Nejlepší vtipy

Žárlivý manžel odjíždí na služební cestu a pověří přítele, aby mu ohlídal ženu: „Budeš to mít jednoduché, pod oknem je lešení, takže sleduj a všechno mi pak povíš.”
Za dva dny se vrátí a ptá se: „Tak co?”
„No, hned večer u ní zazvonil chlap.”
„A pak?”
„Pak pili víno.”
„No, a co bylo dál?”
„Potom se šli umýt.”
„A potom?”
„Pak šli do ložnice.”
„No a potom?”
„Potom to prasklo.”
„Co prasklo?”
„Lešení. Bylo nás na něm patnáct!”

Dva pochůzkáři jdou kolem obchodu s nábytkem, který zrovna vykrádají nějací Ukrajinci. Jeden Ukrajinec - nesoucí stůl - se policistům připlete do cesty.
„Podívej, stěhovák!” upozorňuje první polda svého kolegu.
Druhý si zloděje pečlivě prohlédne, pak se podívá na stůl v jeho rukách a namítne: „Kdepak stěhovák, to bude nějakej spisovatel, kterej zrovna jede na dovolenou.”

Roztržitý pán prosí v parku kolemjdoucí: „Babi, prosím vás, neviděla jste mé brýle?”
„Ne, chlapče, a jsem děda!”

Proč ten nadějný zpěvák skončil se svou kariérou již v mladických letech?
Protože dospíval.

Na tanečních: „Ty máš ale dneska krásný oblek!”
„No, víš já mám po skončení ještě jeden pohřeb.”

Pitta znám, ale Goras ze Samu mi nic neříká.

Víte, jak je stará Helena Vondráčková?
To nejde spočítat - nohy na 40, krk na 80 a obličej... obličej z 25. století.

Ptá se muž v kostýmu kolemjdoucího: „Prosím vás, kudy se dostanu na karneval?”
„To vám opravdu neporadím, o tom valu jsem nikdy neslyšel.”

Kdo září v ruské lize?
Hráči z Černobylu.

Obsluha je každý druhý sluha.

Zprávy o vlakovém neštěstí byly předčasné, vlaku se téměř nic nestalo. Zemřelo ale přes sto lidí.

„Jsem Žid,” zjistil Angelo.
Z jeho tváře se ozve slabý hlásek: „Neříkej. Těší mě, já jsem zase nežid.”

Zvoní mobil: „Co děláš?”
„Poslouchám Scooter.”
„Jé, já nevěděl, že tvůj táta jezdí na skútru!”

Rozhovor s nadějným mladým zpěvákem: „Jak se váš život změnil od té doby, co se z vás stala celebrita?”
„Prakticky nijak na to, že se o mně začalo mluvit v ženském rodě...”

U vody: „Že se nudíte, stařečku? Tož také ste na nudi pláži.”

MF DNES, 14. 7. 2003: „Výškař Janků nestačil v republikovém mistrovství na BÁBU.”

Několik dní po příjezdu z mezinárodního výměnného pobytu říká matka Karlíkovi: „Proč nenapíšeš tomu svému čínskému kamarádovi?”
„Mám na něj sice e-mail,” povídá Karlík, „ale tu adresu bych tam musel naskenovat!”

Na jedné párty jsem si povídal s pěknou blonďatou slečnou, zatímco se manželka vykecávala s hostitelkou v jiné místnosti. Omluvil jsem se a šel pro něco k pití. Když jsem se vracel, koukám, že tam manželka stojí a povídá si s tou blondýnkou. Protože vím všechno o bojové strategii manželek, radši jsem se schoval do hloučku lidí a nenápadně se přibližoval, abych hovor vyslechl.
Blondýnka zrovna pyšně říkala: „Právě jsem si povídala s nejhezčím chlapem, co tady je, ale zrovna se zvedl a ani nevím, kam zmizel.”
A moje žena na to odpověděla s ledovým klidem: „Nejspíš zmizel proto, že mě viděl vejít. Je to můj manžel.”

Policisté na stanici oznamují: „Náčelníku, zadrželi jsme tu hokejovou hvězdu, toho Lemieuxe.”
„Všechno proběhlo v pořádku, hoši?” otáže se šéf.
„No, musím přiznat, že se ten hokejista pěkně bránil,” podotkne velitel zásahu.
„A čemu?” podiví se náčelník. „Vždyť se na tiskové konferenci nechal slyšet, že ho z toho stejně jeho drazí právníci za pár hodin vysekají...”
„Kvůli tomu nedělal problémy, pane, ale mermomocí chtěl celu 66!”

Policajt v parku přistoupil k vytřeštěnému staříkovi: „Pane, vy jste bílej jako stěna!”
„Ne jako, já jsem Stěna, Karel!”