Hospodské vtipy - 667 zajímavých

Číšník nese hostovi polékvu a má v ní namočený palec. Host sa rozčílí: "Proč máte prst namočený v mé polévce?" Číšník: "Mám ho zapálený a lekář mi přikázal mít ho v teple." Host: "Tak si ho strčte do zadku!" Číšník: "Tam jsem ho měl doteďka!"

Jaroslav se skelným pohledem opouští lokál. Venku se zmateně rozhlédne a podvědomě vykročí směrem k domovu. Temný stín se vydá za ním. Na opuštěném místě chytne opilce za rameno a povídá: "Nelekejte se, pane! Zdržím vás jen chvilku. Jsem alkoholog a provádím v tomto regionu kroužkování opilců!"

„Nechlastat, nechlastat, nechlastat,” mudruje štamgast. „A nebo radši jo!”

V jídelně: „Prosím tě, proč jíš tak rychle?”
„Protože jsme přece v závodní kuchyni, ne.”

Ano, jsem tlustá. Protože nejsem líná se pořádně nažrat.

Jedna fajnovka se v hospodě rozeřvala: „Vyvětrejte tady, strašně to tu smrdí!”
V odpověď se ozvalo sborové: „Prrrd!”

Chlápek přijde do baru a v ruce drží malou želvu. Ta je šíleně potlučená. Jedno oko má namodralé, dvě nohy zafačované a celý krunýř omotaný lepicí páskou. Hospodský se chlápka ptá, co s tou želvou je.
„Nic. Tahle želva je akorát hrozně rychlá. Schválně, dáme závod o stovku, váš pes a moje želva. Zaveďte svého psa na jeden konec sálu, jděte na druhý a zavolejte ho. A moje želva tam bude dřív než váš pes.”
Hospodskému se to zdá zajímavé, tak si plácnou. Postaví svého psa na jeden konec sálu, dojde na druhý a hvízdne. Jenže chlápek najednou vezme svoji želvu do ruky, hodí ji přes celou místnost k hospodskému a povídá: „Říkal jsem, že tam bude dřív než ten pes!”

Život na ostrově bývá někdy nudný. Zvlášť, když se zachrání dva. A na jednom takovém ostůvku se dva zachránili. "Proč jsi takový smutný?" zeptá se jeden druhého, když tam byli spolu asi tak týden. "To je toho," povídá mu první trosečník, "mně se taky stýská po domově, taky je mi smutno a nedělám z toho źádnou vědu!" "No jo, jenže my měli doma hospodu!"

Pantáta Dušek zastavil s povozem před hospodou, uvázal koně u plotu, vzal kýbl a šel dovnitř.
„Nalejte mi do něj deset litrů rumu,” řekl hospodské a podal jí kýbl.
Hospodská odšpuntovala deset flašek rumu a pak je tam nalila. Pantáta kýbl vzal, vyšel z hospody a postavil ho před koně. Než bys řekl švec, kůň celý kýbl rumu vypil.
Pantáta se vrátil do hospody, aby zaplatil. Hospodská se ho ptá: „A vy si rum nedáte?”
„Ne,” odvětí pantáta. „Já nemůžu, já jsem řidič!”

V restauraci: „Nešlo by, prosím vás, to kuře dopéct?”
„Ono se vám zdá nedopečené?”
„No nevím, ale zobe mi z talíře brambory!”

Přijdou dva v podroušeném stavu do hospody a hned na pana vrchního: „Pane vrchní, může být malý černý pes s bílým obojkem?”
„Může.”
„Tak nám doneste dva, radši tři rumy, jeden pro vás.”
„A může být střední černý pes s bílým obojkem?”
„Může.”
„Tak další tři rumy.”
„A pane vrchní, může být, tak jako já, veliký černý pes s bílým obojkem?”
„Nemůže!”
„Vidíš, já jsem ti říkal, že jsme přejeli faráře!”

V restauraci okřikuje paní syna: „Ty nevíš, že je to neslušné, žvýkat ve společnosti?”
„Ale vím,” hájí se klučina, „jenže to by nám nesměli přinést takové flaksy!”

Přijde štamgast za barmanem, něco mu chce sdělit, ale nemůže si teďka vzpomenout co.
„Tak si dej jednoho panáka,” navrhne barman, „třeba se ti paměť vybaví.”
Štamgast to do sebe hodí, ale pořád si nemůže vzpomenout, co barmanovi chtěl, tak tomu nechá čas. Zapovídají se, barman si taky vezme dva, tři panáky, štamgast rovných deset. Když do sebe naleje toho desátého, barman se zajímá: „A co jsi mi to vlastně přišel říct? Nevzpomněl už sis na to náhodou?”
„Jo, a víš, že jo,” povídá štamgast. „Přišel jsem ti říct, abys mi už nenaléval, protože až do výplaty u sebe nebudu mít ani vindru!”

Pan Novák volá do restaurace: „Dobrý den, můžu si zamluvit stůl?”
V restauraci: „Bohužel, mi tu stoly neprodáváme!”

Kdysi dávno byla v jedné hospodě na Valašsku napsána na stěně tato neuvěřitelná definice: „Čím víc piju, tím víc se mi třesou ruce, čím víc se mi třesou ruce, tím víc vylévám, čím víc vylévám, tím méně vypiju. To znamená, že čím víc piju, tím míň vypiju.”

Jestli nějaký doktor zastává názor, že nad alkoholem se nedá zvítězit, tak má pravdu jen částečně, protože Valaši s ním hráli nerozhodně...

Host v restauraci: „Pane vrchní, tady v jídelním lístku čtu v nabídce, že tu podáváte teleskopický guláš. Ten název jsem ještě neslyšel. Mohl byste mi prozradit z čeho je uvařený?”
Vrchní odvětil: „Je to specialita našeho podniku, pane, a teleskopický proto, že je uvařen z dvojího druhu masa - telecího a skopového...”

„Pane vrchní, já jsem si objednal vajíčka na měkko, ale ty, co jste mi přinesl, jsou úplně tvrdá!”
„Víte, my za to skutečně nemůžeme. Vařili jsme je 20 minut a stále byla tvrdá...”

V hospodě si podnapilý muž upřeně prohlíží dva chlapíky u vedlejšího stolu. Nakonec mu jeden z nich povídá: „Žádný strach, nejste opilý. My jsme dvojčata.”
„Cože? Všichni čtyři?”

Chlápek postává na dvoře, v jedné ruce drží stopky a v druhé drží za krk slepici. Přijde k němu manželka a ptá se, co to vyvádí.
„Ale, chci ti pomoct s vařením. Tady v kuchařce píšou: slepici nejprve půl hodiny mírně podusíme...”

Zvoní sousedi u Pepy: „Pepo, pojď nám pomoct proházet cestičku k baráku.”
„Rád bych, ale nemám si co obout.”
„A do hospody s námi můžeš?”
„Malý moment, hned se obouvám!”

Pan Kohoutek si prohlédne zvláště zaprasené vajíčko a konstatuje: „Ještě se ani nenarodilo a už je podělaný!”

„Nemáte tady rámečky?” volá na číšníka nespokojený host. „Když koukám na ty ceny, tak kdybych si tu něco koupil, musel bych si to zasklít!”

„Už mám přes padesát podpisů té nové missky,” chlubí se známé kuchařka.
„Proboha, tolik?”
„A mohlo jich být ještě víc, kdyby si ta holka občas nezapomněla podepsat stravenky.”

Chlápek se vrací domů totálně nametený a žena mu nadává: „Denně se vracíš domů ožralej!”
„Vidíš, jak jsi ke mně nespravedlivá, nikdy jsi mě nepochválila, že odcházím střízlivej!”

Děda přišel do hospody a stěžuje si na babičku: „Když nosí moje pantofle, to mi nevadí. Když mi sebere celý důchod, to mi taky nevadí. Ale když se na mě u oběda směje mýma vlastníma zubama, to už je moc!”

„Do Evropy ano, to mě ještě stará ukecala,” povídá chlapům v hospodě po našem vstupu do EU Jožka, „ale do Asie, do Asie mě neukecá ani hostinský!”

„Co byste mi mohl doporučit, pane hostinský?” zeptal se optimisticky naladěný host v levné nádražní restauraci.
Číšník upřímně odpověděl: „Trpělivost a dobré trávení!”

Manžel se ptá u oběda ženy: „Tu svíčkovou jsi dělala sama? Vaříš ji úplně stejně jako moje matka.”
„Opravdu?” odvětí mile překvapená hospodyňka. „Tak to mám velkou radost.”
Muž namítne: „Jenže svíčková byla jedním z hlavních důvodů, proč se otec s matkou rozvedli!”

Přijde chlápek do hospody: „Co mohu dostat k jídlu za deset korun?”
„Dnes máme inventuru.”
„Tak mi jednu dejte!”

„Moje žena chodí na kurzy vaření,” prohodil mezi řečí jeden ze štamgastů v hospodě Hrbatý hrozen.
Jiný pivař se připojí: „A víš, že moje taky?”
„Vážně?” plácne ho první po zádech. „A mohl bys mi poradit, co bereš na bolest břicha?”

Jak blonďatá hospodská naráží sudy?
Najede do nich autem.

Opilec se vrátí pozdě v noci domů a manželka mu vyčítá: „Kdybys radši namazal vrata!”

Kdy jde opilec rovně?
Když se kymácí v souladu s otáčením Země kolem své osy.

Volá opilec na svého kamaráda: „Franto, už jsi někdy viděl bílého slona?”
„Ne,” zděsí se Franta, „tak moc zase nepiju!”

„Pane vrchní,” čílí se zákazník, „ten řízek je hrozně tvrdý.”
„No jo, musíte hold kousat. To víte - líná huba, holý neštěstí!”

Číšník prohodí ke kolegovi: „Tamtoho hosta v rohu jsem budil už čtyřikrát!”
„Tak mu řekni, ať jde domů,” navrhne druhý číšník.
„Propána, jen to ne!” zděsí se ten první. „Vždycky, když se vzbudí, zaplatí celou útratu!”

Jak poznáte v restauraci pitomce?
Dá si papírový ubrousek kolem krku.

„Já teďka nemám ani floka,” stěžuje si v hospodě děda Zoubků. „Dokonce jsem minulej tejden musel prodat kamna, abych mohl zaplatit uhlí!”

„Nejsem abstinent,” brání se v hospodě jeden pan inženýr. „Jsem jen momentálně nepijící notorický alkoholik!”

„Jó, Karel, to je starej proutník!” zkonstatoval u půllitru Jóžin Vyskoč.
„To mi povídej,” povzdechne si hospodský. „Dneska chytil o deset centimetrů delší štiku než já!”

V hospodě se hrajou karty.
„Pánové, nemáte šanci,” vytahuje se Karel, „teď mám eso v rukávu.”
„Ty nemáš šanci,” odpálkuje ho Jožka, „máš na sobě vestu!”

Vypráví v hospodě nadstrážmistr Kuře: „Když jeden můj kolega dobíjel baterky, roztřískal si obuškem diskmena!”

Vrchní přinese pánovi tác, nadzvedne víko a pod ním se objeví zetlelá kostřička kuřete.
„To je skandál, co to má znamenat?!” ježí vlasy host.
„Ale já jsem vás, váženej pane, předem několikrát upozorňoval, že si to u nás už přes půl roku nikdo neobjednal.”

Křičí opilec ze stropu na kamarády: „Chlapi, pomóóc! Já přechlastal zemskou přitažlivost!”

Majitel restaurace řekl brigádníkovi: „Přines mi z kuchyně kuchařku.”
Za chvíli mu vlepí pohlavek: „Ty pitomče, nemyslel jsem kuchtičku!”

Přijde Ládin do hospody a povídá: „Tak co, už je sestřelena USA?”
A hospodský odvětí: „Tak je jdi střelit, vole!”

Přiběhne ráno do hospody zděšený Novák a křičí na hospodského: „Jaroušku, v noci u mě doma byli mimozemšťané!”
„A podle čehos to poznal?”
„Podívej se sám, jaké mám kruhy pod očima.”

„Pane vrchní, mohl byste mi doporučit něco výživného?” ptá se host.
Vrchní radí: „Dejte si smažený řízek, pane. Ten vám bude týden ležet v žaludku!”

„Přihořívá!” vykřikl při schovce kuřák a spálil si ruku.