Nejlepší vtipy

Jede princ Bajaja lesem a uvidí chatrč a před ní stojí šeredná čarodějnice. Princ Bajaja ji pozdraví a čarodějnice říká: „Dobrý den, kokůtku.”
Bajaja udiveně odpoví: „Ale paní, já nejsem kokůtek, já jsem princ Bajaja.”
„No jo, no jo,” odvětí čarodějnice. „Ty tu asi chceš přespat, co? Tak můžeš spát se mnou nebo tady s Mícou Fícou, a nebo na lavici.”
Princ si pomyslí: „S čarodějnicí rozhodně ne, Míca Fíca bude nějaká opelichaná kočka - budu spát na lavici.”
Ráno se princ jde umýt ke studánce a tam stojí krásná panna. Princ se jí ptá: „Hele, a kdo jsi ty?”
Dívka odpoví: „No já jsem Míca Fíca.”
A princ Bajaja říká: „Ty vole, já jsem ale kokůtek!”

Bolí mě duše. A když léčím duši, tak mě bolí játra.

Pan farář se potká s otcem početné rodiny, chce mu pogratulovat k narození dítěte, ale neví, že to byla trojčata.
„Slyšel jsem, že se Bůh na tebe usmál.”
„Kdyby jenom usmál, ale tlemil se mi rovnou do ksichtu!”

Na Kavkaze v jedné vesničce se dožil mužík sta let. Když přicházeli novináři k jeho domku, aby s ním udělali rozhovor, tak uviděli oslavence, jak sedí před domkem a usedavě pláče. Jeden novinář se ho ptá: „Prosím vás, co se vám stalo, že pláčete? Vy se máte naopak radovat. To není každému dané, aby se dožil tak požehnaného věku! Ublížil vám někdo?”
Děda si utřel rukávem slzy a praví: „Před chvíli jsem dostal od vlastního táty pár facek.”
Novinář se ptá: „Proboha a za co?”
„No protože jsem házel po dědovi kamenama...”

Indián vypráví synovi: „Když k nám přišli misionáři, měli Svatou knihu, a my naši zemi. Teď máme v rukách my Svatou knihu, a oni naši zemi.”

Sedí dva námořníci v lokále. Jeden starší, protřelý mořský vlk a druhý takový holobrádek, kterému je námořnická čepice trochu velká. A naproti nim sedí mladá, hezká slečna. Nováček se na ni dívá lačnýma očima a občas vzdychne. Když už to trvá příliš dlouho, povídá mu ten starý vlk: „Běž a prohoď s ní pár slov! Uvidíš, že tahle si dá říct, mám na to čuch!”
Nováček se tedy odhodlá, vstane a přistoupí ke slečně: „Hele, slečno, nekopla byste si s námi partičku mariáše?”

„Venku chčije.”
„Kdo?”

Baví se dva známí: „Ahoj, jak žiješ?”
„Ale jde to. Mám skvělou práci. Představ si, pode mnou je přes 500 lidí!”
„Hmmm, a co vlastně děláš?”
„Sekám trávu na hřbitově.”

„Pepíčku,” zlobí se učitelka, „pročpak jsi přišel pozdě do školy?”
„Protože jedna paní ztratila tisícikorunu.”
„A tys jí pomáhal hledat, viď?”
„Ne,” zašklebí se klučina. „Stál jsem tam a čekal, až odejde!”

Posteskne si při pozorování fakírova představení jedna žena: „Kéž by to bylo u mužů jako s tím hadem!”