Nejhodnocenější vtipy

Proč mají policajti na rukávech knoflíky?
Aby si nemohli utírat nos do rukávu.
A proč se jim ty knoflíky tak lesknou?
Protože si ho stejně utírají.

„Představ si, včera jsem viděl o půlnoci souseda, jak se vrací z hospody úplně sťatej.”
„A co dál?”
„No, zaťukal na dveře a sotva mu žena otevřela, spustil na ni, kde se tak dlouho courala, že se o ni celou dobu strašně bál!”

Na vojenském letišti: „Pane veliteli, právě jsme zachytili zoufalé volání o pomoc!”
„K čertu! Koho to manželka zase dostala do spárů?”

Prodejce ukazuje zákaznici nový přístroj na hubnutí.
„Za měsíc cvičení můžete zhubnout až deset kilo!” láká ji.
„A kolikrát denně bych měla cvičit?”
„To je na vás. Jak jsem říkal, 720 hodin na našem novém přístroji a deset kilo je dole!”

V ovoci a zelenině: „Můžete mi zvážit tenhle pytlík?”
„Kilo šedesát, můžete mi říci, co v něm máte?”
„Ta dvě kila pomerančů, co jsem před chvílí u vás koupila!”

„Pane doktor, vy mi musíte pomoct,” stěžuje si děda u psychiatra, „každý den potkávám na ulici mimozemšťany!”
„No tak sám vidíte, že to nejsou mimozemšťané...”
„Jakto?”
„No jak můžou být mimo zemi, když je potkáváte každý den na ulici?”

„U nás doma je pod stromečkem jedna a tatáž věc, ale každý, fakt každý Vánoce,” říká spolužákům Vašek.
„Co, prosím tě?”
„Stojan.”

Reklama: „Bojíte se smrti? Navštivte naše lékařské středisko pro seniory a my vám názorně ukážeme, že umírání nebolí.”

Trosečnice, když tak toužebně vyhlížela na moře, spatřila, jak k ní plave mocnými tempy hezký a ztepilý námořník. Zvolala s obavami: „Zpomalte! Raději zpomalte, abyste se příliš neunavil!”

Učitelka se při písemce rozkřikne: „Kamile, co to tam máš na lavici za taháky?” Rychle k podvodníkovi přistoupí, podívá se na lavici a s rozčarováním čte: „Matikářka je pí...”

Ve školce si povídají tři děti o tom, jak přišli na svět.
„Mě přinesl čáp,” svěřuje se první.
„Mě zase vrána,” objasňuje tajemství svého zrození druhé.
„No, my jsme chudí,” pokrčí rameny třetí. „Náš táta si všechno musí udělat sám!”

Maminka před odchodem z domova slibuje svým ratolestem: „Děti, když budete hodné, tak vám tatínek nasbírá takové houby jako vloni, abyste nemusely dva měsíce do školy!”

„Mejdej, mejdej, dostala jsem to!” křičí do vysílačky sestřelená pilotka.
„Tady centrála, rozumím,” dostane se jí odpovědi. „Počkejte na povolení zaletět si pro, ehm, hygienické potřeby...”

Stalin se doslechl, že britská královna zveřejňuje každý rok zprávu o svém zdravotním stavu. Rozhodl se tedy k obdobnému kroku, ale s tím, že ne jednou za rok, ani ne jednou za měsíc, ale rovnou jednou za hodinu bude informovat sovětský lid, jak na tom je.
Zprávy v 6:00 moskevského času: „Stalin se právě vymočil.”
Zprávy v 7:00 moskevského času: „Stalin měl právě stolici.”
Zprávy v 8:00 moskevského času: „Stalin se právě probudil...”

Jde si Ábeles postěžovat Silbersteinovi: "No Silberstein, představěj si co mě se stalo! Můj syn, můj jediný syn se dal v Praze na studiích pokřtít!" "No, mně to budou povídat! Co myslej, ten můj némlich to samý!" "Co budeme dělat?" No, jdou se mnou, zeptáme se rabína." "Rabíne, dej nám radu. Co máme dělat? Oba dva naši synové se dali pokřtít!" "No, mně to budou povídat! Ten můj udělal přesně to samý! Ale víte co, zeptáme se Hospodina." "Hospodine, pomož nám. Co máme dělat? Naši jediní synové se dali pokřtít!"A shůry zahřmí mocný hlas: "NO A MNĚ TO BUDOU POVÍDAT..."

Víte, proč nemají komáři svítící zadečky jako světlušky? Protože by to večer u rybníka vypadalo jako v Las Vegas.

Vyjde vrána z hospody, párkrát laxně zamává křídlama a pak řekne: "Seru na to, jdu pěšky."

Dívka skládá maturitu z biologie. Dostane otázku týkající se pohlavních orgánů. Přestože je dívka v praxi docela zběhlá, teorie jí moc nejde. Předseda komise je biolog a chce té nešťastnici trochu pomoci. Zeptá se tedy: "Zde vidíte kostru člověka" (a ukazuje přitom na model běžný na každém gymnáziu), "povězte mi prosím, zda v této pánvi byly mužské pohlavní orgány nebo ženské". Té kostře ve škole všichni říkali Karel a tak dívka použije ženskou logiku a odpoví: "Mužské". Na to pan profesor s úsměvem odvětí: "Ano, někdy také, milá slečno."

Chlapík kupuje od staré cigánky koně. Chlapík: - Kolik za něj chcete? Cikánka: - Dvacet tysýc. Chlapík: - Je nějak vyhublý. Cikánka: - On né vyhublý, on štíhlý. Chlapík: - Ten kůň kulhá. Cikánka: - On né kulhá, on tákovou zvláštní chůzi mít. A takhle to pokračuje dál, chlapíkovi se pořád něco nezdá a cigánka mu pořád tlačí nějaké klíny, a že se na něm má projet, že prý uvidí jaký je to skvělý kůň. Chlapík teda sedne na koně, kůň se rozběhne a narazí do zdi. Chlapík: - Proboha, ten kůň je slepý! Cikánka: - On né slépý, on odvážný.

Paní učitelka říká: „Tak děti, zítra si každý přinese tolik kamínků, kolik řekl sprostých slov.”
Další den Janička přinese plnou igelitku kamínků a paní učitelka říká: „Janičko, to jsi řekla tolik sprostých slov?”
„Ano,” odpoví Janička.
Deniska přinese plný pytel od brambor a paní učitelka říká: „No teda, to jsi řekla tolik sprostých slov?”
„Ano,” odpoví Deniska.
Pak slyší paní učitelka hluk, tak se podívá z okna a tam Pepíček sedí v kamionu. A paní učitelka se ho ptá: „Co děláš v tom kamionu?”
A Pepíček odpoví: „Uhni, krávo, jedu pro další!”