Nejlepší vtipy

Ptá se chlápek v papírnictví: „Máte čínská pera?”
Prodavačka si ho změří a odvětí: „Samozřejmě, odkud jinud byste chtěl?”

Koncem šestnáctého století se v italské Cremoně sešly tři známé rodiny, které vyráběly housle. Před obchodem Arnatiů stála velká cedule: „Nejlepší housle v Itálii!”
Hned vedle, před domem Guarnierů, bylo na ceduli zlatým písmem: „Nejlepší housle na světě!”
Na konci ulice byla dílna Antona Stradivariho a na jejích dveřích malá cedulka: „Nejlepší housle v ulici.”

V jednom malém městě povolal právník k soudu jako svědka jednu starou paní. Když složila přísahu, ptá se jí: "Paní Čermáková, znáte mne?" "Ale ano, samozřejmě. Znám vás od plenek. A abych pravdu řekla, jste pro mne velikým zklamáním. Lžete, zahýbáte své ženě, manipulujete lidmi, pomlouváte je. Myslíte si, že jste velké zvíře, a přitom jste tak pitomý, že vám nedojde, že z vás nikdy nebude nic než mizerný maloměstský právník." Právník vytřeštil oči. Když se vzpamatoval z prvního šoku, rychle se ptá: "Paní Čermáková, znáte právníka žalovaného?" "Ano, znám pana Vorlíčka ještě z doby, kdy neuměl chodit. Občas jsem ho jeho rodičům hlídala. A i v něm jsem se zklamala. Je to lenoch, udavač a piják. Nedokáže s nikým slušně vycházet a jeho právnické znalosti jsou tak mizerné, že bez uplácení ještě nikdy nic nedokázal." V tu chvíli soudce zabušil kladívkem a vyžádal si ticho v soudní síni. Zavolal si oba právníky k sobě a povídá jim tiše: "Pánové, jestli se jeden z vás zeptá té paní, jestli mě zná, dám vás okamžitě zavřít pro pohrdání soudem!"

Povídá lékář v ordinaci pacientovi: Na vaší nespavost vám dám takové léky, že po nich usnete, jako když vás do vody hodí." "To nedělejte, pane doktore." "A proč ne?" "Proboha, já vůbec neumím plavat."

Bratislavě na nádraží se dobývá připosranej Čecháček na WC. Zuřivě buší na dveře a volá: "Je tu někdo, je tu někdo?" A ze záchodu se ozve flegmaticky: "Kto by tu jedol, tu sa sere!"

Zkouší profesor v Moskvě studenta: „Co se stalo v roce 1917?”
„Nevím,” krčí rameny mladý Rus.
Profesor se mu snaží pomoct: „Říká vám něco jméno Marx?”
„Ne.”
„A Lenin?”
„Ne.”
„A odkud jste?” zajímá se nakonec profesor.
Mladík hrdě oznamuje: „Z Ulupinska.”
Profesor se obrátí k oknu a tiše si povzdechne: „Nejradši bych se na to tady vykašlal a odstěhoval se do toho Ulupinska!”

Paní učitelka ve druhé třídě na základní škole povídá: "Děti, kdo z Vás mi řekne co hezkého dělal včera po škole?". Přihlásí se Pepíček a povídá: "Včera jsem si hrál s Aničkou na písečku.." Učitelka: "Výborně, Pepíčku jestli napíšeš na tabuli správně slovo PÍSEK, tak ode mne dostaneš koláček a můžeš jej hned sníst!". Pepíček uspěl a už dlabe koláček. Přihlásí se Anička a povídá: "Včera jsem si hrála s Pepíčkem na písečku..". Učitelka: "Krása, Aničko jestli napíšeš správně na tabuli slovo HRA, i Ty dostaneš koláček!" Anička napsala a dostala koláček. Ze zadní lavice se najednou přihlásí cikán Dežo a spustí: "Včera jsem si chtěl hrát s Papíčkem a Aničkou na písečku, ale nepustili mne a házeli po mne kameny..". Učitelka: "No to smutné Dežko, ale Ty máš taky šanci získat koláček, pokud správně napíšeš na tabuli větu TO JE DO NEBE VOLAJÍCÍ RASOVÁ DISKRIMINACE !"

Jde chlap po ulici a vykrikuje: "Menstruace, menstruace... Zastavi ho chlap a opravuje ho: "Ale pane, rika se demonstrace. A on mu na to:"Ale to je jedno, hlavne, ze tece krev.

Na policii se střetnou dva kamarádi: „Čau chlape, co ty tu děláš?”
„No, víš, ztratila se mi žena.”
„Děláš si legraci? Mně taky! A jak ta tvoje vypadala?”
„Blond vlasy, 180 centimetrů, 65 kilo, prsa čtyřky... A co ta tvá?”
„Na tu kašli, jdem hledat tu tvoji!”

Sestřička setřásla teploměr a starostlivě praví nemocnému pacientovi: „Jestli budete mít pořád takovou teplotu, tak se tady ještě pěkně ohřejete!”

U zubaře s dítětem: „Ale Pepíčku, sluníčko, zlatíčko moje, otevři prosím svoji pusinku. Dovol strýčkovi doktorovi vytáhnout prstíček.”

Pepíček se ve škole chlubí učitelce, že jeho sestra má žloutenku. Učitelka ho pošle domů, aby to děti nedostaly. Za týden ho potká a ptá se. "Tak co, Pepíčku, jak se daří sestře?" "Jó, to já nevím, paní učitelko. To víte, než sem dojde z Austrálie další dopis, tak to chvíli potrvá."

Paní učitelka vyhlásí ve škole soutěž. Kdo řekne nějaké německé slovo, dostane bonbón. Přihlásí se Maruška: "Aufvídrzén." "Výborně, Maruško!" chválí ji učitelka a podává dívence bonbón. Další se hlásí Karlík: "Kinder." "Správně, Karlíku!" opět chválí učitelka a podává bonbón. Jako třetí zvedá ručičku Pepíček: "Soulož." "Pepíčku, to ale není německy!" napomíná ho učitelka. Pepíček však odpoví: "To sice ne, ale je to gut!"

Po testu na steroidy řekli doktoři Chuck Norrisovi, že měl test pozitivní. Ten se začal smát a odpověděl: "Samozřejmě že je má moč pozitivní, z čeho si myslíte, že se steroidy vyrábí?"

Když jdou spát děti dívají se jestli není pod postelí bubák.
Když jde spát bubák díva se jestli není pod postelí Chuck Noris.

Aktualizace verzí šachu - nová figura - exekutor. Jezdí, kam chce a bere, co chce.

Proč se Ježíš Kristus nenarodil v Itálii?
Protože tam nenajdeš tři moudré muže a jednu pannu!

Přijde medvídek Pú za Prasátkem: „Budu zakládat firmu Medík. Pomohlo bys mi?”
„Co budeme dělat, budeme prodávat med?”
„Ne, med budeme kupovat, prodávat budeme vepřové.”

Dítě běhá kolem dokola po pokoji. Maminka: „Jestli budeš ještě zlobit, Pepíčku, tak ti přibiju i tu druhou nožičku!”

Do kavárny přijde brunetka a blondýnka. Brunetka objednává: „Pane vrchní! Přineste, prosím, dvě kávy.”
Blondýnka přitaká: „Máš recht, já si dám taky dvě.”

Přijde papež do nebe a Alláh povídá: „Apríl!”

Dva manželé po tříapůlhodinové túře ve velkém horku vylezli konečně na vrchol kopce. Manželka s nadšeným výrazem pozoruje panorama a říká svému choti: „Karle, podívej se na tu nádheru, jak je dole krásně!”
Ten praští naštvaně batohem o zem a zavrčí: „Tak potom nevím, na kterého Krista jsme lezli tady nahoru, když je dole tak krásně...”

Úchvatný rekord vytvořil pan Z. B. z Pardubic, když doplaval uprostřed zimy po Labi až do německého Hamburku. Vše se událo na začátku ledna tohoto roku, kdy se pan Z. B. jako každoročně zúčastnil tradičního plaveckého závodu otužilců v Pardubicích. Pár okamžiků potom, co skočil do vody, se kolem něj vytvořila silná vrstva ledu, ve které zůstal na dlouho uvězněn. Pokusy o plavcovo vylovení skončily neúspěšně, všiml si ho až norský ledoborec v hamburském přístavu.

Koupe se Pepíček ve vane a najednou zacne kricet: "Mami ta voda je moc horka!"
Matka na to: "A to si myslis, ze te budeme jist syrovyho?"

Sedí chlapík na baru a kouká na sklenici plnou peněz. Barman mu vysvětluje: ,,Víte, to je taková sázka - když splníte 3 úkoly, tak všechny peníze z té sklenice jsou vaše, ovšem, když je nesplníte, vaše prachy jdou do té sklenice." Chlapík mu podá stovku a barman povídá: ,,Nejdřív musíte vypít půl litrovku vodky naráz, pak musíte jít za naším pitbulem, kterého bolí zub a ten zub mu musíte vytrhnout. A nakonec!! - musíte jít za babkou, co ještě nikdy neměla chlapa... a s tou se musíte vyspat." Chlapík vypije vodku jako nic, pak jde za pitbulem. Ozívají se zvuky z rvačky a za chvilku příjde chlapík a říká: ,,Tak a kde je ta bába s tím bolavým zubem..

Manželé se zastaví před stánkem s teplými párky a klobásami. Prodavač se hned zdvořile ptá: „Co si dáte, prosím?”
Žena nosem natáhne vůni teplých uzenin a řekne: „Já bych si dala párek s hořčicí.”
Prodavač úslužně kývne a upřesňuje objednávku: „A křen taky?”
Paní odpoví: „Křen si taky dá párek s hořčicí!”

Přijde kostelník do zpovědnice a farář se ho ptá: „Kdo mi chodí do zahrady na jablka?”
„Tady není slyšet, pane farář,” na to kostelník.
Farář pokračuje: „Kdo mi chodí na mešní víno?”
Kostelník zase odpoví: „Tady není slyšet, co říkáte, pane farář!”
„To není možné,” zavrtí hlavou farář. „Pojď, vyměníme si to.”
Kostelník se jde posadit na jeho místo a ptá se: „Kdo mi chodí za starou?”
Farář na to: „Máš pravdu, tady fakt není nic slyšet!”

Narvaný vlak. Starší dáma blíže neurčeného věku se hádá s mladíkem. Argumenty docházejí, a tak dáma pronese: „Vlezte mi na záda!”
„Promiňte, ale nejsem v Klubu českých turistů, abych lezl na každou zříceninu.”

Farářovi se ztratilo služební kolo. Zavolá si kostelníka a vysvětluje mu svůj plán: „V neděli při mém kázání se budeš dívat pozorně na lidi v kostele. Budu se modlit desatero a zdůrazním přikázání Nepokradeš, a ty zjistíš, s kým to nejvíc trhlo.”
V neděli na kazatelně se farář modlil desatero, ale přikázání Nepokradeš kupodivu nezdůraznil. Kostelníka to překvapilo a hned po kázání se faráře vyptává, proč změnil svůj plán.
„Víš, kostelníku, když jsem se dostal k přikázání Nesesmilníš, jako zázrakem jsem si uvědomil, kde jsem to kolo zapomněl!”

Plavčík na ledoborci zahlédne tonoucího.
„Hoďte mu záchranné kolo!” rozkřikne se na námořníky.
Chlap ve vodě se otřese: „Brrr! Rrradššši mmmi hhhoďďte kkožžžich!”

Zprávy z Adenského zálivu: „Včera čínský magnát předal výkupné za loď, unesenou somálskými piráty. Když výkupné uviděli členové posádky, okamžitě utopili všechny piráty, peníze si rozdělili a zmizeli neznámo kam i s celou unesenou lodí.”

Přidělí kapitán vojáka cikána do skladu proviantu a říká mu: „Cikáne, dávej pozor, aby se něco neztratilo, to není sranda.”
„Bez starosti, pan kapitán.”
Za týden je inventura, chybí pytel mouky.
„Cikáne! Kde je ta mouka? Že tě dám zavřít!”
„Joj, pan kapitán, myši sežrali!”
„Hm... Tak proč jsi to neohlásil? Máš vzít jed a myši vyhubit. A stejně ti nevěřím.”
„Ať shniju, pan kapitán, spolehněte se!”
Za týden další inventura, schází pytel cukru.
„Cikáne! Kde je ten pytel cukru, ty neřáde?! Rozkrádáš zboží - že zavolám vojenskou policii, aby to vyšetřila?!”
„Joj, pan kapitán, tolik myší vy v životě neviděl. Pochytat se nedají, ony cukr sežraly...”
„A zrovna pytel cukru?!”
„Joj, pan kapitán, celý pytel sežraly...”
„Poslouchej, dám ti poslední šanci, ale jak ti zase MYŠI něco sežerou, strčím tě do basy, až shniješ! Jasný?!”
„Rozumím, pan kapitán.”
Za týden opět inventura, chybí celá piksla pepře.
„Cikáne, pojď sem! Pětikilová piksla pepře, mizero jeden, teď jsi skončil!”
„Joj, pan kapitán, vy neuvěříte, co stalo! Jdu po skladu, poctivo hlídám, tu slyším, že něco kýchá. Kdo je tam - a ona myš, sedí, žere pepř a pláče!”

Přijde chlapík do patentní kanceláře: „Vymyslel jsem stroj času. Můžu si ho dát patentovat?”
„Bohužel ne, byl zde patentován včera.”
„A jaké jste měli úřední hodiny minulý týden?”

Sedí paní ve středních letech na baru a leje do sebe jednu kořalku za druhou. Po několika takto vypitých sklenkách už barman nepřekoná svou zvědavost a ptá se dotyčné: „Paní, nic mi do toho není, ale proč tady chlastáte jako o život?”
„Já mám hrozný problémy!”
„Tak napište Sally.”
„Dobrá rada, jenže Sally jsem já!”

Sídliště bylo již několik týdnů terorizováno hysterickým psem, který dokázal celé noci v kuse proštěkat. Městská policie byla bombardována stížnostmi občanů, ale mimo domluvy s majitelem zvířete nemohla nijak razantněji zakročit. Trápení všech vyřešil až jeden chlápek, který se do města čerstvě přistěhoval. Když se s tím druhého dne chlubil v hospodě, všichni se vyptávali, jak toho psa dokázal umlčet.
„Mně můžete děkovat jen za nápad,” skromně odvětil hrdina dne. „Jinak všechno zařídila manželka. Večer jsem jí poslal k plotu a do rána ho moje Mařka ukecala!”

V pokročilé noční hodině zastaví policista studenta a chce po něm doklady. Ten mu podá index a policajt na to: „Aha, my nepracujem, nepracujem?”
Student řekne: „Nepracujem.”
Policajt pokračuje dál: „Flákáme se, co? Flákáme se?”
Student odpoví: „Flákáme se, flákáme.”
Nato policajt zakončí: „Studujem, studujem?”
Student ho opraví: „Ne, ne! Jenom já studuju!”

Blázni v léčebně si myslí, že jsou listí, tudíž si vyskočí na lustry. Přijde je zkontrolovat psychiatr. Vejde do prvního pokoje a zvolá: „Podzim!”
Blázni spadnou. Vejde do druhého pokoje a zase: „Podzim!”
Blázni se opět pustí lustrů. Ve třetím pokoji psychiatr znovu opakuje: „Podzim!”
Nic. Blázni jako by neslyšeli. Psychiatr: „Podzim, blázni, je podzim!”
Opět nic. Tu se ozve jeden z bláznů a volá: „My jsme jehličnany!”

Proč policajti říkají Jménem zákona?
Protože to svoje neznají.

Ředitel malé francouzské firmy si svolal podřízené: „Naše firma bude mít brzy jubileum. Chci to oslavit nějakou akcí, která by moc nestála, všem se zapsala do paměti a udělala radost všem zaměstnancům.”
Po chvíli zamyšlení se jeden přihlásil: „Pane řediteli, skočte z Eiffelovy věže. Bude to levné, zaujme to celou Paříž a té radosti u podřízených!”

Na policii: „Jdu ohlásit zmizení své manželky.”
„A kdy jste ji viděl naposledy?”
„Před pěti lety, když jsem ji zahrabával do hnoje.”
„A to jdete až teď?!”
„No a kdy? Dneska jsem ji chtěl vykopat a ona tam nebyla!”

Zvoní telefon, zdvihne jej Pepíček Kalianků. Z telefonu se ozve: „Prosil bych hlavu rodiny.”
„Jakou - titulární nebo faktickou?”

Sestřičko, polibte mě!Nemůžu!Sestřičko, prosím vás, udělejte to!Opravdu nemůžu. Už to je proti předpisům, že tu ležím pod vámí úplně nahá!

Stěžuje si jeden mladý námořník: „Vždycky, když máme odplout, jsem takový mátožný a nanicovatý už dva dny předem ...“ „Tak promluv s kapitánem, jestli bychom kvůli tobě nemohli vyplouvat o dva dny dříve !“

Ptá se jeden kluk doktora "Pane doktor, může desetiletá holčička otěhotnět?" ptá se Pepíček. "Nemůže," odpoví mu doktor. "Vyděračka!"

Pepíček si připravil referát o Hollywoodu. Když ho přečetl, učitelka ho trochu rozpačitě pochválila: „Je vidět, že se v americkém showbyznysu vyznáš..., ale ten slavný herec se jmenuje Andy GarCIA, ne Andy GarFBI.”

Víte proč policajti chodí na hlídce po dvou ?
Jeden zná cestu tam a druhej zpátky!

Z pilotní kabiny se ozývá: „Je na palubě lékař?”
„Ano, tady mezi cestujícími, co potřebujete?”
„Oční choroba na pět písmen, poslední je L...”

„Pane vrchní, ta sekaná smrdí!”
„Okamžik prosím, já otevřu okno.”

„Pozval jsem k nám dnes večer kamaráda z vojny,” oznamuje muž své manželce.
„Prosím tě,” rozčiluje se ženuška, „je pátek, má se uklízet, děti jsou nemocné, navíc pereme - to teda bude překvapený!”
„Víš, on se chce ženit,” osvětluje muž. „Tak aspoň uvidí, na co se má těšit!”

Zbláznil se herec. Projevovalo se to zuřivostí a naprostou nesnášenlivostí. Kolegové povolali lékaře, který se domníval, že když mu dají nastudovat nějakou velkou roli, mohlo by ho to uklidnit. Dali mu tedy nastudovat Othella. Zdánlivě bylo všechno v pořádku, ale pouze do té doby, než roli nastudoval. Pak choroba vypukla znovu. Když takto nastudoval, co se dalo a zlepšení nenastalo, obrátili se kolegové opět na lékaře. Ten děl: „Podívejte se, je to sice herec, ale je to blázen, tak mu dejte nastudovat třeba telefonní seznam, vždyť je to jedno.”
Dali tedy na radu učeného muže. A byl klid. Týden, dva týdny, měsíc... Po měsíci se jeden z kolegů osmělil: „Tak co, mistře, jak se vám líbí ta nová hra?”
„Ke hře samotné jsem se zatím nedostal, ale podle osob to musí být něco kolosálního!”