Nejlepší vtipy

Matka radostně oznamuje do telefonu manželovi, který je na služební cestě: „Tomášek je už zdravý.”
„Vidíš,” spokojeně zahuhňá táta, „a ty jsi říkala, že pozdravit se naučí až tak za rok!”

Jedna z leteckých společností zorganizovala úspěšnou reklamní kampaň, v níž nabízela poloviční sazbu pro manželky doprovázející své manžely na obchodní cestě. V domnění, že obdrží uznalé listy použitelné při další reklamě, rozeslala pak dopisy všem ženám byznysmanů, které této výhody využily, s otázkou, jak se jim cesta líbila. Do této chvíle docházejí odpovědi manželek. Jsou stereotypní: „Jaká cesta?”

„Co teď děláš, když tě vyhodili z práce?”
„Topím.”
„A vyděláš si?”
„Jasně, za jednoho utopeného podnikatele až sto tisíc!”

Vzorný skaut, lety téměř plnoletý, podává pravici novému spolubydlícímu na ubytovně: „Těší mě, já jsem nějakej Jenda.”
„Ahoj,” řekne nováček tiše, „já jsem nějakej nesvůj...”

Baví se dva, kam vyrazí na dovolenou a jeden říká: „Jeď do Ruska, když já tam byl naposled, tak to bylo skvělý, plno pití, na ulicích krásný holky, kterejch můžeš mít, kolik a kdy chceš.”
Za měsíc: „Tak co, jaké to bylo?”
„Ale, nestálo to za nic, na vodku fronty a jen jsem se dotkl jedné holky na ulici, už jsem dostal do držky.”
„Hmm, to je divné. A s kým jsi tam byl?”
„S Čedokem.”
„No jo, já s Wehrmachtem.”

„Nesmíš se do všeho vrhat hlavou napřed,” rozumuje u vody otec.
Syn na něj udiveně pohlédne: „Tak jak mám teda podle tebe udělat šipku?”

Přistoupí knihovník k blondýnce: „Pozoruji vás už asi hodinu. Proč pořád čtete jen první stranu té knihy?”
Blondýnka se podiví: „Jé, a ono jich je víc?”

V dávných dobách na ministerstvu vnitra: „Potřeboval bych výjezdní doložku do Ameriky na tři dny.”
„Jenom na tři dny?”
„Jeden den na cestu tam, druhý den zastřelím tetu a třetí den na cestu zpět.”
„To vám ta teta tak vadí?”
„Mně ani ne, ale vám ano.”

„Víš, co je zítra za den?” ptá se maminka Pepíčka. „No přece 28. října. Den vzniku samostatného československého státu!”
„Samostatného?” diví se klučina. „Jak mohl být československý stát samostatný?!”

Proč blondýnka polévá počítačovou klávesnici vodou?
Chystá se surfovat po internetu.

Proč ekonomovi teče pěna od huby?
Žene se za úspěchem.

Pan Pěnkava se vrací z práce. Malý Tomáš na něj volá: „To bude maminka překvapená, před deseti minutami ti volala do práce!”
„A kde je teď?”
„Ještě s tebou mluví...”

Co je to: Leze to po stropě a klape to?
Pavouk s dřevěnou nohou.

„Pane vrchní,” pravil host s nedůvěřivým pohledem upřeným do talíře, „co mi to v té polévce plave za černé tečky?”
„To nevím,” odvětil vrchní, „ale mohly by to být vitaminy!”

Rozčiluje se uklízečka na veřejných záchodcích: „Strážníku, co děláte na tom záchodě? Už jste tam přes čtvrt hodiny!”
„Honím zločince.”

„Ty na mě budeš řvát, ty mně budeš něco vyčítat?!” zlobí se na ženu pan Vaněk. „Když si vzpomenu, jak jsem k tobě vždy shovívavý...”
„A kdy třeba, hm?” ozve se naprdlá ženuška.
„Třeba když přijdu občas domů s rtěnkou na obličeji, uděláš z toho vždycky takový cirkus, zatímco ty ji tam máš pořád a ani neceknu!”

Přijde chlap do hospody s jídlonosičem a říká: „Stará odjela do lázní, tak si jdu pro oběd. Do spodního mně dej světlé, pak černé a nahoru 8 fernetů.”

Proč se sršni smějou?
Protože srší vtipem.

Přijde chlap domů a v předsíni si povídá: „Co jsem to jenom chtěl? Aha, jít na záchod!”
Jde tedy na záchod. Pak si povídá: „Ale to nebylo ono, co jsem to jenom chtěl? Aha, najíst se!”
Tak se nají, a říká si: „Ale to nebylo ono. Co jsem to jenom chtěl? Aha, dát si koupel!”
Jde tedy, napustí si vanu a koupe se. Pak vyleze a říká si: „Ale to nebylo ono. Co jsem to jen... Aha, už vím, lyže jsem si chtěl sundat!”

V zájmu vlastního zdraví se pan Vomáčka rozhodl, že bude jezdit do zaměstnání na kole. Z autobusu ho uviděl kolega a nestačil se divit, proč si s sebou veze ještě jedno kolo. V práci mu to nedalo a šel se ho zeptat: „Já teda chápu, že chceš něco udělat pro svý zdraví, ale proč se prosím tě vláčíš ještě s jedním kolem?”
„To máš teda krátkou paměť. Copak už nevíš, že jsem vždycky u radnice přestupoval?”

Pan Nováček se před brigádou zamyslel: „Asi bych se měl trochu začernit, když mám v té bance dělat gorilu.”

Sedí takhle tři vyhulení na lavičce a v tom jede kolem auto. Po pěti minutách říká první: „To byl Ford.”
Po dalších pěti minutách říká druhej: „Ne, to byl Opel.”
A zase po pěti minutách říká třetí: „Jestli se budete hádat, tak já půjdu pryč.”

Velitel roty si nechá nastoupit jednotku a rázně a vroucně ke svým podřízeným promluví: „Vojáci, dnes v časných ranních hodinách se mi narodil syn. Děkuji vám.”

Baví se dvě dívky: „Hele Mirko, ty prý chodíš na Taek-wondo.”
„No, chodím tam.”
„A jakej máš pásek?”
„To záleží na tom, s čím my ho zase máma vypere.”

Po přečerpání svého bankovního konta dostal jeden český podnikatel od banky tento dopis: „Vážený pane! Byli bychom napříště rádi, kdybyste si VY ukládal peníze U NÁS!”

Z ložnice se ozve manželčin hlas: „Pusinko, mazlíku, honem sem pojď, něco pro tebe mám!”
„Už běžím!” zvolá manžel.
„Tebe jsem nevolala, jenom našeho pejska!”

Anketní otázka v ruských novinách: „Jaká je vaše nejoblíbenější historická postava a proč právě Lenin?”

Víte, jaký byl rozdíl mezi malým mužským údem a stranickou legitimací KSČ?
Žádný. Každý se za to styděl, ale byl rád, že to má.

„Budu stát modelem pro obraz Kleopatra a zmije.”
„A kdo bude modelem pro Kleopatru?”

Zdá se, že americká vláda zveřejňuje fotografie svých vojáků, jak týrají Iráčany v naději, že přiláká větší množství dobrovolníků.

Mladík přijde do klenotnictví: „Prosím jeden pěkný zlatý prsten, a do něj vyryjte nápis Aleně od Radima.”
Zkušený klenotník: „A nestačilo by pouze ‚od Radima’? Víte, jen pro jistotu.”

„Prosím vás, proč se ta vaše dcera dosud nevdala?”
„To máte těžké. Hraje ligu košíkové a je zvyklá dávat každému nápadníkovi košem.”

Smutný pán v baru upíjí černou kávu a svěřuje se svému příteli: „Tak si představ. Já tý svý sehnal ložnici ze švédský břízy, obývák z kanadského javoru a vrátím se ze služební cesty a najdu doma chlapa z Český Lípy!”

„Čí je to portrét?”
„Afrodity.”
„A proč je zpodobněná jako černoška?”
„Přece proto, že je Afro.”

Chlápek si v hotelové restauraci všiml, že u vedlejšího stolu sedí tři pánové se psem a všichni hrají karty. A ten pes hraje velmi dobře. Chlápek poklepe na rameno jednomu z hráčů a povídá: „Tedy, to je asi velmi chytrý pes, že?”
„Ani moc ne,” odvětí karbaník. „Když mu přijdou dobré karty, vždycky vrtí ocasem!”

„Já ty hygieniky nechápu,” soptí kuchtík v restauraci. „Když nám plavaly v jídle mouchy, dali nám pokutu a chtěli to tady zavřít... A teď, když jsme to konečně vyřešili, jim zase vadí, že máme plnou kuchyni pavučin!”

„Dvakrát rajskou omáčku,” objednává v restauraci pán i za dámu.
Panička mu připomíná: „Zapomněl jsi, že jsem na rajčata alergická.”
Pán se otočí na číšníka: „Slyšel jste dámu... Jednou normální a jednou bez rajčat.”

Jezeďák Venca orá pole a najednou vidí na kraji lesíka malého, zeleného mužíčka. Venca je chytrej, hned si vzpomene na mimozemšťany, a tak ho jde jako přivítat na Zemi. Přijde k němu, mužíček vykulí oči a vydává podivné zvuky. Venca ho nechce vystrašit, a tak začne: „Já jsem Venca, dělám támhle v JZD a zrovna tady orám pole.”
Mužíček nic, jen ještě víc vykulí oči. Venca to zkusí ještě jednou, pomaleji: „Já - jsem - Venca, dělám - támhle - v - JZD - a - zrovna - tady - orám - pole.”
Najednou malý zelený mužíček promluví: „Já - jsem - myslivec, dělám - v - tomhle - lese - a - zrovna - tady - seruu!”

V předsíni cvičí ženská aerobic, cvičí, cvičí a jak udělá rozštěp, tak se přicucne k podlaze. Ať dělá, co dělá, nemůže se odtrhnout, tak celá zoufalá zavolá manžela. Tak manžel tahá, ale nic. Zavolá na pomoc souseda, ten hned přiběhne, tahají oba, ale pořád nic. Přestanou a přemýšlí, co dál. Najednou se soused ťukne do čela a povídá: „Mám nápad. Vezmem kladivo, bouchneme s ním do podlahy, ta praskne, dostane se tam vzduch, a ona se odsaje.”
Manžel se na něj podívá a říká: „Víš, to je blbý, tyhle dlaždičky stály 1 800 Kč za metr, to je spousta peněz.”
Tak zase přemýšlí, až se ozve manžel: „Už to mám! Já ji pošimrám, ona zvlhne a přetáhneme ji do koupelny.”
„A co si tím pomůžem?”
„No tam je metr jenom za 200!”

Mladý břichomluvec byl na turné po různých klubech a barech. Jednou se zastavil v malém městě a vystupoval tam v místním baru. Na klíně měl dřevěnou loutku, která mluvila skrz jeho břicho a dělal si legraci z blondýnek. Když už těch vtípků vychrlil poměrně dost, ve čtvrté řadě si najednou stoupla vysoká blondýna a řekla: „Už mám těch vašich hloupých a ponižujících vtipů o blondýnkách dost! Jak si můžete dovolit takovýhle stereotyp?! Jak to, že soudíte člověka podle jeho vzhledu a podle fyzických předpokladů?!”
Břichomluvec seděl jako zařezaný a blondýna pokračovala: „To jsou chlapi jako vy, co zabraňují ženám, jako jsem já, aby dosáhly uznání ve společnosti. Kvůli lidem jako vy nemůžeme dosáhnout plného ocenění, vyvinout náš plný potenciál, protože vy a váš druh osob nás diskriminujete. Proč zesměšňujete jen blondýny? A vaše diskriminace není jen proti blondýnám, ale i proti ženám jako takovým?! A to vše ve jménu humoru, že se nestydíte.”
Břichomluvec, úplně rudý, začal koktat: „Ale paní nebo slečno, já jenom...”
Blondýna ho razantně přeruší: „Vy se do toho, pane, laskavě nepleťte. S váma já se nebavím. Já mluvím s tím skrčkem, co vám sedí na klíně!”

Stranická schůze: „Na pořadu máme dnes dva body - zastřešení kravína a přechod od socialismu ke komunismu. Protože nemáme hřebíky, přecházíme rovnou k bodu dvě!”

Vesnický frajer řekl kamarádům, že s nimi večer nemůže do hospody, ale nakonec tam přišel.
„Víte, měli jsme s rodinou drát, ale pak jsme se na to vykašlali,” vysvětluje ve dveřích.
Jeden maník se ozve: „A co jste s tím drátem chtěli dělat?”

Potkají se dva staří známí: „Tak jak žiješ, kamaráde?”
„Dýchám, srdce mi tluče...”

Procházejí se postarší manželé parkem a on náhle říká: „Ano, drahoušku.”
Ona se zlobí: „Jestli pokaždé, když zakráká vrána, řekneš: Ano, drahoušku. Seberu se a uteču!”

„Pane vedoucí, nemáte obvaz?”
„Proč, stalo se ti snad něco?”
„Ne.”
„Tak nazdar!”
Za hodinu: „Pane vedoucí, nemáte rakev?”
„Proč, proboha, rakev?”
„Pavel vykrvácel!”

Usmrkanec je dítě, které má každou chvíli rýmu.

"Rabíne", máme my to ale trápení. Stará Ráchel Finkelsteinová dluží lichváři 500 zlotých a přitom nemá ani grešli. Vyhazujou jí z bytu, nemá co by dala dětem, nemůže na nohy, takže nikde nepracuje.." "To je ale velké trápení", souhlasí rabín. "Uspořádám v synagoze sbírku, nějaké peníze dám ze svého, snad se je podaří sesbírat. A vy jste někdo z rodiny, že se o Ráchel tak staráte?" "Ne, já jsem ten lichvář."

Manželé se domluví, že za každé vyhovění manželským povinnostem dá manžel do prasátka nějakou minci podle spokojenosti a až bude plné, zajdou si na pěknou večeři. Když tato doba nastane, manžel prasátko rozbije a podivuje se, že jsou tam kromě mincí i pětistovky a tisícovky.
Manželka vysvětluje: „To si myslíš, že jsou všichni takoví škrti jako ty?!”

Jde lev po stepi a v tom uvidí zajíce. „Pojď sem, ty hajzle skákavej. Kdo je králem zvířat?”
„Samozřejmě, že ty, lve.”
Lev ukojen svou touhou zajíce pustí a ten skáče dál.
Lev stále popochází a najednou gazela. „Pojď sem, ty krávo skákavá. Kdo je králem zvířat?”
„Ty, lve.”
Lev je opět spokojen, a proto gazelu propouští.
Najednou jde kolem slon. Lev to opět nevydrží a zeptá se na totéž i jeho. Slon ho praští chobotem takovou silou, až lev odletí do roští. Když vyleze, praví: „No,nemusíš bejt tak nasranej, když něco nevíš.”

Vrací se chlápek s kámošem z hospody a žádá ho, aby mu při močení podržel přirození. Kamarád je šprýmař a dá mu do ruky své.
„Teda, kdybych ho nedržel v ruce, měl bych pocit, že si čurám do kalhot!”