Nejhodnocenější vtipy

Paní si jde koupit papouška. Vybere si takového malého, a zeptá se ho:"Tak co, ty malej parchante, umíš mluvit?" A on říká:"A co ty stará čarodějnice, umíš lítat?"

„Včera jsem si u vás koupila tužkové baterie,“ svěřuje se blondýnka v trafice. „No a?“ reaguje prodavač. „A vůbec nepíší!“

Proč má blondýnka při bouřce pořád úsměv?
Myslí si, že ji někdo fotí.

Včera byla smaženice,
samé divné hřiby
dneska jdeme do márnice
za těmi co chybí.

Zvířátka se domluví, že půjdou na výlet.
Lev: "Takže, zvířátka, jak jsme se domluvily, zítra ráno v osm se sejdeme tady na tomhle místě!"
A žába na to: "Takže, zvířátka, jak jsme se domluvily, zítra ráno v osm se sejdeme tady na tomhle místě!"
Lev: "Žábo sklapni! "
"Vezměte si s sebou batůžek a do něj svačinu a pití."
A žába opět:"Vezměte si s sebou batůžek a do něj svačinu a pití."
Lev: "A ta zelená obluda zůstane doma!!"
Žába: "Jé chudák krokodýl, on se tak těšil."

Ptá se Pepíček: „Tati, můžu se dívat na televizi?”
Tatínek: „Ano, ale zapnout si ji nesmíš.”

Pepíček na hodině přírodopisu prohlásil: „Gumovník je rostlina s ochranným účinkem.”
„Proč myslíš?” zajímal se učitel.
„Protože na něm rostou gumy.”

To byl zase zážitek
oteklý sem celý,
skučím jako dobytek
přepadly mě včely.

Jako dítě zavíral jsem před ženami dveře.
Studem. Aniž bych co věděl o nevěře.

Pak, co chlapec, s nemorální silou
pozoroval jsem je dveřmi. Škvírou.

Pár let nato byl jsem statným mužem,
a zavíral jsem dveře zevnitř. U žen.

A když stal se ze mne starší pán,
čekával jsem na ně marně, s dveřmi dokořán.

Teď mám dveře na petlici. Věřím svému nosu!
Ta jistá, šmejdí po ulici a v ruce drží kosu.

Paní učitelka dá Pepíčkovi poznámku do žákovské knížky a vyhrožuje: „Zítra ať je to podepsané od někoho z rodičů, nebo si mě nepřej!”
„A může mi to podepsat teta, když jsou rodiče zrovna na služební cestě?” zeptá se Pepíček.
„No pokud je to tak, proč ne,” odpoví učitelka. „Ale hlavně ať to máš zítra podepsané!”
Druhý den si paní učitelka hned na začátku první hodiny Pepíčka zavolá, aby mu zkontrolovala žákovskou. Koukne dovnitř a pod poznámkou strašně velký klikyhák.
„Neříkej, že ti tohle podepsala teta?!”
„Podepsala, opravdu,” dušuje se Pepíček. „Sám jsem jí žákovskou dával do kočárku a pak jsem jí vzal z ruky chrastítko a dal jsem jí do ní propisku.”

Černoch chytí zlatou rybku. Ta mu slíbí tři přání za svobodu.
Černoch ju pustí a říká: "Chci být v balíku, chci abych byl
bílej a chci aby mě měly holky rády"! Rybka na to:
"Čuri můry,
Kuří nožka,
Ať je z tebe
ALLWAYS vložka"

Chystal se už mnoho dní
než je setnul sekerou,
dneska ho už příbuzní
ani trochu neserou.

V jednom krámku se zeleninou na malém městě se pořád poflakoval pomocník prodavače - na první pohled prostoduchý chlapec. Dokonce tak prostoduchý, že ostatní chlapci z ulice si z něj pořád dělají legraci. Vždycky mu dávají vybrat mezi deseťákem a čtvrťákem a on si vždycky vezme deseťák, kluci říkají, že proto, že je větší. Zelinář si toho jednou všiml, vzal si chlapce stranou a povídá: „Podívej, hochu, oni si z tebe dělají legraci. Myslí si, že nevíš, že čtvrťák má větší hodnotu. Proč si vždycky bereš deseťák? Jen proto, že je větší?”
„No, kdybych si vzal čtvrťák, přestali by to dělat.”

Ve čtvrté třídě se písš písemka z matematiky. Franta pošeptá Pepovi: Ten učitel je ale debil...Učitel na to zareaguje slovy: Nenapovídej Franto, Pepa na to musí přijít sám!!

Přijde krásná dívka do obchodu se spodním prádlem a ptá se: „Kolik stojí tahle podprsenka?”
Prodavač, kterému se velmi zalíbila, odpoví: „Hubičku.”
„Tak mi jich dejte dvacet,” odpoví dívka. „Jo, a platí za mě děda!”

Když byl Chuck Norris ještě bakterie porazil Domestos.

Maminka říká Pepíčkovi, aby všude říkal ano. Pepíček přijde do obchodu a paní prodavačka se ho ptá: „Chceš autíčko, chceš bonbon...”
Pepíček odpoví na všechno ano. Vyjde ven, potká boxera a boxer se ho ptá: „Chceš do držky?”
Pepíček odpoví ano a boxer mu vrazí. Druhý den maminka říká Pepíčkovi, aby všude říkal ne. Opět potká boxera a ten se ho ptá: „Ještě ti to nestačilo?”
Pepíček odpoví podle příkazu ne a boxer mu dá ještě jednou.

Maminka se ptá malé Aničky: „Copak jsi, Aničko, dneska venku dělala?”
„To, co dělají ptáčci.”
„Jo? Ty jsi zpívala a pískala?”
„Ne, papala jsem žížalu!”

„Tak rodino, kam kdo chce na dovolenou?” ptá se otec.
Hlásí se syn: „Já bych chtěl tam, kde jsem už dlouho nebyl!”
„Tak tady máš dvacku a mazej k holiči!”

Sedí dědek někdy v září
pořád čumí na nádraží,
chluchý je jak poleno,
sejmul ho vlak na brno.

Žena je u jasnovidky a ta jí věští, že zaviní smrt mnoha miliónů lidí. Celá nesvá odchází a vidí na ulici chlapce, na něhož se řítí náklaďák. Pomyslí si: „Zachráním alespoň jednoho.”
Vrhne se ke chlapci, vystrčí ho mimo dráhu auta a sama zahyne pod koly. Přiběhne policista a ptá se chlapce: „Není ti nic? Jak se jmenuješ?”
„Adolf Hitler, pane.”

Učitel se zlobí na Pepíčka, který sedí se založenýma rukama, zatímco všichni ostatní píšou: „Řekl jsem snad, že si máte psát poznámky, ne?”
„Samozřejmě,” odvětí hoch, „ale já už nemám kam, už jich mám plnou žákovskou!”

„Děti, čím se proslavil Jan Hus?” ptá se učitelka.
Pepíček odpoví: „Že neměl peří!”

Paní učitelka se ptá dětí: „Děti, co nám dává ovce?“
„Vlnu!“
„A co nám dává slepička?“
„Vajíčka!“
„A co nám dává kráva?“
„Pepíček potichu: „Domácí úkoly!“

Pepíček tráví prázdniny u dědečka na vesnici.
„Pepíčku, mohl bys mi dojít k pumpě pro vodu?” prosí ho jednou děda.
„Jasně, dědo,” odvětí vnuk a vydá se na cestu.
Za tři hodiny se vrátí a dědeček se na něj rozzlobí: „Kde jsi tak dlouho trajdal? Neřekl jsem ti, že mi máš dojít pro vodu?!”
„Ale vždyť ti ji nesu,” brání se hoch. „Já za to nemůžu, že je nejbližší benzinka tak daleko!”

Tatínek s maminkou jdou na ples, ale nevědí, co si počít s malým Pepíčkem. Tatínek dostane nápad: "Tak mu nasadíme sluchátka, pustíme mu pohádku, a on pěkně usne." Tak učinili a odešli se bavit. Když se ke čtvrté ranní vrací, v pokojíku se ještě svítí. "Klid maminko, to on jak usnul po té pohádce, tak jenom nezhasnul." Vejdou do pokoje, uprostřed místnosti stojí Pepíček, oči podlité krví, roztrhané pyžamo, podivně se klátí a vykřikuje: "JÁ CHCI, JÁ CHCI, CHCI, CHCI!" Rodiče jsou zděšeni, přijdou k Pepíčkovi a sundají mu sluchátka, ze kterých se ozývá: "Milé děti, chcete slyšet pohádku o chhrrrr.. milé děti chcete slyšet pohádku .chhrrrr.. milé.."

Pepíček přiběhne v noci do ložnice a cloumá otcem: „Tati, tati, někdo otvírá naši popelnici!”
„Tak si ho nevšímej, to bude jen nějaký bezdomovec.”
Ráno vběhne otec do domu a strašně zuří. Pepíček říká se zadostiučiněním: „Však já jsem ti to v noci říkal, že nám někdo leze do auta.”

Ptá se Pepíček ve škole: „Paní učitelko, máte prsa?”
„Mám, Pepíčku, mám!” odpoví dotčeně učitelka.
„Tak proč je nenosíte?”

Který čtyřnohý přítel je člověku nejmilejší? Postel.

Přijde Pepíček domů a povídá:
"Mami, představ si, že jsem dostal jedničku z matematiky."
Maminka: "Vážně?"
Pepíček: "Ale nééé, jenom si to představ."

Chuck Norris umí prásknout otáčivými dveřmi.

„Pepíčku, jak je možné, že máš v písemce stejný počet chyb jako tvůj soused?”
„To je, prosím, jasné - oba máme stejnou paní učitelku!”

V dějepise: „Podle čeho se Čechy nazývají Bohemia, Alenko?”
„Podle těch chipsů.”

Chuck Norris jednou kopl koně do brady. Jeho potomci jsou dnes známí jako žirafy.

Učitelka hudebky zrudla: „Pepíčku, autorem České mše vánoční byl Jan Jakub Ryba, ne DJ Fish!”

Jede cestovatel na velbloudu pouští. Zvíře se už sotva plouží, ale naštěstí se za písečným přesypem objeví cedule VELBLOUDÍ SERVIS.
„Nejede?” ptá se nerudný Arab.
„Jede, ale moc pomalu,” stěžuje si cizinec.
Arab mu pokyne: „Tak si zacouvejte s velbloudem na rampu.”
Sotva je zvíře na rampě, popadne velké kladivo a flákne velblouda mezi nohy. Velbloud šíleným tryskem zmizí za obzorem.
„Chlape,” rozčílí se cestovatel, „jak já teď to zvíře doženu?”
„Jak?” mávne rukou servisák. „Zacouvejte si na rampu...”

Chuck Norris napočítal do nekonečna. Dvakrát.

Pepíček přijde domů ze školy a brečí, že dostal pětku ze zeměpisu. Tatínek se ho ptá: „Pepíčku, a za co jsi tu pětku dostal?”
„Nevěděl jsem, kde je Vietnam.”
Tatínek na to: „To přece nemůže být daleko, jeden Vietnamec jezdí k nám do práce na kole!”

Pepíček přišel domů celý mokrý.
„Co se ti stalo?” ptá se matka.
„Hráli jsme si na psy.”
„No a co?”
„Já byl patník...”

Vrazil do mě jeden chlápek
a byl na mě hubatej,
tak jsem po něm máchnul kosou,
ještě, že jsem zubatej

Jedovatý roztok
míchala jsem nedbale
polil jsem si rozkrok,
poškozen jsem trvale.

Ještě za komančů sedí v hospodě dva chlápci a povídají si. "Představ si, že manželka chce, abych jí koupil šicí stroj a já nemám žádné prachy." "Ale vždyť ty děláš v továrně na šicí stroje, ne?" "No jo, ale přece ho neotočím." "Když to budeš brát po částech, tak si toho nevšimnou. A pak si to doma složíš." "Dobrej nápad, díkes." Asi po měsíci se opět setkají v hospodě. "Tak co? Už sis složil ten stroj?" "Člověče, mám všechny součástky, které se u nás používají. Skládám a skládám, ale furt mi z toho vychází samopal."

Čech, Rus, Američan a Brit letí letadlem. Náhle se jim vznítí motor a mají jen tři padáky. Prvního padáku se chytí Rus a vyskakuje se slovy: „Jako příslušník nejinteligentnějšího národa mám právo se zachránit.”
Druhý padák pro sebe zabere Američan. Před skokem prohlásí: „Jako příslušník nejbohatšího národa mám právo na život.”
Brit s klidem Angličana pronese směrem k Čechovi: „Měl bych sice právo skočit, ale jako džentlmen vám přenechám poslední padák.”
Čech se však nenechá vyvést z míry a prohlásí: „Můžeme klidně skočit oba, protože příslušník nejinteligentnějšího národa skočil s mým batohem!”

Jak se říká cikánovi v obleku?
„Obžalovaný, povstaňte.”

Pan učitel vysvětluje žákům: „Tak děti, co se stane, když se zvířátku narodí miminko? No přece kráva se okraví, kočka se okotí... Co bys řekla třeba ty, Maruško?”
Holčička povídá: „Slepička se oslepičí.”
„Výborně!” pochválí ji kantor.
Přihlásí se Pepíček a říká: „Prosím, a žralok se ožral!”

Chuck Norris byl vyslán, aby předal naši kapitulaci do rukou nepřátel. Válku jsme vyhráli během tří hodin.

šel jsem lá na skládku
našel jsem tam varlata
byla pěkně chlupatá
teď v mém obydlí
si pěkně bydlí
mám je na památku

Po každém letu vyplňují piloti formulář, který se jmenuje Grip a tam napíšou všechny technické problémy a závady na letadle, které zpozorovali během letu a které je potřeba opravit. Mechanici si to přečtou a zjednají nápravu a pak do formuláře napíšou co a jak bylo opraveno. Mají zcela zvláštní humor. Letecká společnost Quantas vydala knihu, ve které nejlepší chuťovky zveřejnila. Je tam vždy zapsán problém a řešení.

Zapsaný problém: levá vnitřní pneumatika skoro potřebuje vyměnit.
Řešení: levá vnitřní pneumatika byla skoro vyměněna.

Problém: zkušební let byl O.K., ale automatické přistávání bylo velice drsné.
Mechanikova poznámka: automatické přistávání na tomto letadle není nainstalováno.

Poznámka: něco je uvolněno v pilotní kabině.
Mechanik: něco bylo utaženo v pilotní kabině.

Poznámka pilota: mrtvý brouci na předním skle.
Mechanik dopsal: byli objednáni živí brouci.

Poznámka: autopilot v poloze "držet výšku" nechá letadlo klesat 60 m za minutu.
Mechanik: tento problém si nemohu předvést na zemi.

Zapsaný problém: Hlasitost DME je na neuvěřitelné síle.
Mechanik dopsal: hlasitost DME byla nastavena na uvěřitelnou sílu.

Zapsaný problém: Třecí zámky způsobují, že se škrtící páčka zastaví.
Mechanik dopsal: proto tam také jsou.

Zapsaný problém: Podezření na prasklé sklo.
Mechanik: podezření je správné.

Zapsaný problém: Motor číslo 3 chybí!
Mechanik: po krátkém hledání byl motor nalezen na pravém křídle.

Zapsaný problém: Letadlo se za letu chová legračně.
Mechanik: letadlo bylo varováno, aby se polepšilo a létalo vážně.

Zapsaný problém: Cílový radar pobroukává.
Mechanik: cílový radar byl přeprogramován přidáním písničkových textů.

Zapsaný problém: Myš v pilotní kabině.
Mechanik: byla namontována kočka.

Zapsaný problém: Spod přístrojové desky se ozývají zvuky. Jsou to zvuky jako by trpaslík bouchal na něco kladívkem.
Mechanik: trpaslíkovi bylo odebráno kladívko.

Sedí chlapík na baru a všimne si na polici sklenice od okurek plné stokorun. Ptá se barmana, na co tam ty prachy jsou. A ten vysvětluje: „To je taková soutěž. Dáte stovku a když splníte tři úkoly, je sklenice vaše.”
„Ale co, zkusím to,” pomyslí si už podnapilý chlap a dá barmanovi stovku.
„No, tak za prvé musíte vypít půl litru tequily na ex. Za druhé, máme na dvorku vzteklýho pitbula s bolavým zubem, ten mu musíte vytrhnout. A za třetí, nad námi bydlí osmdesátiletá bába, která ještě nikdy neměla chlapa, a s tou se musíte vyspat,” vyjmenuje barman úkoly a nakonec podotkne: „Upozorňuju vás, že se ještě nikdo nedostal dál jak přes první úkol, takže hodně štěstí.”
Chlap bez mrknutí oka vypije tequilu a ožralý se vypotácí na dvorek. Odtud se chvíli ozývají zvuky zápasu a potom strašné vytí. Po nějaké době do baru vpadne náš chlapík uválený, otrhaný, vítězně se rozhlédne po přítomných a s kuráží zvolá: „Tak, a kde je ta bába s tím bolavým zubem?”

Jsou lidé, kteří dokáží klikovat na jedné ruce, Chuck Norris dokáže klikovat bez použití rukou.