Nejlepší vtipy

Smutný pán v baru upíjí černou kávu a svěřuje se svému příteli: „Tak si představ. Já tý svý sehnal ložnici ze švédský břízy, obývák z kanadského javoru a vrátím se ze služební cesty a najdu doma chlapa z Český Lípy!”

Milovaný Stalin se jednoho dne procházel rozvinutou socialistickou vesnicí a uviděl u potoka ženy, peroucí prádlo. I optal se jich: „Copak děláte, soudružky?”
„Pereme prádlo, milovaný vůdče našeho socialistického národa!”
Stalin se pousmál a řekl: „Jen perte, perte, zítra se bude věšet.”

„Čí je to portrét?”
„Afrodity.”
„A proč je zpodobněná jako černoška?”
„Přece proto, že je Afro.”

Chlápek si v hotelové restauraci všiml, že u vedlejšího stolu sedí tři pánové se psem a všichni hrají karty. A ten pes hraje velmi dobře. Chlápek poklepe na rameno jednomu z hráčů a povídá: „Tedy, to je asi velmi chytrý pes, že?”
„Ani moc ne,” odvětí karbaník. „Když mu přijdou dobré karty, vždycky vrtí ocasem!”

„Já ty hygieniky nechápu,” soptí kuchtík v restauraci. „Když nám plavaly v jídle mouchy, dali nám pokutu a chtěli to tady zavřít... A teď, když jsme to konečně vyřešili, jim zase vadí, že máme plnou kuchyni pavučin!”

„Dvakrát rajskou omáčku,” objednává v restauraci pán i za dámu.
Panička mu připomíná: „Zapomněl jsi, že jsem na rajčata alergická.”
Pán se otočí na číšníka: „Slyšel jste dámu... Jednou normální a jednou bez rajčat.”

Jezeďák Venca orá pole a najednou vidí na kraji lesíka malého, zeleného mužíčka. Venca je chytrej, hned si vzpomene na mimozemšťany, a tak ho jde jako přivítat na Zemi. Přijde k němu, mužíček vykulí oči a vydává podivné zvuky. Venca ho nechce vystrašit, a tak začne: „Já jsem Venca, dělám támhle v JZD a zrovna tady orám pole.”
Mužíček nic, jen ještě víc vykulí oči. Venca to zkusí ještě jednou, pomaleji: „Já - jsem - Venca, dělám - támhle - v - JZD - a - zrovna - tady - orám - pole.”
Najednou malý zelený mužíček promluví: „Já - jsem - myslivec, dělám - v - tomhle - lese - a - zrovna - tady - seruu!”

V předsíni cvičí ženská aerobic, cvičí, cvičí a jak udělá rozštěp, tak se přicucne k podlaze. Ať dělá, co dělá, nemůže se odtrhnout, tak celá zoufalá zavolá manžela. Tak manžel tahá, ale nic. Zavolá na pomoc souseda, ten hned přiběhne, tahají oba, ale pořád nic. Přestanou a přemýšlí, co dál. Najednou se soused ťukne do čela a povídá: „Mám nápad. Vezmem kladivo, bouchneme s ním do podlahy, ta praskne, dostane se tam vzduch, a ona se odsaje.”
Manžel se na něj podívá a říká: „Víš, to je blbý, tyhle dlaždičky stály 1 800 Kč za metr, to je spousta peněz.”
Tak zase přemýšlí, až se ozve manžel: „Už to mám! Já ji pošimrám, ona zvlhne a přetáhneme ji do koupelny.”
„A co si tím pomůžem?”
„No tam je metr jenom za 200!”

Mladý břichomluvec byl na turné po různých klubech a barech. Jednou se zastavil v malém městě a vystupoval tam v místním baru. Na klíně měl dřevěnou loutku, která mluvila skrz jeho břicho a dělal si legraci z blondýnek. Když už těch vtípků vychrlil poměrně dost, ve čtvrté řadě si najednou stoupla vysoká blondýna a řekla: „Už mám těch vašich hloupých a ponižujících vtipů o blondýnkách dost! Jak si můžete dovolit takovýhle stereotyp?! Jak to, že soudíte člověka podle jeho vzhledu a podle fyzických předpokladů?!”
Břichomluvec seděl jako zařezaný a blondýna pokračovala: „To jsou chlapi jako vy, co zabraňují ženám, jako jsem já, aby dosáhly uznání ve společnosti. Kvůli lidem jako vy nemůžeme dosáhnout plného ocenění, vyvinout náš plný potenciál, protože vy a váš druh osob nás diskriminujete. Proč zesměšňujete jen blondýny? A vaše diskriminace není jen proti blondýnám, ale i proti ženám jako takovým?! A to vše ve jménu humoru, že se nestydíte.”
Břichomluvec, úplně rudý, začal koktat: „Ale paní nebo slečno, já jenom...”
Blondýna ho razantně přeruší: „Vy se do toho, pane, laskavě nepleťte. S váma já se nebavím. Já mluvím s tím skrčkem, co vám sedí na klíně!”

Stranická schůze: „Na pořadu máme dnes dva body - zastřešení kravína a přechod od socialismu ke komunismu. Protože nemáme hřebíky, přecházíme rovnou k bodu dvě!”

Vesnický frajer řekl kamarádům, že s nimi večer nemůže do hospody, ale nakonec tam přišel.
„Víte, měli jsme s rodinou drát, ale pak jsme se na to vykašlali,” vysvětluje ve dveřích.
Jeden maník se ozve: „A co jste s tím drátem chtěli dělat?”

Potkají se dva staří známí: „Tak jak žiješ, kamaráde?”
„Dýchám, srdce mi tluče...”

Procházejí se postarší manželé parkem a on náhle říká: „Ano, drahoušku.”
Ona se zlobí: „Jestli pokaždé, když zakráká vrána, řekneš: Ano, drahoušku. Seberu se a uteču!”

„Pane vedoucí, nemáte obvaz?”
„Proč, stalo se ti snad něco?”
„Ne.”
„Tak nazdar!”
Za hodinu: „Pane vedoucí, nemáte rakev?”
„Proč, proboha, rakev?”
„Pavel vykrvácel!”

Usmrkanec je dítě, které má každou chvíli rýmu.

"Rabíne", máme my to ale trápení. Stará Ráchel Finkelsteinová dluží lichváři 500 zlotých a přitom nemá ani grešli. Vyhazujou jí z bytu, nemá co by dala dětem, nemůže na nohy, takže nikde nepracuje.." "To je ale velké trápení", souhlasí rabín. "Uspořádám v synagoze sbírku, nějaké peníze dám ze svého, snad se je podaří sesbírat. A vy jste někdo z rodiny, že se o Ráchel tak staráte?" "Ne, já jsem ten lichvář."

Manželé se domluví, že za každé vyhovění manželským povinnostem dá manžel do prasátka nějakou minci podle spokojenosti a až bude plné, zajdou si na pěknou večeři. Když tato doba nastane, manžel prasátko rozbije a podivuje se, že jsou tam kromě mincí i pětistovky a tisícovky.
Manželka vysvětluje: „To si myslíš, že jsou všichni takoví škrti jako ty?!”

Jde lev po stepi a v tom uvidí zajíce. „Pojď sem, ty hajzle skákavej. Kdo je králem zvířat?”
„Samozřejmě, že ty, lve.”
Lev ukojen svou touhou zajíce pustí a ten skáče dál.
Lev stále popochází a najednou gazela. „Pojď sem, ty krávo skákavá. Kdo je králem zvířat?”
„Ty, lve.”
Lev je opět spokojen, a proto gazelu propouští.
Najednou jde kolem slon. Lev to opět nevydrží a zeptá se na totéž i jeho. Slon ho praští chobotem takovou silou, až lev odletí do roští. Když vyleze, praví: „No,nemusíš bejt tak nasranej, když něco nevíš.”

Vrací se chlápek s kámošem z hospody a žádá ho, aby mu při močení podržel přirození. Kamarád je šprýmař a dá mu do ruky své.
„Teda, kdybych ho nedržel v ruce, měl bych pocit, že si čurám do kalhot!”

Sedí velkohubá žába na mezi. Běží kolem zajíc a žába se ho ptá: „Kam jdéééš?”
Zajíc: „Utíkám před liškou!”
Žába: „Tak běéééž!”
A zajíc utíká dál.
Běží kolem liška a žába se ptá: „Kam jdéééš?”
Liška: „Honím zajíce!”
Žába: „Tak běéééž!”
A liška utíká dál.
Jde kolem čáp a žába se ptá: „Kam jdéééš?”
Čáp: „Hledám žáby s velkou hubou!”
Žába: „Tady žádné nejsou!”