Nejhodnocenější vtipy

Žena je u jasnovidky a ta jí věští, že zaviní smrt mnoha miliónů lidí. Celá nesvá odchází a vidí na ulici chlapce, na něhož se řítí náklaďák. Pomyslí si: „Zachráním alespoň jednoho.”
Vrhne se ke chlapci, vystrčí ho mimo dráhu auta a sama zahyne pod koly. Přiběhne policista a ptá se chlapce: „Není ti nic? Jak se jmenuješ?”
„Adolf Hitler, pane.”

Učitel se zlobí na Pepíčka, který sedí se založenýma rukama, zatímco všichni ostatní píšou: „Řekl jsem snad, že si máte psát poznámky, ne?”
„Samozřejmě,” odvětí hoch, „ale já už nemám kam, už jich mám plnou žákovskou!”

„Děti, čím se proslavil Jan Hus?” ptá se učitelka.
Pepíček odpoví: „Že neměl peří!”

Paní učitelka se ptá dětí: „Děti, co nám dává ovce?“
„Vlnu!“
„A co nám dává slepička?“
„Vajíčka!“
„A co nám dává kráva?“
„Pepíček potichu: „Domácí úkoly!“

Pepíček tráví prázdniny u dědečka na vesnici.
„Pepíčku, mohl bys mi dojít k pumpě pro vodu?” prosí ho jednou děda.
„Jasně, dědo,” odvětí vnuk a vydá se na cestu.
Za tři hodiny se vrátí a dědeček se na něj rozzlobí: „Kde jsi tak dlouho trajdal? Neřekl jsem ti, že mi máš dojít pro vodu?!”
„Ale vždyť ti ji nesu,” brání se hoch. „Já za to nemůžu, že je nejbližší benzinka tak daleko!”

Tatínek s maminkou jdou na ples, ale nevědí, co si počít s malým Pepíčkem. Tatínek dostane nápad: "Tak mu nasadíme sluchátka, pustíme mu pohádku, a on pěkně usne." Tak učinili a odešli se bavit. Když se ke čtvrté ranní vrací, v pokojíku se ještě svítí. "Klid maminko, to on jak usnul po té pohádce, tak jenom nezhasnul." Vejdou do pokoje, uprostřed místnosti stojí Pepíček, oči podlité krví, roztrhané pyžamo, podivně se klátí a vykřikuje: "JÁ CHCI, JÁ CHCI, CHCI, CHCI!" Rodiče jsou zděšeni, přijdou k Pepíčkovi a sundají mu sluchátka, ze kterých se ozývá: "Milé děti, chcete slyšet pohádku o chhrrrr.. milé děti chcete slyšet pohádku .chhrrrr.. milé.."

Pepíček přiběhne v noci do ložnice a cloumá otcem: „Tati, tati, někdo otvírá naši popelnici!”
„Tak si ho nevšímej, to bude jen nějaký bezdomovec.”
Ráno vběhne otec do domu a strašně zuří. Pepíček říká se zadostiučiněním: „Však já jsem ti to v noci říkal, že nám někdo leze do auta.”

Ptá se Pepíček ve škole: „Paní učitelko, máte prsa?”
„Mám, Pepíčku, mám!” odpoví dotčeně učitelka.
„Tak proč je nenosíte?”

Který čtyřnohý přítel je člověku nejmilejší? Postel.

Přijde Pepíček domů a povídá:
"Mami, představ si, že jsem dostal jedničku z matematiky."
Maminka: "Vážně?"
Pepíček: "Ale nééé, jenom si to představ."

Chuck Norris umí prásknout otáčivými dveřmi.

„Pepíčku, jak je možné, že máš v písemce stejný počet chyb jako tvůj soused?”
„To je, prosím, jasné - oba máme stejnou paní učitelku!”

V dějepise: „Podle čeho se Čechy nazývají Bohemia, Alenko?”
„Podle těch chipsů.”

Chuck Norris jednou kopl koně do brady. Jeho potomci jsou dnes známí jako žirafy.

Učitelka hudebky zrudla: „Pepíčku, autorem České mše vánoční byl Jan Jakub Ryba, ne DJ Fish!”

Jede cestovatel na velbloudu pouští. Zvíře se už sotva plouží, ale naštěstí se za písečným přesypem objeví cedule VELBLOUDÍ SERVIS.
„Nejede?” ptá se nerudný Arab.
„Jede, ale moc pomalu,” stěžuje si cizinec.
Arab mu pokyne: „Tak si zacouvejte s velbloudem na rampu.”
Sotva je zvíře na rampě, popadne velké kladivo a flákne velblouda mezi nohy. Velbloud šíleným tryskem zmizí za obzorem.
„Chlape,” rozčílí se cestovatel, „jak já teď to zvíře doženu?”
„Jak?” mávne rukou servisák. „Zacouvejte si na rampu...”

Chuck Norris napočítal do nekonečna. Dvakrát.

Pepíček přijde domů ze školy a brečí, že dostal pětku ze zeměpisu. Tatínek se ho ptá: „Pepíčku, a za co jsi tu pětku dostal?”
„Nevěděl jsem, kde je Vietnam.”
Tatínek na to: „To přece nemůže být daleko, jeden Vietnamec jezdí k nám do práce na kole!”

Pepíček přišel domů celý mokrý.
„Co se ti stalo?” ptá se matka.
„Hráli jsme si na psy.”
„No a co?”
„Já byl patník...”

Vrazil do mě jeden chlápek
a byl na mě hubatej,
tak jsem po něm máchnul kosou,
ještě, že jsem zubatej