Nejlepší vtipy

„Tak ti pěkně děkuji za ten kšeft,” říká Petr příteli. „Jen se podívej, jak mě ten pitbul při focení zřídil!”
„Ale vždyť jsi říkal, že budeš mít odstup a vezmeš si ten dlouhý a příšerně drahý teleobjektiv.”
„Hmm. Tak ten mu teď leží v žaludku!”

Vojáci jdou do války a velitel jim povídá: „Jdete do války. Buď zůstanete naživu, nebo v boji padnete. Když zůstanete naživu, to je dobrý. Když v boji padnete, budete mít dvě možnosti: Buď vás pochovají a nebo z vás cosi uvaří. Když vás pochovají, to je dobrý. Když z vás cosi uvaří, budete mít zase dvě možnosti: Buď to bude mýdlo a nebo papír. Když to bude mýdlo, to je dobrý. Když to bude papír, máte zase dvě možnosti: Buď to bude papír kancelářský a nebo toaletní. Když to bude papír kancelářský, to je dobrý. Když to bude papír toaletní, máte zase dvě možnosti: Buď vás dají do ženského WC a nebo do mužského. Když vás dají do ženského, to je dobrý, ale když do mužského, pak jste definitivně v pr...”

Kolik automechaniků je potřeba k výměně žárovky?
Dva. Jeden se bude pokoušet ji našroubovat do jiné lampy a druhý pak bude vyměňovat prasklou objímku.

Ten igelit sis měl dát na lavici, ne na palici!

Pan učitel od Boženy Němcové je povídka o učiteli, který to s dětmi uměl. Myslím, že to byl pedofil.

Přijde do hospody chlap s černou kočkou v náručí. Sedne, objedná panáka rumu a panáka benzínu. Hospodskej divně kouká, ale nakonec donese i ten benzín. Chlápek do sebe kopne rum a kočku chytí a naleje do ní ten benzín. Kočka začne prskat, zježí se jí srst, jako dělová koule lítá po hospodě, až najednou se zebleje a padne na zem mrtvá.
Pár chlapů na to blbě kouká a ptají se: „Sakra, co to bylo? Co se jí stalo?”
A majitel říká: „No, co já vím, asi jí došel benzín.”

Zvoní telefon. Zvedne ho pes a povídá: „Haf!”
„Haló? Co prosím?” udiveně odvětí volající.
„Haf!”
„Nerozumím vám.”
„Haf!”
„Jakže, prosím?” diví se muž.
Pes na to podrážděně: „H jako Hugo, A jako Adam, F jako František. Haf!”

Školní inspektor si zavolal ředitele dvou gymnázií a dal jim měsíc na to, aby výrazně snížili výskyt a užívání drog na svých školách. Po měsíci zašel za prvním ředitelem a ptá se, jak se mu dařilo.
„Snížili jsme výskyt drog o dvacet procent! A stačilo udělat plakáty se dvěma kruhy - malým a velkým. K velkému byl nápis Tohle je váš mozek před drogou a k malému Tohle je váš mozek po droze.”
Inspektor se poté vydá do druhé školy.
„Snížili jsme výskyt drog o osmdesát procent! Udělali jsme plakáty se dvěma kruhy - malým a velkým.”
„Nechte mě hádat, pane řediteli. Zobrazovaly mozek před a po droze!”
„Ne, pane inspektore. Byl tam nápis Tohle je vaše prdel před vězením, a tohle je vaše prdel po vězení. Nějaké otázky?”

„Pane učiteli,” zajímá se na biologii jeden čipera, „a když mají ty ryby svítící koule k vábení kořisti, nevábí s nimi i partnerky? Já, kdyby mi svítil...”

Býčí zápasy.
„Podívejte, slečno, toreador!” ukazuje stará Španělka krásné Angličance.
Lady se koukne a ptá se: „A kdo je kdo? Tore je ten býk a Dor ten chlap, nebo opačně?”

Před maturitou: „Já jsem v pohodě!”
„Ty vole, cos spolykal?”

Jde Pepíček s babičkou do města a najde pětistovku. Hned ji chce sebrat, ale babička mu přísně řekne: „Co je na zemi, to se nesbírá.”
Tak pokračují dál a Pepíček vidí na zemi tisíc korun a chce je sebrat, ale babička mu zase řekne: „Co je na zemi, to se nesbírá.”
Jdou dál a babička uklouzne na slupce od banánu.
„Pepíčku, pomoz mi,” prosí vnoučka.
Ale Pepíček na to: „Co je na zemi, to se nesbírá!”

Proč vyvážíme do Francie hlemýždě?
Protože pěšky by jim to trvalo moc dlouho.

Jak se liší plážový volejbal od normálního?
Při normálním volejbalu se nemůžete utopit.

Přijde farář do hospody a kárá Vildu Vyskoče, proč nechodí do kostela.
„Ale pane faráři,” namítne štamgast, „proč sedět v kostele a myslet na pivo? Radši sedím v hospodě a myslím na Boha!”

Co se hledá ještě hůř než pověstná jehla v kupce sena?
Zápalka v kupce sena.

Jaký ročník má nejradějí středoškolák - narkoman?
Čtvrtý, protože se berou drogy.

Proč je všude tolik bezdomovců?
Slyšeli, že lidé vyhazují peníze.

Sedí dva na rybách. „Už vím, proč ty potvory neberou. Vždyť ty žížaly nemají vůbec žádnou chuť!”

Saddám Husajn sedí v kanceláři a přemýšlí, koho má napadnout, když mu zazvoní telefon: „To je pan Husajn? Tady je Paddy z hrabství Cavan v Irsku. Chci vám sdělit, že vám vyhlašujeme válku.”
„To je důležitá věc, Paddy,” povídá Saddám. „Kolik mužů má vaše armáda?”
„Počkejte - já, bratranec Sean, soused Gerry a naše parta z hospody. To je osm lidí.”
Saddám si povzdechne: „Paddy, musím ti oznámit, že na můj rozkaz čeká milion mužů ve zbrani.”
„Tak počkejte, zavolám vám znovu.”
Příštího dne Paddy opravdu volá: „Dobře, pane Husajne, ta válka platí. Museli jsme si sehnat nějakou výzbroj.”
„A jakou výzbroj máte, Paddy?”
„Dva kombajny, buldozer a traktor z Murphyho farmy.”
Saddám si zase povzdechne: „Musím ti sdělit, Paddy, že mám 16 tisíc tanků, 14 tisíc obrněných transportérů a ve zbrani mám teď půldruhého milionu vojáků.”
„Opravdu? Tak já vám zase zavolám.”
Jak jinak - příští den volá Paddy zase: „Pane Husajne, tak ta válka platí pořád. Pořídili jsme si letectvo! Do Tedova ultralehkého letadla jsme namontovali pár pušek a přidá se k nám ještě bridžový kroužek.”
Saddám minutu mlčí a potom se ze sluchátka ozve: „Paddy, já mám 1000 bombardérů, 500 útočných Migů 19 a od našeho posledního rozhovoru se armáda rozrostla na dva miliony mužů.”
Dalšího dne Paddy volá znovu: „Dobře, pane Husajne, tu válku musíme bohužel odvolat.”
„Škoda,” řekne Saddám zklamaně. „Kam se poděla vaše odvaha?”
„No, probrali jsme to a došli k závěru, že dva miliony zajatců nejsme schopni uživit!”

„Víš, co dokazuje přísloví Pod svícnem je největší tma, Jóžine?”
„Jo, že bychom měli používat oboustranné svícny.”

Chlubí se dva bezdomovci kolegům z ulice: „Včera jsme byli na svatbě a pořádně jsme se nadlábli!”
„Nekecejte, chlapi. Jak jste to dokázali?”
„No jednoduše. Ženichovi jsme řekli, že jsme příbuzní ze strany nevěsty, nevěstě, že jsme ze strany ženicha - a než si toho někdo všimnul, už jsme byli přecpaní!”

Učitelka v první třídě: „Aničko, kolik je jedna plus dva?”
„No, přesně to nevím,” odpoví děvče. „Ale bude to tak jisté jako dva plus jedna, pokud při operaci sčítání nad množinou přirozených čísel platí komutativní zákon!”

Potácí se chlápek po ulici a mrmlá si: „Už nikdy víc nebudu pít. Už nikdy víc, ani méně. Tohle je tak akorát!”

Český člověk má zlaté ruce... a na nich nakradené zlaté zahraniční hodinky a náramky.

Učitelka se ptá dětí: „Věděl by někdo z vás, kdo je nejbohatší člověk na světě?”
Přihlásí se Honza: „Prosím, Dana.”
„A proč zrovna Dana?”
„Všichni musí platit daně!”

Vy jste nám to neříkal... Vy jste nám to četl!

Jak dlouho se dají škrtat zápalky?
Tak dlouho, dokud se vám nevypíše propiska.

Naše sluníčko je to nejhezčí pod Sluncem.

„Sakra, chlape!” křičí na trenéra nadmíru rozčilený majitel fotbalového mužstva. „Ten Nedvěd, co jste ho koupil, není Pavel, ale Honza!”

Host se ptá vrchního: „Pane vrchní, mohl bych vám poradit, jak vytočíte více piva?”
„Samozřejmě, pane, byl bych vám moc vděčný za takovou radu. To víte, kšeft je kšeft.”
Host: „Tak točte plnou míru...”

Učitelka se ohradí na Jeníka: „Co blbneš s tím kapesníkem?”
„Říkala jste, že si mám utřít nos,” povídá hoch, „tak si ho třu... a třu... a třu...”

„Pane,” položí číšník ruku na hostovo rameno, „jak to, že tu kouříte? Vždyť tu máme jasně napsáno Kouření zakázáno!”
„To nemusí být tak docela pravda,” namítne kuřák, „nad tím je nápis Noste podprsenky od Trioly!”

Manželé po třicítce se vrací ze společnosti a ukládají se ke spánku. Muž se na poslední chvíli před ulehnutím vytratí z pokoje. Dojde do kuchyně a za chvilku se vrací se sklenicí a podává ji ženě.
„Co to je?” ptá se manželka zmateně.
„Aspirin, proti tvé bolesti hlavy.”
„Ale mě nebolí hlava!”
„Ha! A mám tě...”

Sedí takhle chlápek v hospodě předposlední cenové a objedná si guláš a k tomu rohlík. Sní a objedná další. A ještě jednou repete. Pak asi hodinku tráví pokecem se známýma a když odchází, praví směrem k pinglovi: „Tak měl jsem guláš s rohlíkem, guláš s rohlíkem, guláš s rohlíkem.”
„Patnáct pade, a nejsem hluchej!”

Myslím si, že lidé by měli chodit bosi, je to mnohem zdravější. Například já, když se ráno vzbudím obutý, tak mě bolí hlava...

Opilec v tramvaji škytne, prdne a vyprázdní obsah žaludku do výstřihu pod sebou. Postižená hystericky zařve: „Teda, pane, vy jste ale prase!”
Ten jen namítne: „Já, jo? Tak se podívejte na sebe, jak vy vypadáte!”

„Slyšel jsem, že v Třeboni byla surově potlačena demonstrace proti vánočním svátkům.”
„A kdo tam, prosím tě, demonstroval?”
„Kapři.”

„Pane vrchní, co to plave v polévce?”
„Snad mi nechcete tvrdit, že nepoznáte mouchu?”

V Moskvě stojí dlouhá fronta lidí na maso. Jeden z čekajících mužů už to nevydrží a začne nahlas kritizovat systém. Podezřele oblečený člověk, který postával nedaleko, k němu přistoupí a povídá: „Soudruhu, podívej, za starých časů kdyby si někdo nahlas stěžoval jako ty, tak bych ho...” a rukou naznačí pistoli namířenou na mužovu hlavu.
Když muž přijde domů s prázdnou, ptá se jeho žena: „Co se děje, došlo maso?”
„Je to ještě horší,” odpoví manžel. „Už jim došly i náboje!”

Spaloval jednu šanci za druhou, až později přiznal sklony k pyrománii.

Víte, jak nacpat skinovi do huby jablko?
Řeknete: „Zavolám na tebe cikána!”

Číňani ukradli Rusům tajné plány na MIG 29. Když podle nich postavili prototyp, vyšla jim parní lokomotiva. Při detailní kontrole plánu si všimnou poznámky pod výkresem: „Jemně dopracovat pilníkem!”

Rošťák je chlapec, který žije v roští.

V prvomájovém průvodu kráčí stoletý stařík a nese transparent s heslem: „Děkuji soudruhu Stalinovi za svoje šťastné dětství!”
„Poslyšte, dědo,” osloví ho jiný účastník průvodu, „to, že děkujete soudruhu Stalinovi, to je pěkné, ale takhle mu neděkujete správně.”
„A proč bych mu neděkoval správně,” podivuje se stařík.
„No proč, proč - protože když vy jste byl dítětem, tak soudruh Stalin ještě nežil!”
„No právě proto mu děkuju!”

„To já bych na kolejích nikdy nespal,” kroutí hlavou nad zkušenostmi svých nových spolužáků čerstvý vysokoškolák, „a vy se vůbec nebojíte, že pojede vlak?”

Ginsbereg navštíví Goldbergův obchod s nábytkem, aby si koupuil kredenc. "Kredence nevedeme," ozna_muje Goldberg, "ale mám pro nich návrh, máme hodiny, jdou a koupěj si nějaký pěkný." "Ale kde", povídá Ginsberg, "naco jsou jednomu hodiny". "Naco?", žasne Goldbereg, "tak jak to udělaj, aby ráno nezaspali?". "Soused si vždy o půl sedmý ráno pouští rádio a to mně probudí." "No dobře, a to ani nikdy během dne nepotřebujou vědět, klolik je hodin, jak to zaříděj, aby věděli, kdy maj jít do práce a pak z práce...?" "Jednoduše. Než vylezu z postele, oholím se, vyčistím si zuby a umyju se, je sedm hodin. Než se nasnídám a přečtu si noviny, je půl osmý a akorát čas jít na autobus, abych byl ta akorát v osm v práci. V poledne sousední továrna odtroubí začátek a konec polední pauzy a v pět pak odtroubí i konec pracovní doby. A než se vrátím domů, navečeřím se a podívám na televizi je devět a čas jít spát. No a druhý den se zase všechno opakuje. Takže mi řeknou, k čemu by mě byly hodiny?" "No, ale jak třeba určej čas, když se probuděj uprostřed noci?" "Jednodušše, mám přece trumpetu." "Trumeptu? Jak oni trumpetou určujou čas?" "Vy lezu na balkon a silně zatroubím a ten antisemitista od naproti vyleze z okna a zařve: Hej, ty Žide bláznivej, co troubíš na trumpetu ve tři hodiny v noci!"

Manžel se nečekaně vrátí domů a jeho žena celá rozčilená běhá nahá po bytě: "Proboha, co to tu vyvádíš, proč běháš nahá po bytě?" ptá se manžel. "A jak nemám běhat nahá po bytě, když nemám co na sebe?" odsekne žena. "Ty že nemáš co na sebe?" otevře mužík skříň. "A tohle je co? Jedny šaty, druhý šaty, třetí šaty, nazdar Franto, čtvrtý šaty, pátý šaty..."

Manžel je bez peněz, tak pošle manželku vydělávat do uličky lásky. Žena sa vyparádí, sebere kabelku a vyrazí. Ráno sa vrací, celá rozcuchaná, opuchlá a v ruce svírá 501 korun. Manžel vezme peníze, uznale zakroutí hlavou a zeptá se: "Nooóó! Na začátek to není zléé... 501 korun... Ale kdo Ti dal tu korunu?" "Skoro každý..."

Přijde syn domů a ptá se otce jestli by mu moh vysvětlit rozdíl mezi teorií a praxí. Otec si zavolá dceru a ptá se jí: "Šla by jsi s cizím chlapem za pět milionů?" Dcera se zamyslí a odpoví: "Pět milionů je hodně, šla bych...". Otec tedy zavolá na manželku a zeptá se jí: "A ty by jsi šla s cizím chlapem za pět milionů?" Manželka odpoví okamžitě: "Za pět milionů klidně". Otec se otočí na syna a povídá: "Tak vidíš, to je ten rozdíl mezi teorií a praxí. Teoreticky máme doma deset milionů a prakticky dvě kurvy!"