Nejlepší vtipy

Vyšetřující policista se ptá zadrženého řidiče: „Řezal jste zatáčky v rychlosti 150 km/h. Můžete se nějak ospravedlnit?”
„Povoláním jsem řezník.”

„Teď mi to úplně vypadlo z hlavy,” prohlásil student před hromádkou pilin.

Dva vojenští policisté pronásledovali lesní cestou vojína, který dezertoval z armády. Voják doběhl na rozcestí a zde spatřil stojící jeptišku. Zastavil se a udýchaně se zeptal: „Sestro, nemohl bych se na pár minut ukrýt ve vaší sukni? Později vše vysvětlím.”
Jeptiška jeho žádosti vyhověla, voják zalezl pod sukni. Krátce nato přiběhli pronásledovatelé a položili jeptišce otázku, kudy utíkal onen voják. Jeptiška ukázala na jednu cestu a řekla, že tudy. Když empíci zmizeli, dezertér vylezl a řekl: „Nemohu vám dost dobře poděkovat, sestro, ale abyste věděla, utíkám proto, abych nemusel jít válčit do Iráku.”
Jeptiška odpověděla, že ho docela chápe. Voják pravil: „Doufám, sestro, že mě nebudete považovat za sprosťáka, ale musím říct, že máte ty nejkrásnější nohy, jaké jsem kdy viděl.”
Sestra opáčila: „A kdybyste se podíval jen o kousek výš, spatřil byste dvojici těch úplně nejkrásnějších koulí na světě. Já totiž taky nechci do Iráku!”

Funkce elektrospotřebiče je, že spotřebovává elektriku.

Hádají se věřící, nevěřící a Žid o to, co je nejrychlejší. Věřící říká, že je to myšlenka, nevěřící, že je to světlo a Žid, že je to průjem. Věřící s nevěřícím se ptají, proč průjem.
Žid povídá: „Než jsem stačil pomyslit, než jsem rosvítil... a zbytek si domyslete.”

Paní učitelka se ptá dětí: „Děti, řekněte mi, na co jezdí auto?”
Přihlásí se Pepíček a říká: „Auto jezdí na vodu.”
„Kdepak, Pepíčku. Jak jsi na něco takového přišel?”
„Včera jsme jeli s tatínkem do obchodu a cestou jsme potkali v autě pana hospodského a tatínek mu říkal: Jožka, ty na tu vodu jednou dojedeš!”

V muzeu: „Tak tady ta velká lebka patřila Napoleonovi.”
„A ta malá?”
„Ta je z doby, kdy mu bylo deset let!”

„Pepíčku, jak velký je slon?”
„Jako svině, paní učitelko.”

Ztroskotá loď a zachrání se pouze Rus, Američan a Čech. Doplavou na nejbližší ostrov a vtom je najde banda lidožroutů. Zavedou je za hlavním šamanem a ten jim říká: „Každému z vás dám dvě velké, tříkilové skleněné koule a kdo mi s nimi ukáže něco, co jsem ještě neviděl, toho pustíme, ostatní sežereme.”
Zavede každého do jiného stanu a dá jim na to dvacet minut. Za dvacet minut jde do stanu k Rusovi. Ten s těma koulemi různě žongluje a hází a šaman za deset minut vyjde ven a říká: „Je to sice hezký, ale už jsem to párkrát viděl.”
Tak zaleze do stanu k Amíkovi. Ten ty koule telepaticky přemísťuje z místa na místo. Za pět minut šaman vyleze a říká: „Je to sice hezký, ale jednou už jsem to viděl.”
Tak jde teda do stanu k Čechovi, za deset vteřin vyleze, nevěřícně kroutí hlavou a říká: „Tak to jsem teda ještě neviděl, on jednu kouli ztratí a druhou rozbije.”

Ve škole zvoní zvonek umíráček. Pan učitel se ptá dětí: „Kdo to umřel?”
Pepíček se přihlásí a povídá: „To byl Tomáš Marný!”
„Jak to víš, Pepíčku?” zírá kantor jak čerstvě vyoraný myšák.
„Včera večer jsem poslouchal maminku a tatínka v ložnici,” vykládá hoch, „a maminka říkala: To máš marný, ten už nevstane!”