Nejlepší vtipy

Jde si Ábeles postěžovat Silbersteinovi: "No Silberstein, představěj si co mě se stalo! Můj syn, můj jediný syn se dal v Praze na studiích pokřtít!" "No, mně to budou povídat! Co myslej, ten můj némlich to samý!" "Co budeme dělat?" No, jdou se mnou, zeptáme se rabína." "Rabíne, dej nám radu. Co máme dělat? Oba dva naši synové se dali pokřtít!" "No, mně to budou povídat! Ten můj udělal přesně to samý! Ale víte co, zeptáme se Hospodina." "Hospodine, pomož nám. Co máme dělat? Naši jediní synové se dali pokřtít!" A shůry zahřmí mocný hlas: "NO A MNĚ TO BUDOU POVÍDAT..."

Paní je u gynekologa na prohlídce: „Á jé, to se mi to nelíbí, paní Nováková.”
„Copak, pane doktore, je to zlý?”
„Ještě horší, než si myslíte. Vypadá to na operaci.”
„No to já nemůžu, co by si moje rodina beze mě počala. Nešlo by to přece zařídit nějak jinak?”
„Šlo, ale musela byste alespoň na měsíc vynechat veškerý sex.”
Paní Nováková slíbila, že určitě žádný nebude.
Když odešla, ptá se sestřička doktora: „Co vlastně bylo tý Novákový, mně připadala docela zdravá.”
„Taky že je, ale předbíhat v samoobsluze, to se nemá.”

„Mami, já mám průjem! Mami, já mám sračku!” vzlyká Jurášek.
Matka už se rozčílí: „Tak se z toho neposer!”

V hospodě si podnapilý muž upřeně prohlíží dva chlapíky u vedlejšího stolu. Nakonec mu jeden z nich povídá: - Žádný strach, nejste opilý. My jsme dvojčata. - Cože?! Všichni čtyři?

Třída na výletě v ZOO. Přijde správce a povídá: "Děti, půjdeme krmit medvědy." Děti jásají, mají obrovskou radost, že uvidí svá oblíbená zvířata jak se stravují. Ale správce dodává: "Každý druhý si vystoupí z řady a sundá si boty..."

Atraktivní studentka přijde na zkoušku k profesorovi. Posadí se, poodhrne sukni a řekne: "Udělala bych cokoliv, abych dostala tu zkoušku." Profesor vytáhne obočí: "Cokoliv?" Studentka si přisune židli ke stolu profesora a ztiší hlas: "Ano, COKOLIV". Profesor se k ní nakloní a zeptá se také tlumeně: "Skutečně COKOLIV?" Studentka se k němu nakloní a zašeptá mu do ucha: "Skutečně COKOLIV!" Profesor se k ní také nakloní za zašeptá jí do ucha: "Mohla byste... STUDOVAT?"

Co nám dává husa?Fádlo.Sádlo, ano správně, a co nám dává ještě?Fádlo.No, to už jsi říkal, ale co nám dává ještě kromě sádla?Fádlo.Podívej se, Pepíčku, zkusíme to jinak. Kde spí tatínek?V hofpodě.Ehm..., a kdepak spí maminka?U foufeda.No..., a kde spinkáš ty, Pepíčku?V poftýlce.No vidíš! A čím se přikrýváš?Pefinou.No, a co je v peřině?Pefí.No, vidíš, takže co nám dává ještě husa?Fádlo.

Chlápek přijde pozdě do práce a omlouvá se šéfovi: „Promiňte, já jsem zaspal!”
„Cože - vy spíte i doma?!”

Učitelka se ptá dětí, jak se vyrábí elektřina. Hlásí se Pepíček: „Prosím, elektřina se vyrábí v chlévě!”
„Jak jsi na to přišel, Pepíčku?”
„No, když minule vypnuli proud, tatínek křičel: Co tam ty svině s tou elektřinou zase dělají?!”

„A nebojíte se, klaune, chodit sám v noci po městě?”
„Nebojím, pane řediteli. Já znám karate, džudo...”
„No to jste výborný, klaun!”
„... a ještě pár japonských výrazů.”

Obchodní cestující vypovídal u rozvodového soudu. Soudce se ho ptá: „Prosím vás, vysvětlete nám povahu incidentu, který ve vás vzbudil obavy o ženinu věrnost.”
„Víte, v podstatě celý týden jsem na cestách a domů se vracím na víkend. No, a jednou takhle v sobotu večer jsme se se ženou věnovali pěkně vášnivému sexu, když stará paní od vedle zabouchala na zeď a křičí: To toho nemůžete nechat aspoň přes víkend?!”

Policista chytí na pláži pytláka a chce mu dát pokutu za lov humrů bez povolení. "Jakou pokutu?" diví se pytlák "Vždyť jsem nic neudělal. Tihle dva humři jsou moji mazlíčci a já je tady jenom venčím" "Nevymýšlejte si!" oboří se na něj policista "Je to pravda" trvá na svém pytlák "Pustím je, aby si zaplavali a když zapískám, tak se vrátí" "No to chci vidět" řekne pochybovačně policista. Pytlák tedy hodí oba humry do vody. "Fajn" řekne policista po chvíli "Teď zapískejte a schválně, jestli se ti humři vrátí" "Humři" podiví se pytlák "Jací humři??"

To takhle přišel jednou do práce na okrsek nahatej polda. Když to viděl jeho starej, nechal si ho předvolat k sobě do kanclu. "Novák, co je to? Jakto že ste nahej v práci?" "No já byl včera na tom mejdanu." "No a co jako s tím?" "Asi po půl noci, když sme všichni tančili, zhaslo najednou světlo a ozval se hlas: "Tak dámy, svlékáme se." ženský se svlíkly, pak se zase rozsvítilo no a tančilo se dál. Po chvíli zase zhaslo světlo a ozval se hlas: "Tak pánové, svlékáme se. Tak sme se svlíkli no a tančilo se dál. Pak potřetí zhaslo světlo a ozvalo se: "Tak pánové, do práce ! No a tak sem tady."

Policajt: "Pane Mráček, jak to děláte, že si žijete tak nad poměry a nikde řádně nepracujete?" Mráček: "No to je jednoduchý, sázím se s lidma." Policajt: "No dobře, tak to vyzkoušejte třeba se mnou." Mráček: "No, vsaďte se, že vylezu v pátek v 17.00 na sochu sv. Václava a načůrám do prstýnku, kterej budete vy držet v ruce." Policajt: "Není možný. O 10.000,- Kč" Pátek: Mráček leze nahoru, pochopitelně se netrefí a když platí 10 000 Kčs, tak policajt povídá: "No to jste ale moc nevydělal." Mráček: "Ale jó, já se totiž se všema lidma tady okolo o 1000 Kč, že dnes odpoledne na Václaváku pochčiju policajta."

Jedou policisté na zájezd patrovým autobusem. Ti dole se vesele baví, když tu si všimnou, že nahoře je nějak podezřelé ticho. Jeden z nich se tam tedy jde podívat, a vidí, že nahoře všichni sedí jak přikovaní, drží se sedadel a vyděšeně zírají před sebe. "Co se děje?" ptá se překvapeně. "Vám dole je hej vy tam máte řidiče!" zní odpověď.

Do mléčného baru přišel příslušník StB v civilu a vyslovil své přání: "Prosil bych koblížky a čaj." "Koblížky nejsou," ohlásila vedoucí. "Tak koblížky a kafe." "Dyť vám říkám, že koblížky nejsou." "Ježíšmarjá, tak koblížky a kakao." Vedoucí běžela k telefonu, vytočila přímou linku náčelníka, protože příslušníka v civilu velice dobře znala a zoufale pravila: "Soudruhu náčelníku, prosím vás, ihned sem přijďte, nebo se zblázním, mám tu potíže s jedním vaším podřízeným." Náčelník přiběhl za pár minut, poslal příslušníka pryč a pravil: "Tak copak provedl?" Vedoucí začala trpělivě líčit své utrpení: "Chtěl koblížky a čaj, já mu říkám, že koblížky nemáme a on, že tedy chce koblížky a kafe. Já mu znovu povídám, že koblížky nejsou a on vám, soudruh náčelníku, na mě vybafne, abych mu dala koblížky a kakao. To je hrůza, co?" Náčelník se rozčílil a začal křičet: "To je blbec, co? Měla jste ty koblížky vzít a omlátit mu je o hlavu!"

Obsah koše na odpadky v jedné kanceláři: tři krabice softwaru. A jak si tak leží v tom koši a nemají co dělat, tak si začnou povídat, proč jsou tam, kde jsou. Ta první povídá: "No já jsem program, co chodí pod Windows 95, tak mě vyhodili." Druhá na to říká: "No já jsem program, co nechodí pod windows 95, tak mě vyhodili." Ta třetí se tak zavrtí a pak tak lehce zašpitá: "No, já jsem Windows 95..."

Pepíčku, řekni dvě zájmena.Kdo, já?Výborně, Pepíčku!

Takhle chce ředitel cirkusu zvednout návštěvnost, tak uspořádá konkurs na nová čísla. Hlásí se všemožní artisté a chytráci, ale všechno staré a známé kousky. Až ke konci se objeví jeden chlápek a tvrdí, že skočí z deseti metrů po hlavě na betonovou desku, jen tak. To se řediteli zdá zajímavé, tak chlápkovi nechá přinést kus betonu, aby to předvedl. Chlápek tedy vyleze na plošinu skoro u stropu a hupsne po hlavě dolů. Dole se sebere z té betonové desky a stojí před ředitelem, který nadšeně říká: "To se mi líbí, bereme vás." "Jo, ale já to neberu. Já skákal dneska poprvé a je to hrozná šlupka."

V jednom království žil král se svoji dcerou. Jednoho dne si řekl, že je princezna dost stará a měla by se vdát. A protože byla pěkná, tak se k ní sjížděli nápadníci z celého světa. Princezna se šla s každým projít do parku, ale vracela se vždycky sama. Tak postupně mizeli muži ze širokého okolí, až za princeznou přišel hloupý Honza. Také on šel s princeznou do parku, kde uprostřed bylo jezero plné krokodýlů. Princezna si sundala z ruky prsten, hodila ho do jezera a řekla: "Vyndej ho." Honza, hloupý kluk z vesnice, ani nepřemýšlel a reflexivně si rozepnul poklopec. A princezna na to: "No vidíš, a ti blbci všichni skákali do jezera pro prsten."