Nejlepší vtipy

Jaký je rozdíl mezi hlemýžděm a plžem?
Plž nespořil se stavební spořitelnou.

Je to zelené, chlupaté, má to čtyři nohy a když to na tebe spadne, tak tě to zabije. Co je to?
Kulečníkový stůl.

V půl jedné v noci zazvoní někdo u lékárníka. Rozespalý lékárník se roztržitě oblékne, otevře a spatří opilého, škytajícího námořníka.
„Vy jste lékárník?” ptá se ho vrávorající námořník.
„Ano. Co se stalo?”
„A jste majitelem této lékárny?”
„Ano, jsem. Co si přejete?”
„Prosím vás,” škytne námořník, „máte takové bílé kulaté pilulky proti mořské nemoci?”
„Mám!” vyrazí ze sebe lékárník a zuří vzteky, protože ho kvůli takovéhle hlouposti vytáhl z postele.
„Tak si je strčte za klobouk!” zařve ze všech sil námořník a s hurónským smíchem zmizí za rohem.
To by mohl být docela klidně konec, jenže chudák lékárník je zlostí celý bez sebe, rozmrzele se svlékne, vleze do postele a rozčilením nemůže usnout. Asi tak za půl hodiny se zvonek opět ozve. Lékárník vyskočí, navlékne kalhoty, letí ke dveřím a tam stojí zase námořník. Lékárník se chce na něho vrhnout, ale vidí, že tohle je někdo jiný, tenhle je menší a má knírek.
„Promiňte,” omlouvá se námořník s knírkem, „nebyl tady asi tak před půlhodinou jeden opilý námořník?”
„Byl!” vyhrkne lékárník.
„A ptal se vás, jestli jste lékárník?”
„Ptal.”
„A vy jste mu řekl, že ano.”
„Ano, řekl.”
„A ptal se vás,” pokračuje námořník s porozuměním, „jestli jste majitelem této lékárny?”
„Ano, ptal,” odpovídá netrpělivě přešlapující lékárník.
„A vy jste mu řekl, že jste jejím majitelem?”
„Ano, řekl.”
„A zeptal jste se ho, co si přeje?” pokračuje pomalu rozšafný noční návštěvník.
„Ano,” přikyvuje zkoprnělý lékárník.
„A on si přál vědět, zda máte takové bílé kulaté pilulky proti mořské nemoci?”
„Ano, přál.”
„A vy jste mu samozřejmě řekl, že je máte?”
„Ano, řekl.”
„A on vám řekl, abyste si je strčil za klobouk?”
„Jo, řekl!” vyhrkne lékárník.
Námořník se dobrácky usměje a pokračuje: „Tak já jsem vám jen přišel říct, že už si je za tím kloboukem nemusíte nechávat, a můžete si je zase klidně vyndat, protože jste naletěl na nejapný žert mého opilého kamaráda!”

Ptá se pán syna: „Jak to, že jsi přinesl pětku z dějepisu?”
„Nechtěl jsem být žalobníček, učitelka chtěla vědět, kdo zabil Julia Caesara.”

„Milá dcero, hlavní zásada je, že láska prochází žaludkem!”
„Nechci nic říkat, mami, ale Pepa zná pro lásku jinou cestu!”

Sedí rybář s nahozenými pruty u rybníka a soustředěným zrakem sleduje vodní hladinu. Jde kolem pán a ptá se ho: „Mohl bych se prosím na vás podívat?”
„Ale samozřejmě, možná, že jste mi přinesl štěstí, protože jsem tu tři hodiny a ani záběr.”
Pán si sedl vedle a díval se. Asi za tři a půl hodiny se ho rybář zeptá: „Pane, když vás to tak baví, proč se nedáte také na rybařinu?”
Ten se usmál a mávl rukou: „Já bych na to neměl trpělivost...”

„Vy jste mi místo švýcarského sýra prodal holandský!”
„To jste si s ním povídal, nebo co?”

„Kobra je jedovatý... jedovatý...” zoufale se Pepíček chytá učitelčiny nápovědy. „Jedovatý seriál!”

Bezmála stokilový chlapeček se ptá maminky: „Mami, jak jsem přišel na svět?”
„Přinesl tě čáp,” ochotně vysvětluje máma.
„A kterej?” nedá pokoj tlouštík.
Maminka se zamyslí a říká: „Ten s prohnutou páteří.”

Syn gangstera se ptá otce: „Tati, co je to etika?”
„To je při obchodování ta nejdůležitější věc. Drogový dealer ode mě kupuje sto gramů heroinu, platí stodolarovou bankovkou. Když odchází, všimnu si, že mi dal dvě slepené stodolarovky, a tehdy začíná etika. Mám to říci šefovi, nebo ne?”