X
Registrace nového uživatele
X
Zapomenuté heslo
Nejhodnocenější vtipy
Zobrazeno: 2270 - 2280 z 14259
Hodnocení: 4.14 | Hlasovalo: 6
Děkujeme za Vaše hodnocení
V servisu: Vaše brzdy nešly spravit, tak jsem vám dal aspoň silnější klakson.
Hodnocení: 4.14 | Hlasovalo: 6
Děkujeme za Vaše hodnocení
Potkají se dva Cigáni. "Hej Štefane, kam jdeš ?" "Do Prioru koupit rádio." "Jestli tě nechytnou, kup mi taky jedno."
Hodnocení: 4.07 | Hlasovalo: 6
Děkujeme za Vaše hodnocení
Co se stane ze Sněhurkou, když sáhne do elektrické zásuvky?
.
.
Stane se z ní Popelka
.
.
Stane se z ní Popelka
Hodnocení: 4.07 | Hlasovalo: 6
Děkujeme za Vaše hodnocení
Pan Kalianko na recepci chytne řízek do ruky a láduje se jím. Číšník mu diskrétně naznačí, že by si měl vzít příbor.
„To je teda nápad, když budu mít v jedné ruce nůž a ve druhé vidličku, jak vlastně budu držet ten řízek?”
„To je teda nápad, když budu mít v jedné ruce nůž a ve druhé vidličku, jak vlastně budu držet ten řízek?”
Hodnocení: 4.07 | Hlasovalo: 6
Děkujeme za Vaše hodnocení
Blázen se ptá blázna: „Co děláš s tím nožem?”
„Chci se zabít!”
„A proč ho myješ?”
„Kvůli dezinfekci.”
„Chci se zabít!”
„A proč ho myješ?”
„Kvůli dezinfekci.”
Hodnocení: 4.07 | Hlasovalo: 6
Děkujeme za Vaše hodnocení
Co je maximální opilost?
Nalít se tak, až se policajtům při kontrole rozsvítí balónek.
Nalít se tak, až se policajtům při kontrole rozsvítí balónek.
Hodnocení: 4.07 | Hlasovalo: 6
Děkujeme za Vaše hodnocení
Ukradnou dva lupiči sajdkáru. Ten, co řídí, říká tomu druhému: „Kdyby jeli policajti, tak zakukej!”
A tak jedou. Za chvíli se z bočního vozíku ozve: „Ku ku ku ku...”
Ten, co řídí, rapidně zvýší rychlost. Po chvíli zas: „Ku ku ku ku ku...”
Zase přidají. Řítí se jak šílenci. Ale pak zas: „Ku ku ku...”
Lupič, co řídí, z toho vymáčkne absolutně maximum. Jedou jak namydlený blesk. Načež ten vedle zařve: „Ku ku ku ku...”
Lupič, co řídí, se nasere, a ptá se: „Tak co je furt, do prdele, vždyť jsme jim už dávno museli ujet!”
A ten vedle na vozíku zaječí: „Ku ku... kurva, ta sajdkára nemá dno!”
A tak jedou. Za chvíli se z bočního vozíku ozve: „Ku ku ku ku...”
Ten, co řídí, rapidně zvýší rychlost. Po chvíli zas: „Ku ku ku ku ku...”
Zase přidají. Řítí se jak šílenci. Ale pak zas: „Ku ku ku...”
Lupič, co řídí, z toho vymáčkne absolutně maximum. Jedou jak namydlený blesk. Načež ten vedle zařve: „Ku ku ku ku...”
Lupič, co řídí, se nasere, a ptá se: „Tak co je furt, do prdele, vždyť jsme jim už dávno museli ujet!”
A ten vedle na vozíku zaječí: „Ku ku... kurva, ta sajdkára nemá dno!”
Hodnocení: 4.07 | Hlasovalo: 6
Děkujeme za Vaše hodnocení
Karkulka se ptá bábiny: „Babičko, proč máte tak velký nos?”
„Spletla jsem si heroin s kypřícím práškem,” přiznává barvoslepá stařenka.
„Spletla jsem si heroin s kypřícím práškem,” přiznává barvoslepá stařenka.
Hodnocení: 4.07 | Hlasovalo: 6
Děkujeme za Vaše hodnocení
Pana Holana překvapila v noci sousedka, jak škrábe na dveře svého bytu.
„Co to vyvádíte, pane Holan?”
„Ale, zapomněl jsem si doma klíče, a tak se snažím, aby si manželka myslela, že je za dveřmi Asta a pustila mě dovnitř.”
„Co to vyvádíte, pane Holan?”
„Ale, zapomněl jsem si doma klíče, a tak se snažím, aby si manželka myslela, že je za dveřmi Asta a pustila mě dovnitř.”
Hodnocení: 4.07 | Hlasovalo: 6
Děkujeme za Vaše hodnocení
Ginsberg navštíví Goldbergův obchod s nábytkem, aby si koupil kredenc.
„Kredence nevedeme,” oznamuje Goldberg, „ale mám pro nich návrh, máme hodiny, jdou a koupěj si nějaký pěkný.”
„Ale kde,” povídá Ginsberg, „na co jsou jednomu hodiny.”
„Na co?” žasne Goldberg, „tak jak to udělaj, aby ráno nezaspali?”
„Soused si vždy o půl sedmý ráno pouští rádio a to mě probudí.”
„No dobře, a to ani nikdy během dne nepotřebujou vědět, kolik je hodin? Jak to zaříděj, aby věděli, kdy maj jít do práce a pak z práce?”
„Jednoduše. Než vylezu z postele, oholím se, vyčistím si zuby a umyju se, je sedm hodin. Než se nasnídám a přečtu si noviny, je půl osmý a akorát čas jít na autobus, abych byl tak akorát v osm v práci. V poledne sousední továrna odtroubí začátek a konec polední pauzy a v pět pak odtroubí i konec pracovní doby. A než se vrátím domů, navečeřím se a podívám na televizi, je devět a čas jít spát. No a druhý den se zase všechno opakuje. Takže mi řeknou, k čemu by mně byly hodiny?”
„No, ale jak třeba určej čas, když se probuděj uprostřed noci?”
„Jednoduše, mám přece trumpetu.”
„Trumeptu? Jak oni trumpetou určujou čas?”
„Vylezu na balkon a silně zatroubím a ten antisemita od naproti vyleze z okna a zařve: Hej, ty Žide bláznivej, co troubíš na trumpetu ve tři hodiny v noci!”
„Kredence nevedeme,” oznamuje Goldberg, „ale mám pro nich návrh, máme hodiny, jdou a koupěj si nějaký pěkný.”
„Ale kde,” povídá Ginsberg, „na co jsou jednomu hodiny.”
„Na co?” žasne Goldberg, „tak jak to udělaj, aby ráno nezaspali?”
„Soused si vždy o půl sedmý ráno pouští rádio a to mě probudí.”
„No dobře, a to ani nikdy během dne nepotřebujou vědět, kolik je hodin? Jak to zaříděj, aby věděli, kdy maj jít do práce a pak z práce?”
„Jednoduše. Než vylezu z postele, oholím se, vyčistím si zuby a umyju se, je sedm hodin. Než se nasnídám a přečtu si noviny, je půl osmý a akorát čas jít na autobus, abych byl tak akorát v osm v práci. V poledne sousední továrna odtroubí začátek a konec polední pauzy a v pět pak odtroubí i konec pracovní doby. A než se vrátím domů, navečeřím se a podívám na televizi, je devět a čas jít spát. No a druhý den se zase všechno opakuje. Takže mi řeknou, k čemu by mně byly hodiny?”
„No, ale jak třeba určej čas, když se probuděj uprostřed noci?”
„Jednoduše, mám přece trumpetu.”
„Trumeptu? Jak oni trumpetou určujou čas?”
„Vylezu na balkon a silně zatroubím a ten antisemita od naproti vyleze z okna a zařve: Hej, ty Žide bláznivej, co troubíš na trumpetu ve tři hodiny v noci!”