Nejhodnocenější vtipy

„Děti,” vykládá paní učitelka ve druhé třídě, „boje na Dukle byly strašně těžké, mnoho lidí tam padlo, i mnozí z vašich příbuzných. Je tu někdo takový mezi vámi?”
Jožka se hlásí: „Prosím, prosím, můj děda tam padl!”
Paní učitelka ho hladí po hlavě a ptá se: „A jak se jmenoval děda?”
„Obersturmbannführer Lembke!”

Vítají nového ředitele: „Tak vás tady vítáme, už jsme o vás mnoho slyšeli...”
„Tak moment, pánové! Asi jste zapomněli, že už bylo několik amnestií!”

Prodávám svého mluvícího papouška. Proč? Protože včera chtěl prodat on mě.

„A to vepřové je čerstvé?”
„Samozřejmě, ještě včera to prase kašlalo.”

Nadává ženská na dceru: "To je dneska mládež, v šestnácti se tahá každej večer s někým jiným po diskotékách, a že má její máma dneska třicátý narozeniny, na to ani nevzpomene..."

„Nevadí vám, že jste věčný náhradník?” zeptali se protřelého veterána.
„No, už mě to celkem začíná štvát,” přizná 159letý sportovec.

Chlap jede po dálnici vyšší než dovolenou rychlost, ale cítí se bezpečně, protože všechny ostatní auta jedou stejně rychle, ne-li rychleji. Najednou ale mine policejní radar a už ho zastavuje silniční hlídka a dává mu pokutu. Chlap ji zaplatí a když se policajt chystá odejít tak se ho zeptá: "Pane, já vím, že jsem jel rychleji, než se smí, ale nepřipadá mi to fér. Vždyť tam bylo spousta dalších aut, která jela stejně rychle nebo dokonce i rychleji. Tak proč zrovna já musím dostat pokutu?" Policajt se ho najednou zeptá: "Už jste někdy byl na rybách?" "No... byl." "A už jste někdy chytil všechny ryby najednou?"

Velitel: "Vojáci, dnes večer jdeme na Figarovu svatbu, doufám, že se slušně obléknete." Večer nastoupená rota, všichni v obleku a vojín Novák má v ruce květinu a dárek (přece nepůjde na svatbu s prázdnou, že?). Jak to vidí velitel začne na něj křičet: "Vy jste debil vojíne Nováku. Vždyť Figarova svatba je opera." Vtom do Nováka zezadu strčí mázák Tonda a povídá mu: "Nic si z toho nedělej, teď dělá chytrýho, ale když jsme měli jít na Labutí jezero, přišel s prutem a v holínkách..."

Američtí novináři provádí průzkum, za jak dlouho se studenti naučí japonsky. No, přijdou na Harvard a ptají se studentů. Studenti jsou zaskočeni, nicméně prohlásí, že japonština je opravdu těžký jazyk a že potřebují minimálně dva roky. Novináři zapíší výsledky a jedou se zeptat do Anglie. Studenti sice kroutí hlavou, ale nakonec řeknou, že tak nejméně rok by potřebovali. Novináři opět zapíší výsledky a zamíří do Čech. Konkrétně se zastaví v Praze na VŠE a tam v počítačovém labu náhodně odchytí pár studentů a zase se ptají, za jak dlouho by se naučili japonsky. Tu se jeden ekonom s trochu červenýma očima ptá: "Prosím vás, a jsou na to skripta?" Oni říkají, že určitě anglická a že i česká by možná byla k mání. A student odpovídá: "No, a stačilo by to pozítří?"

Jednou se konal seminář pro manažéry střední úrovně se třiceti účastníky. Při poslední hodině praví lektor: "Pánové, na záver si trochu prověříme úroveň vašeho všeobecného vzdělání. Uvidíme, jak na tom kdo z vás je. Tedy, já řeknu klasický citát a vy odpovíte." Začíná: "Od ledu se osvobozují řeky i potoky..." Nikdo neví, jen vzadu se hlásí malý Japonec: "Johann Wolfgang von Goethe, Faust, Velikonoční procházka 1806!" Ostatní účastníci uznale mručí. Lektor pokračuje: "Pevně přikováni k zemi..." "Schiller", vyrazí Japonec, "Píseň zvonů, 1799!" To již manažery začíná rozčilovat a jeden v první řadě zamumlá: "Zasraní Japonci!" A znovu se ozve známý hlas zezadu: "Max Grundig, CeBIT 1982!"