Nejlepší vtipy

Proč Američané v Iráku nosí kanady?
Protože dobře vědí, že šlápli do vosího hnízda.

Po divokém nemocničním mejdanu sestra zdrceně oznamuje doktorovi: „Tak jste měl včera pravdu, v těch skleničkách nebylo červené víno... zapletla se nám tam omylem krevní transfuze!”

„Představ si, že jsem pozdravil toho známého moderátora, jak uvádí Písničky na přání, a on si mě ani nevšiml!” stěžuje si známému Karel.
„To je teda náfuka,” usoudí známý.
„A co víc,” pokračuje Karel, „ještě jakoby nic pokračoval ve vysílání!”

Říká maminka: „Pepíčku, co děláš?”
Pepíček odpoví: „Ale, jen zatloukám hřebík.”
„Tak ať se nebouchneš do prstu.”
„Šílíš?! Nejsem blbej, drží mi ho Alenka.”

Zvěrokruh je ten kruh, přes který skákají zvířata v cirkuse.

Jde pocestný okolo prasečí farmy, a vidí ohradu plnou prasat. A jedno prase má dřevěnou nohu. Protože to ještě nikdy neviděl, přijde k domu, zaklepe a zeptá se: „Proč má to prase dřevěnou nohu?”
Farmář na to: „O tom vám povím takový příběh. Jednou jsem oral na poli a můj traktor najel do příkopu. Převrhl se a já jsem skončil pod ním. A tohle prase přiběhlo, uvidělo to, vrátilo se k domu a tam kvičelo tak hlasitě, až někdo vyběhl, a pak přivedlo pomoc až ke mně.”
„Dobře, to je zajímavé, ale proč má to prase dřevěnou nohu?”
„To není všechno. Jednou ke mně přišel zloděj, když nikdo nebyl doma. Prase uteklo z ohrady, přiběhlo za mnou až na pole a tak dlouho kvičelo, až jsem šel za ním a ono mě dovedlo k pušce v kůlně, takže jsem pak mohl toho zloděje vyhnat.”
„Dobře, to je taky zajímavé, ale proč má to prase dřevěnou nohu?”
„No, vždyť mě nechte domluvit. Jednou jsem spal s manželkou v ložnici, a náš dům začal hořet. A prase uteklo z ohrady, přiběhlo za mnou a tak dlouho kvičelo, až jsem se probudil a v poslední chvíli zachránil manželku a děti.”
„No, to je velice dojemný příběh, ale proč má to prase dřevěnou nohu?”
„Vždyť vám to celou dobu vysvětluju. Když je prase tak hodné, když nás má tak rádo, tak ho přece nesníme najednou!”

Ve starověkém Egyptě se vám rodina rozpadnout nemohla, těla tam totiž mumifikovali.

V městečku Dubí se ptá policista malého chlapce, který se ztratil: „A jak říkají tvé mamince?”
„Ďáblice.”
„A víš, kde bydlíš?”
„Ano, vím. Ale maminka říkala, že jí nemám vozit domů tlusťochy!”

„Až si budete v deváté třídě vybírat střední školu,” radí šesťákům do budoucna výchovný poradce, „na prvním místě si vyberte tu, kterou jste si vysnili.”
„Juchůůů!” radostně vyjekne Marika. „Půjdu na Bradavice!”

Honzík: „Mamí, Pepíček mě bije.”
Maminka: „Pepí, tak jsem slyšela Honzíkovu verzi, jaká je ta tvoje?”
Pepíček: „A jaká je ta Honzíkova verze?”

V práci zazvoní telefon, zvedne ho ženáč a z telefonu se ozve: „Miláčku, můžu si koupit auto za 2 miliony?”
„Ano, proč ne.”
„A můžu si koupit tu vilu za 7 milionů?”
„Jasně, proč ne.”
„A můžu zdrhnout s jiným chlapem?”
„Jasně, proč ne.”
Chlápek ukončí hovor a říká: „Chlapi, čí je to mobil?”

Baví se kolegyně po svátcích: „Co ti dal manžel pod stromeček?”
„Norkový kožich.”
„A sedí?”
„Jo, oni tam měli schovanou průmyslovou kameru!”

Horáčku, měl sis připravit referát o Homérovi, a ne o Houmru Simpsonovi!

Vypráví na táboře jeden chlapec: „Chodím do školy v centru Prahy a u nás každý, koho přistihnou za školou, je okamžitě vyloučen.”
„A proč?” diví se kluci odjinud. „To je to u vás tak tvrdé?”
Pražák povídá: „No my totiž máme přímo za školou bordel.”

Uteče blázen z blázince a přijde do mléčného baru.
Blázen: „Chtěl bych loupáček a mléko.”
Prodavačka: „Loupáček nemáme.”
Blázen: „Tak loupáček a kávu.”
Prodavačka: „Pane, říkám vám, že loupáček nemáme.”
Blázen: „Tak loupáček a sodovku.”
Prodavačka pochopí, že je to blázen a zavolá řediteli blázince, aby si pro blázna přijeli.
Tak si pro něj přijedou a když ho odvádí, stačí ještě ředitel
říct: „To je blbec, co? Měla jste vzít ten loupáček a omlátit mu ho o hlavu!”

Jak se řekne polsky homosexuál?
Labužnik perdelovy.

Pozoruje turista klobouk nad vodní hladinou, jak se pohybuje sem tam. Ptá se pána vedle, co to je.
„To víte, orat je třeba déšť, nedéšť!”

Na ulici stojí tři ženské a vykládají si o nemocech a o bolesti.
„Největší bolest, jakou jsem zažila,” začne první, „bylo braní krčních mandlí.”
„To nic není,” odporuje druhá. „Počkej, až budeš rodit, to je bolest.”
„Jděte obě někam,” říká nakonec třetí. „Největší bolest je praní prádla!”
„Co blbneš,” diví se obě, „vždyť pereme skoro každý den.”
„No jo,” povídá ta poslední, „ale jen počkejte, až vám povolí závěr u podprsenky a spadne vám koza do ždímačky. To je žůžo!”

Mladý nadšený golfař si jednou dopoledne našel trochu volna a rozhodl se, že stihne alespoň devět jamek. Když se na hřišti chystal k prvnímu odpalu, jeden hodně starý pán se zeptal, jestli se může přidat, že je tam taky sám. Mladík byl překvapen, že ačkoliv starý pán neměl příliš dlouhé odpaly, celkově ho moc nezdržoval, svižně se hýbal a neplýtval časem. Na deváté jamce se mladíkovi nepovedl odpal. Míček skončil tak nešťastně, že přímo mezi greenem a míčkem stála vysoká, silná borovice. Po chvíli přemýšlení se mladík obrátil s radou na starého pána.
Ten povídá: „Víš, hochu, hrával jsem tady často, když jsem byl v tvých letech. A jednou jsem se dostal přesně do stejné situace. Tenkrát jsem to hrál přímo přes ten strom.”
Mladík zakroutil hlavou, ale šel to zkusit. Vybral vhodnou hůl, napřáhl se a dal pořádnou ránu. Míček vylétl do vzduchu, trefil kmen té borovice, odrazil se a dopadl asi deset centimetrů od místa, kde předtím byl. Mladík se zhluboka nadechl a zkusil to znova, s úplně stejným výsledkem. Když se mu to nepovedlo ani napotřetí, ptá se: „Safra, pane, jak se vám to povedlo, trefit to přes ten pitomej strom?”
„No, chlapče, když jsem byl ve tvých letech, ten strom měl do výšky asi metr.”

U štědrovečerní večeře se sejde 13 lidí. Tchyně se vykloní z okna a volá na tuláka: „Pojďte sem nahoru, budete čtrnáctý!”
Tulák odpoví: „S váma bych nešel ani v tom případě, že bych byl první a vy jediná na světě!”