Vtipy o národech a menšinách - 575 zajímavých

Čím se češe Somálec?
Kartáčkem na zuby, protože hřebenem by propadl.

Jedná zástupce Iráku se zástupcem Ruska a oznamuje mu: „Vaše rakety typu země-vzduch se nám skvěle osvědčily. Ještě bychom měli zájem o typ země-letadlo!”

„Cikáne, spíš?”
„Ne.”
„Tak mi půjč stovku.”
„Chrrr!”

Cikán vyhraje ve sportce a koupí si Mercedes. Jede po dálnici a najednou píchne kolo. Zastaví, zvedne auto na hever a začne ho měnit. Okolo jede druhý cikán v žigulíku. Zastaví, vezme tyč, rozmlátí okno a zakřičí: „Ty dodělej ta kola a já beru rádio!”

Přijde se Žid poradit za svým rabínem a svěřuje se mu: „Moje dcera se chce vdávat, ale otec ženicha požaduje deset tisíc věna! A ty já nemám. Mám jenom pět tisíc. Co mám dělat?”
„Já ti poradím,” povídá rabín. „Vem těch pět tisíc a zrcadlo, běž za otcem toho ženicha, ukaž mu je před zrcadlem a řekni: Tady je těch deset tisíc.”
„No jó,” namítne Žid, „ale já mám těch pět tisíc v tom zrcadle!”

Přijde malý cikán za borcem a ptá se: „Kolik ti je?”
Borec odpoví: „Sedmnáct.”
Cikán: „Nás taky.”

Ivan si potřebuje u lichváře Karpelese nutně vypůjčit rubl. Dohodnou se, že dvojnásobek peněz vrátí na jaře. Jako zástavu nechá Karpelesovi sekyru. Když je Ivan na odchodu, Karpeles na něj volá: „Poslyš, Ivane, kdoví jestli ty peníze na jaře budeš mít. Nemohl bys mi polovinu vrátit už teď?”
„To je nápad,” říká si Ivan a rubl mu hned vrací.
Cestou domů přemýšlí: „To je zvláštní. Rubl je pryč, sekyra je pryč, ještě jsem rubl dlužen a přesto se zdá, že je všechno v pořádku.”

Proč vozí do Somálska sirky?
Aby mohli postavit metro.

Šnorer Lebetran byl velmi zbožný. A tak když se jednou modlil, zjevil se mu archanděl Gabriel.
„Milý Gabrieli,” povídá Lebetran, „co je pro Boha milión let?”
„Milión let je pro Boha jedna vteřinka.”
„A co je pro Boha milión dolarů?”
„Milión dolarů je pro Boha jako cent.”
„A nemohl by mi tedy Bůh dát cent?”
„Jistě, počkej vteřinku...”

Na dveře paní Gimpelové zabušil žebrák.
„Paní, mám hlad, jsou od tý dobroty a dají mi něco k jídlu. Pěkně jich prosím.”
„Moc toho nemám,” paní Gimpelová na to, „chtěli by trochu nudlí ze včerejška?”
„Jak rád,” praví žebrák.
„Výborně, tak přijdou zítra touhle dobou.”