Nejlepší vtipy

Co nesní náš Alík, dá maminka tatínkovi.

Dva čeští cestovatelé potkají v buši domorodce a pro legraci mu začnou nadávat v češtině. Domorodec na to vůbec nereaguje, a tak se ti dva uchýlí k ještě sprostějším slovům. Náhle si domorodec pšíkne: „Hepšík!”
A jeden z vtipálků zděšeně povídá druhému: „Ježíšmarjá, on umí česky!”

Překladatelský oříšek je pro veverky.

Stojí malý chlapeček na rohu a hulí. Přistoupí k němu paní a povídá: „Copak by ti asi řekl tatínek, kdyby tě viděl kouřit?”
Chlapeček jen odsekne: „A copak by vám řekl manžel, kdyby viděl, že na ulici obtěžujete cizího chlapa?”

Přece jen vám v hlavě něco zůstalo - piliny.

Potkají se na silnici dva kamarádi v německých autech.
„Ahoj, Karle, kde máš manželku?” říká šťastný majitel nadupané audiny.
Přítel z Passatu odvětí: „Ale, něco dělá na zahrádce... Zeptej se jí sám.”

„Prosím snažně o podporu... Byl jsem členem putovní kapely, ale jsem od narození smolař. Kapela se rozešla a já zůstal v cizím městě úplně bez peněz...” šnoruje židovský žebrák.
Pán domu ho poslouchá s jistou nedůvěrou: „Tak vy jste muzikant. A na jaký nástroj hrajete?”
Šnorer se chvíli rozmýšlí a pak řekne: „Na lesní roh.”
Pán domu se usměje, otevře skříň, vyndá z ní lesní roh a podává ho šnorerovi: „Tak mi na něj něco zahrajte!”
Šnorer si hluboce povzdechne: „Tak to vidíte, jakej já jsem smolař! Ze všech možnejch nástrojů musíte mít doma zrovna lesní roh!”

Nevěrnice jde domů s milencem. Neví ale, že je doma manžel. Manžel je uslyší a řekne si: „Já vám ukážu,” a schová se v ložnici na skříni.
Manželka mezitím v předsíni říká milencovi: „Jdi si lehnout do postele v ložnici, skočím si na toaletu a do sprchy.”
Milenec poslechne, po chvíli přijde manželka a povídá: „Tak jsem se ti vyčůrala, osprchovala...”
A milenec na to: „Jo a když se podíváš na skříň, tak se i pos...”

Portýr se táhne s kufry až do pátého poschodí a čeká spropitné. Paní se ho ptá: „Kouříte?”
„Ano!”
„Tak s tím přestaňte, celou cestu jste funěl!”

Matka povídá malému synkovi: „Jez špenát, chlapče, budeš velký a hezký.”
„Mami... a proč ty jsi nejedla špenát?”

Ze žákovské knížky: „Váš syn do mě ve školní jídelně vrazil tak prudce, až mi vystříklo mléko!”

U zaoceánského letu přijde jeden z cestujících za kapitánem: „Promiňte, ale nezdá se vám, že letíme nějak moc nízko?!”
„Ne, proč myslíte?”
„No, já jen že jsem z okýnka zahlédl chobotnici.”

Nováček v anglickém námořnictvu, mladík ze staré šlechtické rodiny, přijde na nástup v lakovaných střevících. Důstojník na něj křičí: „Vy jste se zbláznil! Jak jste se to vystrojil? Ještě dobře, že jste si nedal na hlavu cylindr!”
„Cylindr?” udiveně odvětil nováček. „V devět hodin dopoledne?!”

Jde v noci lupič vykrást banku. Už otevírá první sejf a v tom se zarazí: „Jogurt? Proč ne, mám hlad, tak mi to nic neudělá.”
Už otvírá druhý sejf a v tom: „Zase jogurt? No tak jo, ještě si dám.”
Potom otevře další a další sejfy, ale ve všech jsou jenom jogurty. Lupič jde domů bez kořisti, ale aspoň najedený. Ráno si pustí rádio a slyší: „Včera v noci byla vykradena spermobanka.”

Osvětové přednášky jsou přednášky o světě.

Vsadí se tři chlapi, kdo se potopí nejhlouběji.
Potápí se první, po chvíli vyplave a říká: „Byl jsem v hloubce 1000 m, a viděl jsem německou ponorku.”
„A jak jsi to poznal?”
„Zahajloval jsem jim a oni mi odpověděli.”
Potápí se druhý a po chvíli vyplave a říká: „Byl jsem v hloubce 2000 m, a viděl jsem americkou ponorku.”
„A jak jsi to poznal?”
Zasalutoval jsem jim a oni mi odpověděli.
Potápí se třetí a po chvíli vyplave a říká: „Byl jsem v hloubce 3000 m, a potkal jsem policejní ponorku.”
„A jak jsi to poznal?”
„Zaklepal jsem jim na okýnko ve dveřích a oni mi otevřeli!”

„Vaše budoucnost vypadá růžově,” předpověděla chlápkovi vědma ze své magické koule.
Spokojený muž vyšel na ulici a převálcovala ho růžová dodávka.

„Běž!” řval na svého koně a pak se divil, že mu utekl.

„Díky rychlým rukám a neuvěřitelně přesné mušce dokáži sestřelit kouřícímu chlapovi cigaretu na zem,” básní o svých pistolnických schopnostech mladý Texasan.
„Neuvěřitelné! Velkolepé!” jásají jedni.
Druzí jsou skeptičtí: „To nikdo nedokáže! Se jenom vytahuješ! Tak ukaž...”
„No dobře,” prohlásí tedy pistolník, „najde se mezi vámi nějaký dobrovolník?”
Po chvilce váhání vystoupí jeden statečný muž a uvolí se stát živým terčem. Všichni vyjdou z baru na prašnou ulici, odvážlivec si zapálí cigárko, vytahující se pistolník poodstoupí od něj na padesát metrů, pak bleskurychle vytasí svůj kanón a na zem dopadne ustřelený kousek cigarety.
Všichni na to koukají s otevřenou hubou, nemohou tomu uvěřit. Vášnivě mezi sebou diskutují. Najednou něco těžce dopadne na zem. Všichni se otočí na místo, kde ještě před chvílí stál ten odvážlivec a teď vidí, jak leží čelem v písku, kus hlavy pryč a okolo kaluž krve jako z vola.
„Sakra,” posteskne si střelec, „ještě to musím vybrousit.”

Bloudí tak zoufalý děda po nemocnici a pořád si říká: „Sakryš, ryba to nebyla, žába to nebyla, čolek to nebyl?”
Najednou vyleze sestřička a povídá: „Raka, dědečku, raka máte.”