženská a říká pane ale tady nebydlíte aha otočí se a de obejde jeden blok a vrátí se tam strká klíč do zámku a otevře mu ta samá paní a říka ale pane já vám říkám že tady nebydlíte aha otočí se a jde obejde dva bloky a zase se tam vrátí k tomu domu a otevře mu ta paní a říká pane už po 3 vám řikam že tady nebydlíte hlavně že ty bydláš všude ty krávo řekne.

„Tak se namažte neoprénem,” volá na prokřehlého plavce babička. „Slyšela jsem, že s ním můžete do studené vody, aniž byste mrzli!”

Strachuje se 150-letá stařenka: „Doufám, že z toho hovězího nedostanu BSE... Za deset let bych mohla umřít!”

„Oblékej se,” upozorňuje ve vlaku svého otce paní Vaňková, „už jsme tady.”
„Já vím,” odvětí důchodce, „ale kde?”

Co je vrcholem lásky ke starým lidem?
Spát s pračlověkem.

Jde takhle babička po ulici a říká: „Tady je dneska čisto.”
Najednou zakopne a hodí držku. Vstane a řekne: „Sakra, tady je špíny... No jak jsem řekla - radši na nohách a bude čisto než na zemi a v bordelu!”

Říká dědek bábě: „Co děláš radši, pereš nebo spravuješ?”
A bába na to: „No asi spravuju.”
Dědek se usměje a povídá: „No to jsem rád, já jsem se posral, tak jsem to vysekl.”

Přijde stařík do opravny: „Prosím vás, mám tady jeden starý gramofon, který nefunguje. Co myslíte, vyplatí se mi nechat ho spravit?”
„No to já nevím. Kolik je vám let?”

Potkají se dva staří známí: „Tak jak žiješ, kamaráde?”
„Dýchám, srdce mi tluče...”

„Díky za ten letní čas,” pochvaluje si děda, „mohu si dvakrát ročně šoupnout - alespoň ručičkami u hodinek!”

Paměť už mi neslouží jako dřív.
Jo, a taky paměť mi už neslouží jako dřív.

Vzala si takhle jedna skoro sedmdesátiletá vdova o pět let staršího pána. Asi po půl roce šla k doktorovi, protože se cítila nějak divně. Doktor ji prohlédl, udělal různá vyšetření a druhý den jí v ordinaci říká: „Paní Kovářová, mám tady zprávu z laboratoře. Možná vás to překvapí, ale budete maminka.”
„Pane doktor, nedělaj si legraci. Vždyť mně je skoro sedmdesát.”
„Já vím, paní, ještě ráno bych přísahal, že něco takového je nemožné, ale jste lékařský zázrak.”
„No teda, to je pěknej problém...” povzdechla si a vyrazila z ordinace.
V hale našla telefonní automat a volá domů manželovi. Ozve se jeho známý hlas: „Kovář, prosím.”
Manželka zařvala: „Ty mizero! Přivedl jsi mne do jiného stavu!”
Chvilku bylo ticho a pak se z druhé strany ozvalo: „Kdo volá, prosím?”

Babka měla v botech kuří oka a na dvorku slepá kuřata.

Víte, co je to důchod?
Doživotní nemoc!

Povídají si v parku dva důchodci: „Tak to vidíš, kamaráde. Dřív jsme se ládovali párkem v rohlíku a teď si můžeme dovolit jenom rohlík v parku.”

Přijde smrtka do nemocnice za důchodci a říká:

u 1. postele: Ty to máš ještě na tejden, u druhé: Spolu se uvidíme zejtra a v rohu se dědeček odplazí pod smrtkou za kojencema, ale smrtka jde a řekne: Ty tom máš až za dlouho, ty ještě 85 let, uvidí dědečka a říká: Co tady děláš?

Já tady prosím spinkám!

Tak se vyspinek a půjdem, jo?

Dva důchodci: „Slyšel jsem, že ty mladé kočky budou nosit zase delší sukně.”
„Mně to nevadí, já mám ještě dlouhou paměť.”

Na dveře starého dědečka zaťukají ochránci zvířat: „Slyšeli jsme, pane, že prý máte vlka!”

Při pouliční anketě zastaví tázající s mikrofonem staršího důchodce a ptá se ho: „Pane, můžu se vás zeptat, co si koupíte za těch asi tři sta sedmdesát korun, které dostanete přidány od příštího roku?”
Děda se zamyslí a řekne: „No, co si za to koupím, nic. Ale zajedu si na jednu sezónu do Monte Carla...”

Santusák čte před pohřební službou ceduli a zalekne se: „Objednávky pohřbů... To budou nějací nájemní vrazi!”

Jeden starý farmář slavil své stopáté narozeniny. Novinář z místních novin samozřejmě nemohl chybět u takové slávy a ptal se, jaký je farmářův recept na dlouhověkost. Ten povídá: „No, vzdal jsem se vína, žen a zpěvu.”
„To vás tedy šlechtí, pane. A kdy jste tak učinil?”
„Hmm, no... kdy to tak bylo... no, asi tak dva nebo tři měsíce zpátky!”