Vtipy o kultuře a umění - 441 zajímavých

Čtyři kamarádi balí na diskotéce děvčata a vytahují se jim: „Víte, jak tady byl nedávno na návštěvě ten mistr světa v páce? Všichni čtyři jsme ho přetáhli!”
„To muselo být strašně těžké,” uznají užaslé dívky.
„Taky že jo,” začne se chvástat jeden z frajerů. „Jenda ani Zdenda už ke konci skoro nemohli, tak jsme ho pak museli dorazit jenom my dva tady s Karlem!”

Česká filharmonie koncertuje. Skladba vrcholí, bouřlivou pasáž střídá mírná až tichá pasáž. Tu se z přední řady zvedne člověk a do ticha se zeptá: „Je tu, prosím vás, někde lékař?”
V zadu se zvedne postava a zepředu se ozve: „Doktore, ty hrajou, co?”

Vzkaz domů: „Milá mami, pošli mi nějaký dobrý prášky od bolesti hlavy, mám před zkouškou. Díky. PS: Tady v Praze všechno vykoupil T-Mobile, prý pro svý operátorky na den bojkotu.”

Recepční zvedne oči na ženu, která stane před jeho královstvím: „A vy jste kdo?”
„No dovolte,” povýšeně se napřímí zachovalá padesátnice, „první dáma!”
„Ano, takže Eva... a dál?”

Náhle osiřelá dívenka vzlyká ve zpovědnici: „Proč zrovna oni? Proč zrovna tatínek s maminkou?”
Kněz praví: „Inu, dcero, to je vůle zboží.”

Kdo ještě pořád dává přednost psaníčkům před SMSkami?
Narkomani.

„Pořádně si nacvič tu etudu na ten koncert,” připomíná mladé klavíristce matka. „Víš, co ti pan profesor kladl na srdce...”
„No jo,” odpoví dcera zamračeně, „ale on mi spíš šahal na prsa!”

„Reakce publika mne nijak nezaskočila,” prozrazuje po svém prvním koncertě staronový zpěvák. „Jsem na takovéhle obrázky zvyklý, vždyť jsem patnáct let zpíval na pohřbech!”

Kamarád mi při mistrovství světa poslal SMSku: „Vyhráli jsme! Vítězslav.”

Jak poznáte, že to s papežem nevypadá dobře?
Papamobil přestříkají na černo.

Přijde Hitler do kostela, poklekne k ukřižovanému Ježíši a začne: „Ó děkuji ti, že jsi mi dal Rakousko.”
„Máš štěstí.”
„ó děkuji ti, Pane, že jsi mi dal Čechy.”
„Máš štěstí.”
Hitler se podiví, ale pokračuje: „Ó děkuji ti, že jsi mi dal Francii.”
„Máš štěstí,” zní znovu odpověď Ježíše.
Hitlerovi to již nedá, a tak se zeptá: „Proč mi stále říkáš, že mám štěstí?”
„Protože kdybych neměl přibité nohy, tak tě kopnu do držky.”

„Dobrý den, my jsme Svědkové Jehovovi.”
„Ale - a kdy se to má Jehova ženit?”

Mrazík. Přijde Ivánek ke kadibudce a spustí: „Chaloupko, chaloupko, ať je mi vhod...”

„Ne, já jsem nemlčel kvůli tomu, že se bojím,” vysvětluje berušce Ferda po setkání s mravenečníkem. „Já nemohl mluvit, jak jsem už řekl, bo jím.”

„Já nejsem kouzelník, já nejsem kouzelník!” zoufale křičí středověký odsouzenec před hranicí.
„I mlč, ty ďáblova zrůdo!” okřikne ho soudce. „Sám jsi před chvílí podal důkaz o své vině.”
„Hm, a můžete mi říct, jaký?”
„Když se na tebe přišla podívat naše velectěná hraběnka d’Treu, vykouzlil jsi na svých rtech úsměv!”

Zakladatel metodismu John Wesley měl jednou podivný sen. Stál u bran pekla, zaklepal a ptal se, kdo tam je: „Jsou tam katolíci?”
Odpověď zněla: „Ano, mnoho.”
„I metodisté?”
„Ano, mnoho.”
Ta poslední odpověď ho zděsila. Pospíchal k nebeské bráně. Tam položil stejné otázky, ale v opačném pořadí: „Jsou zde metodisté?”
„Nejsou.”
„Katolíci?”
„Nejsou.”
To mu bylo divné, a tak se zvědavě zeptal: „A koho tu vlastně máte?”
Dostal odpověď: „Boží děti.”

„Víš, že Freddie Mercury miloval operní zpěv?”
„Ne, to jsem netušil. Myslel jsem, že to byli jenom operní zpěváci!”

Potkají se dva spisovatelé: „Jak dopadl tvůj nový román?”
„V redakci si ho přečetli, proškrtali a uveřejnili v rubrice Vtipy!”

Mladá studentka si hraje doma na klavír. Vtom zazvoní zvonek a u dveří stojí policista.
„Bylo nám hlášeno, že v tomto bytě někdo týrá jakéhosi Dvořáka.”

Šéf sboru Bambini di Praga Bohumil Kulínský sedí ve vazbě kvůli podezření, že zneužíval mladinké sboristky.