Nejlepší vtipy

Prijde milenec za milenkou a hned se na to hrne. Milenka ho zastaví, prý jí manžel koupil papouška, který co vidí, to vykecá. Milenec duchaprítomne hodí pres klec deku a jde na to. Posadí milenku na postel, roztáhné jí nohy a ríká: "Ted to udelám po našem. Rozbehnu se z obýváku, udelám salto dozadu a pak ho do tebe vrazím." V tu chvíli se z klece ozve: "Vyríznete mi klidne jazyk, ale tohle musim videt!"

Následující slova prý skutečne padla u soudu, jak se píše v knížečce "Disorder in the Court".

Ot: Den Vašeho narození.
Od: Patnáctého července.
Ot: Který rok?
Od: Každý rok.

Ot: Jaké bylo Vaše vybavení v okamžiku nárazu?
Od: Tepláky Gucci a Reeboky.

Ot: Tahleta myasthenia gravis, ovlivňuje nějak Vaši paměť?
Od: Ano.
Ot: A jakým způsobem ovlivňuje Vaši paměť?
Od: Zapomínám.
Ot: Tedy zapomínáte. Můžete nám dát příklad něčeho, co jste zapomněl?

Ot: Jak starý je Váš syn, ten, co s vámi žije?
Od: Třicet osm nebo třicet pět, teď přesně nevím.
Ot: A jak dlouho s Vámi žije?
Od: Čtyřicet pět let.

Ot: Jaká byla první slova Vašeho manžela, když jste se toho rána probudili?
Od: Řekl, "Kde to jsem, Cathy?"
Ot: A proč Vás to rozrušilo?
Od: Jmenuji se Susan.

Ot: A na kterém místě se nehoda odehrála?
Od: Přibližne u milníku číslo 499.
Ot: A kde je milník čislo 499?
Od: Pravdepodobne mezi milniky 498 a 500.

Ot: Pane, jaké je vaše IQ?
Od: Myslím, že vidím poměrně dobře.

Ot: Strážmistře, když jste zastavil obviněného, byly Vaše modré a červené majáky v činnosti?
Od: Ano.
Ot: Řekl obviněný něco, když vystoupil z auta?
Od: Ano, pane.
Ot: Co řekl?
Od: "Co je to tu za diskotéku?"

Ot: Pane doktore, je to tak, že pokud osoba zemře ve spánku, tak se o své smrti dozví až následujícího rana?

Ot: Ten mladší syn, co je mu jedenadvacet, jak je starý?

Ot: Byla jste přítomna, když Vás fotografovali?

Ot: Byl jste to vy, nebo Váš starší bratr, kdo zahynul ve válce?

Ot: Zabil Vás?

Ot: Jak daleko od sebe byla vozidla v okamžiku srážky?

Ot: A byl jste tam, dokud jste neodešel, je to tak?

Ot: Kolikrát jste spáchal sebevraždu?

Ot: Takže datum početí [dítěte] bylo 8. srpna?
Od: Ano.
Ot: A co jste v té době dělala?

Ot: Měla tři děti, ano?
Od: Ano.
Ot: Kolik z nich bylo chlapců?
Od: Žádné.
Ot: A kolik tedy bylo holčiček?

Ot: Říkáte, že schody vedly dolů do sklepa.
Od: Ano.
Ot: A ty schody, vedly také ze sklepa nahoru?

Ot: Pane Slatery, Vy jste jel na poměrně komplikované líbánky.
Od: Jeli jsme do Evropy, pane.
Ot: A svou manželku jste vzal s sebou?

Ot: Jak se skončilo Vaše první manželství?
Od: Úmrtím.
Ot: A či úmrtí to bylo?

Ot: Můžete tu osobu popsat?
Od: Byla střední postavy a měla plnovous.
Ot: Byl to muž či žena?

Ot: Pane doktore, kolik pitev jste provedl na mrtvých?
Od: Všechny mé pitvy se provádějí na mrtvých.

Ot: Na všechny otázky odpovídejte ústně, ano? Jakou školu jste navštěvovala?
Od: Ústně.

Ot: Vzpomínáte si, kolik bylo hodin, když jste tělo prohlédl?
Od: Pitva začala kolem půl deváté večer.
Ot: A pan Dennington byl tou dobou mrtev?
Od: Ne, seděl na stole a divil se, proč ho chci pitvat.

Ot: Jste kvalifikován k dodáni vzorku moče?

Ot: Pane doktore, předtím, než jste provedl pitvu, přesvědčil jste se o nepřitomnosti pulsu?
Od: Ne.
Ot: Změřil jste krevní tlak?
Od: Ne.
Ot: Přesvědčil jste se, zda došlo k zástavě dechu?
Od: Ne.
Ot: Je tedy možne, že pacient byl naživu, když jste začal s pitvou?
Od: Ne.
Ot: Jak si můžete být tak jistý, pane doktore?
Od: Protože jeho mozek ležel v misce na mém stole.
Ot: Ale nemohl být pacient přesto naživu?
Od: Je možné, že byl naživu a pracoval někde jako právník.

Přistoupí chlápek k bankovní prepážce: "Můžu si tady otevřít účet?"
"Jaký typ účtu byste si tak, pane, představoval?", ptá se úřednice.
"To je snad jedno, kurva!"
"Pardon, pane?! Zřejmě jsem se přeslechla!"
"Řek jsem, že je to kurva jedno! Prostě ňákej zasranej účet."
"Takové výrazy tady, pane, nemůžete používat!"
"Do prdele, jaký výrazy?!"
Dialog se ještě chvilku podobně rozvíjí, až úřednice ztratí trpělivost a odejde pro šéfa.
Šéf s ní přichází k zákazníkovi: "Nějaký problém, pane?"
"Kurva, jakej problém? Akorát jsem vyhrál ve sportce zasranejch dvaašedesát melounů a chci si tu prostě otevřít jeden zajebanej účet!"
"Aha," usměje se mile šéf "a tahle stará kráva vám kurví náladu, co?"

Jede cestovatel na velbloudu pouští. Zvíře se už sotva plouží, ale naštěstí se za písečným přesypem objeví cedule VELBLOUDÍ SERVIS.
„Nejede?” ptá se nerudný Arab.
„Jede, ale moc pomalu,” stěžuje si cizinec.
Arab mu pokyne: „Tak si zacouvejte s velbloudem na rampu.”
Sotva je zvíře na rampě, popadne velké kladivo a flákne velblouda mezi nohy. Velbloud šíleným tryskem zmizí za obzorem.
„Chlape,” rozčílí se cestovatel, „jak já teď to zvíře doženu?”
„Jak?” mávne rukou servisák. „Zacouvejte si na rampu...”

Čech, Rus, Američan a Brit letí letadlem. Náhle se jim vznítí motor a mají jen tři padáky. Prvního padáku se chytí Rus a vyskakuje se slovy: „Jako příslušník nejinteligentnějšího národa mám právo se zachránit.”
Druhý padák pro sebe zabere Američan. Před skokem prohlásí: „Jako příslušník nejbohatšího národa mám právo na život.”
Brit s klidem Angličana pronese směrem k Čechovi: „Měl bych sice právo skočit, ale jako džentlmen vám přenechám poslední padák.”
Čech se však nenechá vyvést z míry a prohlásí: „Můžeme klidně skočit oba, protože příslušník nejinteligentnějšího národa skočil s mým batohem!”

Protrhne se hráz a voda rychle zaplavuje přilehlou vesničku. Všichni už jsou pryč, jenom farář stojí na věži kostela a modlí se. Připluje k němu člun požárníků: „Pojďte, otče, odvezeme vás.”
Farář na to odpoví: „Ne, já tady zůstanu, Ježíš mě zachrání.”
Člun tedy odjede. Voda už dosahuje až nahoru na věž, tam stojí farář, drží se kříže a modlí se. Připluje k němu loď domobrany: „Pojďte, otče, odvezeme vás.”
„Ne, já tady zůstanu, Ježíš mě zachrání.”
Loď odjede. Vesnice je už skoro celá zatopená, z vody kouká jen farářova hlava. Přiletí helikoptéra: „Pojďte, otče, hodíme vám lano.”
„Ne, já tady zůstanu, Ježíš mě zachrání.”
Helikoptéra odletí a farář se utopí. Potom v nebi potká Ježíše a vyčítavě se ho ptá: „Proč jsi mě nezachránil?”
„Co bys ještě chtěl - vždyť jsem ti poslal dvě lodě a helikoptéru!”

„Paní obžalovaná, vy tvrdíte, že vás tento invalida napadl?”
„Když mě napadl, tak ještě invalidou nebyl.”

Američan kupuje od starého Lorda jeho letní sídlo.
"Víte," - svěřuje se mu "slyšel jsem, že prý tady straší."
"Tomu nevěřím, jezdím do tohoto sídla už 300 let a žádné strašidlo jsem neviděl."

Zastaví řidič na dálničním odpočívadle a jde na záchod. První kabinka je obsazena, tak jde do druhé, posadí se atd. Z vedlejší kukaně se ozve: "Ahoj". Řidič není zvyklý bavit se na záchodě a tak úplně tiše odpoví "Nazdar".
"Co tam děláš?" Řidič dost v rozpacích odpovi:
"No, co bych tak asi dělal..." a odvedle se ozve:
"Víš co, já ti zavolám za chvíli, nějakej blbec tady vedle mi odpovídá."

Lord provádí přátele zámkem a ukazuje jim své lovecké trofeje. Mezi hlavami je i hlava s podivným úsměvem.
„To je taky váš úlovek?” optá se jeden zvědavec.
„Ano, tchyně. Do poslední chvíle si myslela, že ji budu fotografovat.”

O přírodopisu probírá paní učitelka s dětmi pohlavní orgány muže. Poté, co je seznámí se vším základním, se ptá, jak lze pánské přirození pojmenovat. Děti přes sebe volají: „Úd, penis, pyj...”
Náhle se do ticha ozve Pepíček: „Lemrouch!”
Učitelka se ho ptá, jak na to přišel. Pepíček povídá: „To jsem si nevymyslel, to jsem četl ve Starých pověstech českých!”
„A kde?” diví se učitelka.
„No, v pověsti o Oldřichovi a Boženě. Oldřich se vrací z projížďky, sesedne z koně, přijde k němu Božena a políbí mu lem roucha...”

Když jsem byl dítě, celé noci jsem se modlil, aby mi Bůh seslal nové kolo. Pak jsem pochopil, že takhle Bůh nepracuje. Tak jsem kolo ukradl a požádal ho o odpuštění.

Chlápek k sousedovi: „Musím se ti přiznat, tvá žena tě podvádí se mnou.”
„To je ale lhářka, tvrdila mi, že její milenec je hezký a chytrý!”

Zazvoní telefon, zvedne ho Pepíček. "Kdo volá?" zeptá se. "Tady táta." "Ahoj, co chceš tati," povídá Pepíček. "Mám pro tebe takový úkol, běž a podívej se kde je máma!" Tak se jde Pepíček poslušně kouknout, kde je máma a za chvíli se vrátí a povídá: "Maminka je v ložnici s nějakým pánem." "A co dělají, " zeptá se ho otec. "Leží spolu v posteli a hekají," odpoví Pepíček. "Tak běž ke mně do pokoje a v šuplíku mám pistoli, tak jí vem a zastřel toho pána." Za chvíli se Pepíček vrátí a povídá: "Tak jsem ho zastřelil a co dál?" "Teď běž do kuchyně, vem tam sekáček na maso a usekni mamince hlavu." Pepíček odběhne za chvíli se vrátí a říká: "A co dál?" "Tak Pepíčku, vem tu hlavu, běž na balkón a vyhoď jí z balkónu." A Pepíček řekne: "Ale tati, vždyť my přece žádnej balkón nemáme." "Aha," ozve se na druhé straně sluchátka, "tak promiňte, to je omyl."

Policajt zastaví sedláka s povozem a povídá: „Co to vezeš, sedláku, na té káře?”
„Ále, to je banánova šťáva,” odpoví sedlák.
„A můžu ochutnat?”
„No jistě, jen si poslužte!”
Policajt se tedy napije, ale hned to vyplivne a znechuceně zařve: „Fuj, vždyť je to koňská moč!”
Nato sedlák pobídne koně bičem: „Hyjé, Banáne!”

Učitelka se otočí a začne křičet: ' Kdo se to pořát otáčí ? ' Pepíček odpoví: ' Země ! ' Učitelka se naštve a řekne 'kdo to řekl ' a pepíček :' Galileo Galilei. !

O Vánocích říká maminka Pepíčkovi: "Pepíčku, zapal vánoční stromeček."
Za chvíli přijde Pepíček a říká: "a svíčky taky?"

Když to dělá žena nebo muž, je to normální. Když to mají dělat dvě ženy najednou, jsou s tím problémy. Zatímco tři muži to zvládnou hravě, pro tři ženy už je to na hranicích jejich možností, a pro čtyři ženy už je to téměř nemožné, zatímco čtyři muži to ještě zvládnou. Co je to?
Močení do jedné mísy.

Přijde paní učitelka s nabídkou pro děti, že každý pátek da záludnou otázku a když ji někdo správně zodpoví, může si užít o dva dny prodloužený víkend. První pátek se ptá dětí, kolik hvězd je na nebi ... nikdo neví. Druhý týden se ptá, kolik litrů vody je ve všech mořích ... opět nikdo netuší. Až se třetí týden Pepíček nasere a ve čtvrtek večer si připraví dvě kulečníkové koule a nabarví je černou barvou. Druhý den, když chce paní učitelka položit svou otázku, hodí koule na zem a ty se s velkým rámusem rozkutálejí po třídě. Paní učitelka se vztekle otočí na třídu a vykřikne: "Tak kdo je ten vtipálek s černejma koulema???" "Bill Cosby, nashledanou ve středu." odpoví Pepíček

To takhle stopuje chlápek o půlnoci na krajnici. Je bouřka, déšť a k tomu půlnoc, takže se auta nějak moc nehrnou. Najednou vidí v dálce světla auta, jak se pomaloučku strašidelně blíží k němu. Je mu to divný, ale přece jen, auto je auto, že jo, takže když u něj zastaví, tak si naskočí. Chce řidiči poděkovat, ale najednou vidí, že za volantem nikdo nesedí! Strašně se lekne a než stačí nějak zareagovat, auto se dá zase pomaloučku strašidelně do pohybu.
Chlápek je už hysterickej, takže otevře dveře a za jízdy vyskočí a peláší jak Horymír k Neumětelům. Pořád se ohlíží, bojí se, že auto zrychlí a přejede ho nebo něco podobnýho, tudíž se zastaví až v nejbližší vesnici. Tam najde hospodu, kupodivu ještě otevřenou, zapadne dovnitř, objedná si dvojitou tequilu a všem tu historku ještě v šoku vypráví. Všichni jsou z toho odvařený a litujou ho a obdivujou.
Asi za půl hodiny se otevřou dveře, vejdou dva zmoklí chlápkové, poručej si grog a rozhlídnou se kolem. Když uviděj našeho maníka, podívaj se na sebe a jeden povídá druhýmu: „Hele vole, to je ten debil, co naskočil do našeho fára, když jsme ho v dešti tlačili!”