Nejlepší vtipy

Ginsberg navštíví Goldbergův obchod s nábytkem, aby si koupil kredenc.
„Kredence nevedeme,” oznamuje Goldberg, „ale mám pro nich návrh, máme hodiny, jdou a koupěj si nějaký pěkný.”
„Ale kde,” povídá Ginsberg, „na co jsou jednomu hodiny.”
„Na co?” žasne Goldberg, „tak jak to udělaj, aby ráno nezaspali?”
„Soused si vždy o půl sedmý ráno pouští rádio a to mě probudí.”
„No dobře, a to ani nikdy během dne nepotřebujou vědět, kolik je hodin? Jak to zaříděj, aby věděli, kdy maj jít do práce a pak z práce?”
„Jednoduše. Než vylezu z postele, oholím se, vyčistím si zuby a umyju se, je sedm hodin. Než se nasnídám a přečtu si noviny, je půl osmý a akorát čas jít na autobus, abych byl tak akorát v osm v práci. V poledne sousední továrna odtroubí začátek a konec polední pauzy a v pět pak odtroubí i konec pracovní doby. A než se vrátím domů, navečeřím se a podívám na televizi, je devět a čas jít spát. No a druhý den se zase všechno opakuje. Takže mi řeknou, k čemu by mně byly hodiny?”
„No, ale jak třeba určej čas, když se probuděj uprostřed noci?”
„Jednoduše, mám přece trumpetu.”
„Trumeptu? Jak oni trumpetou určujou čas?”
„Vylezu na balkon a silně zatroubím a ten antisemita od naproti vyleze z okna a zařve: Hej, ty Žide bláznivej, co troubíš na trumpetu ve tři hodiny v noci!”

Na procházce viděl Pepíček koně se ztopořeným údem a ptal se učitelky, co to má to zvíře pod bříškem. "Ále to nic není, toho si nevšímej." Pepíček se uznale podíval na učitelku a znalecky doplnil: "No, to bych chtěl vědět, na jakého jste zvyklá vy!"

Nóbl panička uspořádala zahradní párty. Jeden z hostů se chvilku nudil, a tak kouká, jak na druhém konci zahrady pracují dva zahradníci. Jeden se zrovna rýpe v zemi a ten druhý najednou z ničeho nic vyskočí a předvede nádherné, prudké taneční figury. Host je úplně unesen a povídá hostitelce: „Ten chlápek tancuje tak báječně, že bych mu zaplatil tisícovku, kdyby to přišel předvést do našeho kurzu aerobiku.”
Hostitelka tedy jde druhému zahradníkovi říct o tomhle návrhu a ten volá na prvního: „Hej, Pepo, myslíš, že za tisícovku bys znova šlápnul na ty hrábě?”

Námořník dostal po službě volno a aby taky něco užil, vyhledal dům radosti a obrátil se na madam, která domu vládne: „Chtěl bych nějakou inteligentní společnici. Víte, jsem dost náročný...“ Madam odběhne a za chvíli zavolá, že může jít mladý pán nahoru. Námořník poslechne, jde nahoru, vezme za kliku, zůstane překvapeně stát. Zevnitř pokoje se line líbezná hudba. Po chvilce překvapení námořník vejde a spatří za klavírem něžnou dívenku, která bravurně hraje ty nejsložitější a nejnáročnější skladby. Námořník v obdivu usedne a v poslechu kouzelné hudby úplně zapomene na původní účel své návštěvy. Když dívka skončí, zeptá se jí užasle: „Proboha, slečno, vy jste ohromný talent! Proč nestudujete konzervatoř?“ „Vy jste se zbláznil! Copak mi to rodiče dovolí?“

Jdou dva skialpinisti po horách a najednou se jeden z nich zřítí do průrvy. Druhý přijede k průrvě a volá: „Jsi v pořádku?”
„Jsem!”
„Co hlava, nerozbil sis ji?”
„Ne, dobrý!”
„A co ruce nebo nohy, nemáš zlomené?”
„Ne, v pořádku!”
„Tak co tam ještě děláš?”
„Padám...”

Dva alkoholici se takhle probudili k veceru z posledni opice v zoufalem abstaku a zjistili, ze maji jen par centu. Po chvili zoufaleho premysleni dostal Bill napad. Za drobne koupil na rohu jeden parek v rohliku a odtahl kamose do nejblizsiho baru. Dali si tam par panaku. Kdyz se k nim blizil cisnik s uctem, Bill rozepnul Rickovi poklopec, vrazil mu do nej ten parek v rohliku a zacal predstirat, ze mu kouri pero. Cisnik zacal rvat: "Tahnete odsud, vy smradlavi buzici!" Chlapi se kvapne sebrali a zmizeli, samozrejme bez nutnosti platit. Takhle obesli nekolik baru, az se vecer dotrmaceli uplne zpiti k jejich karavanu. Bill povida: "Vidis, co se da podniknout s jednim hotdogem!" "Jakej hotdog?" smeje se Rick, "ten jsme ztratili v druhy hospode."

V jednom krámku se zeleninou na malém městě se pořád poflakoval pomocník prodavače - na první pohled prostoduchý chlapec. Dokonce tak prostoduchý, že ostatní chlapci z ulice si z něj pořád dělají legraci. Vždycky mu dávají vybrat mezi deseťákem a čtvrťákem a on si vždycky vezme deseťák, kluci říkají, že proto, že je větší. Zelinář si toho jednou všiml, vzal si chlapce stranou a povídá: "Podívej, hochu, oni si z tebe dělají legraci. Myslí si, že nevíš, že čtvrťák má větší hodnotu. Proč si vždycky bereš deseťák? Jen proto, že je větší?" "No, kdybych si vzal čtvrťák, přestali by to dělat."

Policajt zabil svou tchyni. Před soudem se obhajuje: "To mi přikázala moje žena!"
"A jak to vlastně bylo?"
"Šla nakupovat do města a řekla mi: Na gauči spí maminka, kdyby na ni sedla moucha, tak ji zab!"

Ptá se otec sedmnáctiletého synka: „Kam jdeš? A proč si s sebou bereš tu baterku?”
„Jdu na rande,” odpoví synátor.
„To já ve tvých letech žádnou baterku nikdy nepotřeboval,” poznamená otec.
„No, ale taky se podívej, co sis přivedl domů!”

Babička najde cestou do kostela malého vrabce, a tak ho vezme s sebou. Při mši začne ptáček cvrlikat a farář se rozčílí: „Kdo má ptáka, okamžitě ven!”
Všichni muži odejdou, zůstane jen jeden děda a ten se omlouvá: „Já sice ptáka mám, ale už deset let necvrliká!”