Nejlepší vtipy

V lázních: „Po té nehodě mi museli amputovat končetinu...”
„Prosím tě, ty z toho naděláš - vždyť to ani není poznat. Jakou končetinu ti vlastně amputovali?”
„No právě, v tom je ta tragédie - ani horní, ani dolní... Přišel jsem o přirození!”

Těžce zraněný muž na tramvajové zastávce upozorňuje záchranáře: „Ale já jedu třiadvacítkou, a ne stopětapadesátkou!”

Vyšetřující policista se ptá zadrženého řidiče: „Řezal jste zatáčky v rychlosti 150 km/h. Můžete se nějak ospravedlnit?”
„Povoláním jsem řezník.”

„Teď mi to úplně vypadlo z hlavy,” prohlásil student před hromádkou pilin.

Dva vojenští policisté pronásledovali lesní cestou vojína, který dezertoval z armády. Voják doběhl na rozcestí a zde spatřil stojící jeptišku. Zastavil se a udýchaně se zeptal: „Sestro, nemohl bych se na pár minut ukrýt ve vaší sukni? Později vše vysvětlím.”
Jeptiška jeho žádosti vyhověla, voják zalezl pod sukni. Krátce nato přiběhli pronásledovatelé a položili jeptišce otázku, kudy utíkal onen voják. Jeptiška ukázala na jednu cestu a řekla, že tudy. Když empíci zmizeli, dezertér vylezl a řekl: „Nemohu vám dost dobře poděkovat, sestro, ale abyste věděla, utíkám proto, abych nemusel jít válčit do Iráku.”
Jeptiška odpověděla, že ho docela chápe. Voják pravil: „Doufám, sestro, že mě nebudete považovat za sprosťáka, ale musím říct, že máte ty nejkrásnější nohy, jaké jsem kdy viděl.”
Sestra opáčila: „A kdybyste se podíval jen o kousek výš, spatřil byste dvojici těch úplně nejkrásnějších koulí na světě. Já totiž taky nechci do Iráku!”

Funkce elektrospotřebiče je, že spotřebovává elektriku.

Hádají se věřící, nevěřící a Žid o to, co je nejrychlejší. Věřící říká, že je to myšlenka, nevěřící, že je to světlo a Žid, že je to průjem. Věřící s nevěřícím se ptají, proč průjem.
Žid povídá: „Než jsem stačil pomyslit, než jsem rosvítil... a zbytek si domyslete.”

Paní učitelka se ptá dětí: „Děti, řekněte mi, na co jezdí auto?”
Přihlásí se Pepíček a říká: „Auto jezdí na vodu.”
„Kdepak, Pepíčku. Jak jsi na něco takového přišel?”
„Včera jsme jeli s tatínkem do obchodu a cestou jsme potkali v autě pana hospodského a tatínek mu říkal: Jožka, ty na tu vodu jednou dojedeš!”

V muzeu: „Tak tady ta velká lebka patřila Napoleonovi.”
„A ta malá?”
„Ta je z doby, kdy mu bylo deset let!”

„Pepíčku, jak velký je slon?”
„Jako svině, paní učitelko.”

Ztroskotá loď a zachrání se pouze Rus, Američan a Čech. Doplavou na nejbližší ostrov a vtom je najde banda lidožroutů. Zavedou je za hlavním šamanem a ten jim říká: „Každému z vás dám dvě velké, tříkilové skleněné koule a kdo mi s nimi ukáže něco, co jsem ještě neviděl, toho pustíme, ostatní sežereme.”
Zavede každého do jiného stanu a dá jim na to dvacet minut. Za dvacet minut jde do stanu k Rusovi. Ten s těma koulemi různě žongluje a hází a šaman za deset minut vyjde ven a říká: „Je to sice hezký, ale už jsem to párkrát viděl.”
Tak zaleze do stanu k Amíkovi. Ten ty koule telepaticky přemísťuje z místa na místo. Za pět minut šaman vyleze a říká: „Je to sice hezký, ale jednou už jsem to viděl.”
Tak jde teda do stanu k Čechovi, za deset vteřin vyleze, nevěřícně kroutí hlavou a říká: „Tak to jsem teda ještě neviděl, on jednu kouli ztratí a druhou rozbije.”

Ve škole zvoní zvonek umíráček. Pan učitel se ptá dětí: „Kdo to umřel?”
Pepíček se přihlásí a povídá: „To byl Tomáš Marný!”
„Jak to víš, Pepíčku?” zírá kantor jak čerstvě vyoraný myšák.
„Včera večer jsem poslouchal maminku a tatínka v ložnici,” vykládá hoch, „a maminka říkala: To máš marný, ten už nevstane!”

Chlapík si po obědě v restauraci prdne. Strašně se stydí, a tak aby zakryl, co se stalo, trochu zavrže židlí. Nahne se k němu chlapík odvedle a říká: „Úplně jiný zvuk, co?”

Vystupuje manažer ze svého nového porsche, otevře dveře a kolem projíždějící kamion mu je urazí. Zastaví, řidič vyleze ven a manažer na něj hned spustí: „Kam čumíš, debile?! Urazil jsi mi dveře mého nového auta!”
Tirák mu povídá: „Vy manažeři jste strašně materialisticky založený. Vy mi tu nadáváte kvůli tomu, že jsem vám urazil dveře, a vůbec vám nevadí, že jste přišel taky o ruku!”
Manažer: „Kurva, rolexky!”

Nový nájemník v domě. Na konci chodby jsou otevřené dveře, tak do nich nahlédne a vidí ženu, jak se drží za prsa a skáče ze stolu na zem. Vedle stolu sedí chlap na nočníku a drží deštník. Nový nájemník jde k výtahu, potká domovníka a ptá se ho: „Ty lidi tam vzadu..., nemám zavolat doktora?”
A domovník na to: „To jsou hluchoněmí. Ona mu říká, ať skočí pro mléko, a on, že tam prší a že se na to může vysrat.”

Po pěti letech se tatínek s maminkou opět udobřili. Maminka na tatínka po dlouhé době opět promluvila. Vidím ten krásný okamžik jako dnes. Bylo to u štědrovečerní večeře.
Řekla mu: „Žer!”

Paní v trafice: „Chtěla bych manželovi udělat na Silvestra radost, koupila bych mu krabičku dobrých cigaret, nebo mám koupit něco jiného, z čeho bude mít větší radost?”
„V tom případě mu kupte celý karton!”

Noční lékárna na Valentýna: „Dobrý večer. Potřeboval bych nutně...”
„Bohužel, dneska nám došly!”

Vytahuje se chlapík v hospodě: „Já piju už od prvního stupně na základní škole a ještě nikdy jsem nepřišel domů opilý.”
Štamgasti se uculují, ozve se i několik námitek, že to určitě není možné apod. Chlapík se culí: „Já ještě nikdy nepřišel domů opilý, protože vždycky, když se ožeru, tak mě přinesou!”

Na nudné divadelní premiéře se ozve z první řady: „Zhasněte světlo, chce se mi spát!”
Tu se z poslední řady ozve: „Nezhasínat, dočtu si noviny.”

Dva horolezci šplhají nahoru. A ten první povídá: „Ty, Karle, mně se chce na malou.”
A Karel na to: „Ne, nechce.”
Ten druhý: „Ale chce.”
Karel: „Tak zkus autosugesci.”
A ten druhý na to: „Co to je?”
Karel: „To je, že si budeš říkat - nechce se mi na malou, nechce se mi na malou.”
A ten druhý: „Nechce se mi na malou, nechce se mi na malou, nechce se mi na malou...”
A Karel: „Neteče to na mě, neteče to na mě, neteče to na mě...”

Vlastní pohřeb byl jedinou společenskou událostí, na které se ten známý bavič nezasmál.

Pepíček přijde do lékárny a ptá se: „Máte prezervativy?”
Lékárník mu odpoví: „Za prvé - prezervativy nejsou pro děti a za druhé, ať si sem zajde tatínek sám a vybere si podle velikosti.”
Pepíček na to: „Tak za prvé: Prezervativy nejsou pro, ale proti dětem a za druhé - tatínkovi nebudu nic říkat, protože mě sem poslala maminka, jelikož jede do lázní a ještě neví, jaké tam budou rozměry!”

Příjde pepíček do obchodu a říká: „Jedno toffife, prosím.”
Prodavač mu odpoví: „Toffi fe poffral, né?”

Přijde malá cikánka za mámou a ptá se: Ty, máma, co je to ten orgasmus? máma na to: No, víš, to je když přijde Lazo domu a svoji nejcenější věc dá tam, ...e, no tam kde čůráš, víš? Pak máš orgasmus. dcerka na to: Tak to ja nikdy nezažiju, Lazo by nikdy nedal svoje Adidasky do dřezu.

Námořník se vrátí po třech letech domů a vidí - čtyři děti!
„Kde se vzalo tolik dětí? Ty dvě jsou mé, to vím. A tyhle dvě?”
Žena se usměje: „Ty jsou zase mé.”

Muž podává inzerát: „Hledám manželku.”
Druhý den dostane stovky dopisů a ve všech je stejná odpověď: „Vemte si tu mou!”

Na hot-line zavolala čerstvá uživatelka počítače: Halo, včera jsem si u vaši firmy koupila počítač a myslím, ze je rozbity ... A jak se ta závada projevuje? zeptal se servisní technik. Počitač neustale piska, odpovedela nervozne uzivatelka a prilozila sluchatko telefonu k pocitaci. Hmm, slysim to, potvrdil technik a zmasiroval si mirne ohluchle ucho. Vysoke trrrrr se mu drave zakouslo do bubinku. Je to neprijemne! Ja pocitacum moc nerozumim, mam ho doma prvni den, ale ze s tim budou takove problemy, jsem necekala, zduraznila nastvane uzivatelka. Chapu vas. Muzete mi rici, kdy to piskani zacalo? Ihned, kdyz jsem podruhe zapnula pocitac. Na obrazovce se objevilo nejake hlaseni o tom, ze mam invalidni disk a jeste press any key. Anglicky trochu rozumim, tak jsem zmackla klavesu ... Nemate v mechanice zasunutou disketu? Myslite takove to hranate, placate v te male skvirce? zeptala se opatrne uzivatelka. Ano, presne to mam na mysli. Tak to tam mam. Tak ji vysunte ... pouzijte k tomu ten cudlik, co mate u te skvirky, snazil se srozumitelne popsat postup. Hotovo, vysunuto, zajasala vitezoslavne uzivatelka. Stale to ovsem piska, odvetila zklamane a prilozila sluchatko k pocitaci. Ano, ano, slysim to! Zkuste ted vypnout a znovu zapnout pocitac, poradil slysitelne nervozni technik a chytl se za druhe ohluchle ucho. Bylo slyset jen zvuky startujiciho pocitace a po chvilce se znovu zacalo ozyvat vysoke trrrr. Uz to zase piska, rekla rezignovane uzivatelka. To po telefonu asi nevyresime. Za chvili prijedu k vam a zkusim se na to podivat na miste. To je fajn, budu vas cekat. A ted uz muzu tu klavesu pustit? Jakou klavesu? zeptal se zmateny technik. No, ted uz tam zadne hlaseni press any key nebylo ... Ano ... uz ... tu ... klavesu ... pustte, procedil mezi zuby technik. Jee, uz to nepiska ...

Jde otec se synkem na výstavu počítačů. Před krásným výkonným "Pentiem III" synek vzdychne: "To je bezva chytrá mašina". "Když je tak chytrá, tak ať ti poví, kde je tvůj táta", řekne otec a jde se schovat za počítač. Synek naťuká své rodné číslo a otázku: "Kde je můj tatínek?" Počítač na to: " .......... tvůj tatínek chytá ryby v jižních Čechách, a ten blbec, co si myslí, že je tvůj táta, je schovanej za mnou...."

Potká slon mravence a mravenec říká: „Slone, pojď si zahrát na schovku. Slone, ale pikáš.”
Slon počítá do stovky a hledá za stromem, pod listem, pod kamenem... Hledá asi deset minut a říká: „Ten je asi v prdeli.”
Mravenec vyleze ze slonova zadku a říká: „Slone, ty jsi koukal...”

Čtyři muži hrají golf. Když poslední dohrává, tři již sedí u svého čaje o rozmlouvají o svých dětech. "Můj syn začínal jako pokladač koberců", říká ten první, "ale pak se vypracoval a dnes má prosperující stavební firmu". Je dokonce tak úspěšný, že si mohl dovolit darovat nový dům jednomu svému dobrému příteli". "Můj syn začínal jako prodavač aut", říká ten druhý, "a pak se vypracoval tak, že sám vlastní několik obchodů s auty. Je dokonce tak bohatý, že si mohl dovolit věnovat svému dobrému příteli úplně nové luxusní auto." "Můj syn začínal na burze a dnes již vlastní spoustu cenných akcií. Je natolik bohatý, že si mohl dovolit věnovat balík akcií svému dobrému příteli." Když přijde k čaji čtvrtý muž, ptají se jej ostatní na jeho syna. "Abych řekl pravdu, nejsem se svým synem příliš spokojen", říká čtvrtý muž. "Začínal jako holič a holičem zůstal, už to dělá patnáct let. A ke všemu jsem nedávno zjistil, že má homosexuální styky. Ale musím uznat, že v tom si nevede špatně - musí asi být dobrý, protože jeho poslední tři přátelé mu věnovali nový dům, luxusní auto a balík akcií."

Nováček se vrací z vycházky v přístavu a přivádí s sebou na provázku kozu. „Bože můj!“ spráskne ruce jeho starší kamarád. „Kdes ji sebral?“ „Vyměnil jsem j! za konzervy s jedním domorodcem.“ „A co s ní budeš dělat na lodi?“ „Co bych s ní dělal? Vezmu si ji do kajuty a bude mi dávat mléko.“ „A co krmení?“ „V kuchyni zbudou vždycky nějaké ty zbytky.“ „A to jí chceš postavit v kajutě snad chlívek?“ „Ne, přivážu si ji k posteli.“ „No jo, ale umíš si představit ten smrad?“ „Co by, však ona si zvykne...“

Starší námořník sedí v restauraci a horlivě si prohlíží kdejaký obrázkový magazín a pečlivě z nich vystřihuje objednávací kupóny. „Prosím tě, co to děláš?“ zeptal se ho námořník od vedlejšího stolu. „Ale včera jsem se dozvěděl náhodou adresu kapitána, pod kterým jsem dva roky sloužil, teď vyplňuji kupóny jeho jménem. Už jsem ho přihlásil do sedmi knižních klubů, do tří dálkových kursů, požádal jsem devět pojišťoven, aby k němu vyslaly své zástupce, objednal jsem mu různé knihy na dobírku a dva patentní pásy proti kýle. Ten chlap mi ztrpčoval život po dva roky - a teď je řada na mně!“

Zaměstnanec volá na svého šéfa: „Pane řediteli, já jsem zatím bez problémů vydržel a dokázal žít za výplatu, kterou mi dáváte. Ale moje děti kdesi vyhrabaly, že se prý dá jíst každý den...”

Paní Macháčková šla po náměstí a potkal jí kněz Opička: "Jak se máme, paní Macháčková, neoddával jsem vás před dvěma lety?" "Ano, otče, byl jste to vy. Mám se dobře." "A co nějaké ratolesti, už máte?" "Ještě ne, otče." "Jedu příští týden na konferenci do Vatikánu, tak tam za vás zapálím svíci. "Děkuji mnohokrát, otče." Minulo několik let a potkali se znova. Kněz se ptá: "Dobrý den, paní Macháčková. Tak co, jak se vede?" "Ale, docela to ujde, otče." "A co dětičky, už nějaké máte?" "Ano, otče. Mám dvoje dvojčata a k tomu čtyři další. Dohromady osm." "To je báječné. A co váš pan manžel?" "Včera jel do Vatikánu, sfouknout tu pitomou svíci!"

Na barovou stoličku vedle kněze si přisedl člověk, ze kterého to táhlo jako z lihovaru. Oblek zašpiněný, na tváři stopy rtěnky, z kapsy mu čouhá poloprázdná láhev. Vytáhl noviny a začal číst. Po pár minutách se otočil ke knězi a zeptal se: "Řekněte mi, Otče, co způsobuje artritidu?" "Pane, k tomu vede nevázaný život, obcování s lehkými ženštinami, přemíra alkoholu a pohrdání bližními." "Hm, to je moc špatný." zamumlal opilec a znovu se zahleděl do novin. Kněz rozmýšlel o tom, co předtím řekl, pak poklepal muži na rameno a omlouval se: "Je mi to moc líto, nechtěl jsem být tak přísný. Máte artritidu dlouho?" "Já ne, Otče, ale tady čtu, že papež ji má."

„Sire, přišel dopis od radního Weisse. Píše, že chce přes bažinu za vaším domem postavit silnici. Mám poslat odmítavou odpověď?”
„Nikoliv, Jean, to by nepomohlo a trvalo by to moc dlouho, než by se celá záležitost vyřešila. Napište mu, že souhlasím, ale musí si tu cestu přijít zítra vykrokovat.”

Brežněv přijede do jedné rozvojové země a koná se slavnostní přehlídka. Obyvatelstvo shromážděné na náměstí nadšeně volá: „Ubamba Brežněv, ubamba Brežněv!”
Státník je potěšen, jak jej tam mají rádi. Když dorazí do hotelu, jde na záchod. Stoupne si k pisoáru a vedle něj čurá malý chlapeček, divně se na něj podívá a říká: „Taková velká slavná muž, a tak malá ubamba...”

Kdysi se firma IBM rozhodla nechat na zkoušku vyrábět některé díly v Japonsku. V zadání byla mj. klauzule, že se tolerují tři chybné součástky z 10 000.
S první dodávkou přišel následující průvodní dopis:
My Japonci těžko chápeme vaše americké obchodní praktiky. Přesto jsme podle smlouvy zvlášť vyrobili ke každým 10 tisícům součástek tři vadné a přidali jsme je do dodávky. Doufáme, že s nimi budete spokojeni.

Paní učitelka jde s dětmi do ZOO. Ptá se mařenky: co je to támhle za chlupáče? Mařenka: to je medvídek. Správně... A Karlíčku: co je to támhle za šplhouna? Kájíček: To je opička. Správně... A Pepíčku.: Co to támhle visí za ptáčka? Pepíček: To je netopýr. Ale nevisí za ptáčka ale za nožičky....

Když Izraelci dobyli roku 1967 Jeruzalém, oznámili, že se dohodli s Jordánskem, jak si rozdělí Zeď nářků. Izrael si ponechá Zeď a Jordánsko nářky.

Fasisti se zastavi pred jeskyni a rozmysleji, kde jsou partyzani. Tak jak si povidaji, partyzani jim delaji ozvenu:
Fasista: Kam se schovali ?
Ozvena: Kam se schovali ? schovali, schovbali
Fasista: Asi jsou v lese.
Ozvena: Asi jsou v lese, jsou v lese, v lese...
Fasista: Nejsou v jeskyni ...
Ozvena: Nejsou v jeskyni, v jeskyni, v jeskyni
Fasista: Hodime tam granat ...
Ozvena: Jsou v lese, jsou v lese...

Je to černý a je to mezi nohama. Co to je? ??? Černoch pod stolem.

Co jde dovnitř suché, ven vlhké a dává hřejivé uspokojení? Sáček čaje.

Víte co má na hrobě napsané pařmen?....Game over....

Ptá se policajt náčelníka: „Pane veliteli, umí krokodýlové létat?”
„Samozřejmě, že neumí.”
„A skutečně neumí létat?”
„Skutečně neumí.”
„Ale generál povídal, že umí lítat.”
„No, trošku létat umí!”

„Jak to, že se mi i po potratu narodilo dítě?!” zlobí se na doktora mladá maminka.
Lékař se hájí: „Původně to měla být dvojčata...”

Letní tábor končí a dvě nejlepší kamarádky, Věra a Katka, se musí rozejít.
„Když budeš někdy něco potřebovat, zavolej,” navrhne Věra.
Katka se zamyslí: „A uslyšíš mě?”

Snažil se nalít si vědomosti do hlavy a utopil se při tom.

Vběhne chlapeček do drogerie: „Honem, honem! Ségru napadl včelí roj!”
Prodavačka se zděsí: „Proboha, ale my tady nemáme žádné léky, musíš do lékárny.”
„Prosím vás, kdo mluví o lécích? Já chci co nejrychleji film do foťáku!”