Nejlepší vtipy

„Pane doktore, dnes se mi zdálo, že jsem lidojed a s celým kmenem jsme snědli ženu, která byla hrozně podobná mojí manželce.”
„Ale to nic, uvolněte se, to byl jen sen!”
„Ano? A kam se podle vás dnes poděla moje žena?”

K doktorovi přijde kovář se škaredě pochroumanou nohou. Doktor se ho ptá, co se mu stalo. Kovář: „Před 36 lety jsem přišel sem do města do učení ke starému mistru Vávrovi.”
„Mluvte k věci, tu nohu snad nemáte takhle 36 let.”
„No to ne, ale souvisí to s ní. Mistr měl překrásnou dceru. Když jsem se první noc ukládal ke spánku, přišla za mnou a sladce se mě zeptala, jestli něco nepotřebuji. Já jsem ji ujistil, že ne. Druhý večer přišla zase, v tenké noční košilce, a zase se mě ptala na totéž. Já jí řekl, že se mám výborně a neschází mi vůbec nic. Další večer přišla skoro až za tmy, neměla na sobě naprosto nic. Zeptala se, jestli pro mě může něco udělat a stěžovala si, že je jí zima. Já jsem jí řekl, že mi nic nechybí, že si kvůli mně nemusí dělat starosti a mrznout, ona se rozbrečela a práskla dveřmi.”
„Prosím vás, řeknete mi už konečně, co se vám stalo s nohou?”
„No vždyť vám to říkám. Dneska ráno mi došlo, co tím tenkrát myslela a jakej jsem byl vůl, praštil jsem vzteky pětikilovým kladivem do zdi, ono odskočilo a přerazilo mi tu zatracenou nohu!”

Kapitán přichází před nastoupenými námořníky a prohodí k prvnímu důstojníkovi: „Prosím vás, co to támhle trčí za nos? To nemůžete toho námořníka postavit do druhé řady?”
„Prosím, pane kapitáne, to je jeden z nováčků a on tam už stojí!”

Vzpomínají v hospodě dva staří kamarádi: „Pamatuješ, Karle, jak jsme spolu jeli vlakem?”
„Jak bych na to mohl zapomenout,” zvolá kamarád. „Ty jsi tenkrát vystrčil hlavu, já zadek a lidi si mysleli, že jsme dvojčata!”

„Jiříku, cos to dělal s mým kartáčkem?!” křičí z koupelny máma.
„No, kartáček je, když nám smrdí z pusy, tak aby nám z ní nesmrdělo, ne?” pronese opatrně hoch.
„Správně, Jiříku, máš úplnou pravdu. Ale řekneš mi už konečně, cos to vyváděl s tím mým kartáčkem, že je takový smradlavý a opotřebovaný?”
„No, víš, mně smrděl zadek...”

Jdou dva policajti po lese a najdou kostru. První se na ni bezradně zadívá: „Co budeme dělat?”
„Doneseme ji k patologovi,” navrhne druhý. „Ten pozná, co s ní je. A převlečeme se, aby nepoznal, že jsme policajti!”
Došli k patologovi, ukázali mu kostru a ten jim povídá: „Vy jste policajti, že jo?”
„Jak jste na to přišel?” diví se ti dva.
„Pánové,” vysvětluje patolog, „tohle je kostra od kola!”

Muž jde zapnout televizi před fotbalovým zápasem a křičí na manželku, která je v kuchyni: „Drahá, chceš mi ještě něco říct před začátkem fotbalové sezóny?”

Chlápek si koupí obrovské luxusní auto a vytahuje se před sousedem. Ten povídá: „No, hezkej bourák, ale má taky postel, jako ten můj?”
„Váš? Tak mrňavé auto přece nemůže mít uvnitř postel!”
„Tak se koukněte!”
Jedno zmáčknutí tlačítka na palubní desce a uvnitř onoho obyčejně vypadajícího auta se rozloží pohodlné lůžko. Naštvaný chlápek uhání do autosalónu a nechá si za velké peníze namontovat do své limuzíny rozkládací postel na míru. Hned se jede předvést, ale soused není doma. Tak vyrazí do města.
Cestou vidí na odpočívadle stát sousedovo auto. Přijede blíž a vidí, že okna jsou zevnitř zamlžená. Tak vystoupí a začne bouchat na dveře. Po chvíli se zevnitř na okně objeví obrys ruky, která otře kolečko. Uvnitř je vidět nahatý soused, který naštvaně povídá: „Člověče, co se děje? Co sakra chcete?”
„Sousede, mám v autě postel jako vy!”
„No, a jen kvůli tomu mě taháte z vany?”

Jednou takhle před pár desítkami let cestoval jeden obchodník s baseballovými čepicemi napříč Asií. Jednou večer musel přespat pod širým nebem. Našel si tedy na pláni veliký mangovník a v jeho stínu se v podvečer uvelebil. Když se ráno probudil, s hrůzou zjistil, že je jeho batoh prázdný. Pak se podíval nahoru a kouká, že strom je plný opic, které mají na hlavách jeho čepice... Vztekle na ně zařval a ony na něj zavřeštěly. Udělal na ně pár děsivých obličejů a zjistil, že v tom jsou opice nedostižné. Hodil po nich kamenem a ony ho zasypaly nezralými mangy. Došlo mu, že o čepice asi přišel, a tak vztekle praštil tou svojí o zem. A hle, ty blbé opice taky vzaly čepice a hodily s nimi o zem. Chlápek nezaváhal a rychle je všechny sebral, nacpal do batohu a šup, mazal pryč.
O padesát let později se vnuk tohohle pána, toho času pokračovatel rodinné čepičářské tradice, vydal stejnou cestou do Asie. I on si ustlal pod stejným stromem a i jeho ráno čekalo nemilé překvapení. Chvíli bezradně koukal na strom na opice a pak si vzpomněl na příběh, který mu vyprávěl jeho dědeček, a řekl si, že ty čepice dostane zpátky. Tak začal na opice mávat, ony mávaly na něj. Dělal na ně dlouhý nos a ony na něj taky. Začal tancovat, ony taky začaly poskakovat na větvích. Zatahal se za uši, ony se taky zatahaly na uši. Praštil svojí čepicí o zem - a jedna z opic seskočila se stromu, došla k němu, vrazila mu dvě facky a povídá: „Heh, myslíš, ty troubo, že jseš jedinej, kdo měl dědečka?”

Paní nadává manželovi: „Jak to, že jsi se vrátil ze Silvestra tak pozdě?”
„Miláčku, nezlob se, já jsem chtěl skutečně přijet, ale žádný autobus k nám nejel, všechny měly na tabulce napsáno FRIDEX.”