Vtipy o národech a menšinách - 634 zajímavých

Sešli se dva skotští houbaři na Vysočině u jednoho vzrostlého hříbku. Slovo dalo slovo a dnes jsou tam dva malé pomníčky...

„Prosím vás, jaký je nejlepší prostředek proti mořské nemoci?” zeptal se Skot Thompson lodního lékaře, když nastupoval na loď.
„Ve vašem případě,” poradil mu lékař, „bude nejlepší, když si vložíte do úst šilink...”

Skot Thorn navštívil lékaře a dal se prohlédnout. Po zevrubné prohlídce mu lékař pravil: „Doporučuji vám důrazně, abyste přestal pít alkohol, kouřit a omezil na co nejvyšší míru styk se ženami.”
Thorn se uklonil a odchází. Lékař zdvořile, ale rezolutně namítl: „Příteli, nezaplatil jste mi za mou radu.”
„Ano, vím - já totiž tu radu neberu...”

Zdá se to sice neuvěřitelné, ale svého času se ve skotském Aberdeenu mezi lidmi šuškalo, že když místní skrblík Bawter našel doma půl láhve léku proti kašli, tak poslal v zimě a za mrazu své dvě děti, aby chodili bosé po sněhu - jen aby lék nepřišel nazmar!

Skot Patrick Bamberry se dověděl, že mu jeho žena byla nevěrná, tak zažádal o rozvod. Marně ho prosila, ať jí odpustí, že už to nikdy neudělá, manžel byl neoblomný. Ale jen do té chvíle, než řekla: „A taky musíš zvážit, Patricku, kolik takový rozvod stojí!”
Tu se teprve manžel zarazil, vzal ji do náruče a řekl: „Polib mě, miláčku! Tobě člověk prostě musí odpustit...”

Bylo to ještě za dávných časů. Lékař prohlédl jednomu Skotovi ženu, která měla vysoké horečky, a obrátil se na jejího muže s výčitkou: „To jste mě nemohl zavolat dřív? Teď už by snad mohl pomoci jedině led! Jestli to bude ještě něco platné, běžte pro něj do hostince, ale rychle!”
Když se manžel vrátil s pytlíkem ledu, lékař mu oznámil, že žena zemřela. Muž těžce usedl na židli a zvolal zoufale: „Tak! A co já teď budu dělat s tím ledem?!”

Starý Skot Mackay umíral a duchovní s ním seděl u jeho lože.
„Řekni mi,” obrátil se na duchovního, „myslíš, že když odkážu všechny svoje peníze, a mám jich hodně, kostelu, že se dostanu do nebe?”
„No, zaručit ti to nemohu,” řekl duchovní, „ale za pokus to stojí...”

Khon na smrtelné posteli nařídil, aby mu poslali pro kněze. Ten se samozřejmě divil a myslel si, že se Khon na poslední chvíli rozhodl dát se na víru pravou. A tak rychle pospíchal k umírajícímu. Ten mu dlouze diktoval testament, ale o nějakém přestupování na víru nepadlo ani slovo.
Kněz začal být hodně netrpělivý a nakonec mu to nedalo a zeptal se: „Ale pročpak jste si, pane Khon, nezavolal vašeho rabína?”
Khon slabým hlasem odpověděl: „Oni se snad zbláznili, ne? Při mé nakažlivé chorobě?!”

Deník Američana na Moravě:
Pondělí - piju s Moraváky.
Úterý - skoro jsem umřel.
Středa - zase piju s Moraváky.
Čtvrtek - lituji, že jsem neumřel v úterý...

Kohn otevírá nový obchod a nad dveře pověsí nápis: „ČERSTVÉ RYBY PRODEJ ZDE DENNĚ.”
Ještě než sleze ze žebříku, se objeví první kibic.
„Podívají se, co to tam dali za směšnou ceduli?” povídá kibic.
„Copak se jim nelíbí?” odvětí na to Kohn.
„ČERSTVÉ, koho by napadlo, že jejich ryby nejsou čerstvý, kdyby to nedali na štít.”
Kohn uzná, že to je pravda, a tak umaže nápis ČERSTVÉ. Kibic pokračuje: „PRODEJ, to můžou umazat taky, to se přece rozumí samo sebou, že ty ryby nebudou dávat zadarmo.”
„Mají pravdu.”
A tak Kohn zamaluje i slovo PRODEJ.
„ZDE, to je přece jasné, že ty ryby nebudou prodávat naproti.”
A tak Kohn zamaluje i slovo ZDE.
„Pak to DENNĚ, Kohn, je to chytrý, jestli jsou ty ryby vopravdu čerstvý...”
Kohn tedy zamaluje i slovo DENNĚ. Z nápisu zbylo jen slovo RYBY. Za chvilku přijde další kibic. Povídá: „Proč tam dávali takovou směšnou ceduli?”
Kohn: „Co se jim nelíbí?”
„Oni žádnou ceduli dávat nemuseli, protože ty jejich ryby smrděj na sto honů.”