Nejlepší vtipy

Do třídy přišel nový spolužák a ledově chladným hlasem povídá: „Říkejte mi Mátin, Mátin Vokurka!”

Slepice je slepená krupice.

„Král nonsensu,” povzdechl si Edward Lear, „co je to za nesmysl?”

Uděláme si rozbor, takže si rozložte tabuli.

Výrok (u telefonu): „To nebyl hovor, ale horor.”

Já se zkoušení nebojím, to si jen protahuju vlasy.

„Jakto, že nevíš, co je to kultura?” zlobí se zkoušející u maturity.
„Já jsem se naučil celou učebnici Společenských věd nazpaměť,” povzdechl si maturant, „ale nestihnul jsem se naučit rejstřík...”

Kapesné je plat kapsářů.

„Tak co sis letos o Velikonocích vykoledoval, Filípku?” zajímá se babička.
Vnouček na to: „Pořádnej průšvih.”

„Jimmy, máš v zádech kudlu!”
„Ukaž?” vytáhne kudlu. „Hmm, ta není moje,” a zarazí kudlu zpátky do svých zad...

Jaké číslovky mají češtináři nejradši?
První a třetí, protože nejde říct prvněj, třetěj...

Ten upálený kazatel se jmenoval Jan Hus, ne Jana Husa!

Ještě si napíšeme jednu větu a za chvilku bude kanec.

V pánském klubu se přou chirurg, archeolog a diplomat, které zaměstnání je starší. Lékař tvrdí: „Bůh, když stvořil Evu, musel operovat Adama a vyjmout mu žebro.”
„Omyl,” říká architekt, „ještě před tím stvořil z chaosu svět. Je jasné, že povolání architekta je nejstarší.”
„Nesmysl, pánové,” usmívá se diplomat, „kdo si myslíte, že stvořil chaos...”

Proč mají blondýnky na televizi položenou břitvu?
Aby měly ostrý obraz.

„Chlapečku, proč koušeš toho psa?”
„Prosím, on začal.”

Telefon: „Slyšíme se?”
„Asi ano, když se mě ptáte...”

Prostonárodní písně jsou písničky pro sto národů.

„Dal jsem manželce pod stromek psa.”
„A proč psa?”
„Už se těším, jak mě s ním bude posílat večer ven!”

Kolik blbců se vejde do vlaku?
Kolik chcete, blbost nezná mezí.