Nejlepší vtipy

Věštkyně se soustředěně zadívala do své křišťálové koule.
„Mám pro vás dvě zprávy, jednu dobrou a jednu špatnou.”
„Tak mi řekněte nejprve tu horší,” rozhodl se klient.
„Zanedlouho srazíte muže a ten na místě zemře.”
„Pane Bože, za co mne trestáš?!” povzdechl si muž. „A co dobrého že mě čeká?”
„Budete mít osm dětí.”
„Cože, osm? No... a jaká bude moje žena?”
„Žádnou ženu mít nebudete.”
„No počkejte, říkala jste přeci, že budu mít osm děcek, tak nějakou ženu musím mít, ne?”
Věštkyně na tuto otázku zavrtí hlavou: „Zůstanete stále svobodný... Všechny ty děti získáte od toho sraženého nebožtíka.”

Policisté zastaví na křižovatce vesničana: „Pane, víte, že jste přejel stopku?”
„Opravdu?” podiví se vidlák. „Tady na silnici je takových spadaných třešní, že to ani jinak nešlo.”

Přijde policajt do obchodu a ptá se: „Co to je za váleček?”
Prodavačka říká: „To je termoska.”
„Termoska?” podiví se polda. „A k čemu je dobrá?”
„No, teplé v ní zůstane teplé a studené studené.”
Policajt se zaraduje: „To je dobrý, to si koupím.”
Přinese si termosku do práce a kolega se ho ptá: „Co je to za váleček?”
Náš hrdina machruje: „No přece termoska.”
„A k čemu je to dobré?”
„No, studené v ní zůstane studené a teplé zůstane teplé.”
„To je výborný,” zaraduje se kolega. „A co v tom máš?”
„Půl litru kafe a dva nanuky!”

Prohlásil šašek před králem: „Omluva může být horší než urážka!”
„Do večera to dokaž, nebo přijdeš o hlavu!”
Král se dívá z okna na západ slunce, když tu se přiblíží šašek a poplácá ho po zadku: „Co si to dovoluješ?!”
„Promiň, králi, myslel jsem, že to je královna!”

Prodám padák, jednou použitý, nikdy neotevřený. Zn.: S malou skvrnou.

„Slyšel jsem, že si ten Koláček po tom brutálním faulu už asi nikdy nezahraje...”
„Dobře mu tak!”
„Cože? Vždyť ho málem zabili!”

Jirka Kuřátko, již starší pán, ze Zdic, si šel večer lehnout, když mu jeho manželka povídá: „Jirko, v kůlně se svítí. Asi jsi tam nechal světlo!”
Jirka z ložnice vidí, že má pravdu a chce jít zhasnout. V tom si ale všimne, že jsou tam zloději a že mu kradou věci. Zavolal tedy na policii, kde se zeptali, zda má někoho i v baráku. Jirka řekl, že ne, že ale někdo vykrádá jeho kůlnu. Policista na druhé straně řekl: „Bohužel, nemáme teď momentálně nikoho, kdo by k vám teď mohl přijet. Zamkněte si barák, a někdo přijede, až ho budeme mít.”
Jirka řekl: „Dobře.”
Sedl si a napočítal do třiceti. A pak znovu zavolal na policii: „Dobrý večer, před chvilkou jsem volal, že mám v kůlně zloděje. Už se o to nestarejte, já jsem je oba zastřelil.” A zavěsil.
Během tří minut smykem přijela tři auta plná policistů, nad hlavou se zastavila helikoptéra, v závěsu jela sanitka. Zloděje chytli při činu a hned je zatkli.
Náčelník říká Jirkovi: „Já jsem myslel, že jste říkal, že jste je zastřelil?!”
Jirka říká náčelníkovi: „Já jsem zas myslel, že jste říkali, že nikoho nemáte!”

Manželům se blíží třicetileté výročí svatby. Manžel přemýšlí, co by tak mohl manželce koupit. Nakonec se rozhodne, že se jí zeptá, co by si přála. Manželka chvilku přemýšlí a potom odpoví: „Víš co, nekupuj mi nic. Uděláme si krásný večer a výbornou večeři. Mohl bys koupit šneky. Zkusili bychom, jak chutnají.”
Manžel se tedy po obědě sebere a jde do města koupit ty šneky. Sežene je poměrně rychle, tak se jde ještě projít. A zabloudí až do uličky lásky. Jak se tak tou uličkou prochází, neodolá a s jednou ženštinou zajde na pokoj. Když se probudí, s hrůzou zjistí, že už je ráno.
„Co budu dělat?” pomyslí si. „Večeře s manželkou je v háji, v noci jsem nebyl doma, jak jí to vysvětlím?”
Tak jde domů a cestou stále přemýšlí, jak to udělá. Když už je před domem, vysype šneky na zem a zazvoní. Manželka mu otevře a on volá: „Tak běžte, vy lenoši pomalí! Běžte!”

Policista zastavil motoristu, který jel příliš rychle. Ten se však dušuje: „Kapitáne, já to můžu vysvětlit.”
„Buďte v klidu,” odvětí tvrdě polda, „nebo vás nechám vychladnout ve vězení do doby, než se vrátí šéf.”
„Ale, kapitáne, já jsem vám chtěl říct...”
„Říkal jsem vám, abyste mlčel, vy jste neposlechl. Půjdete se mnou!”
O několik hodin později oznamuje kapitán zadrženému řidiči: „Máte veliké štěstí, šéf právě vdává dceru, víte? Až se vrátí, bude v dobré náladě.”
A ten motorkář říká: „S tím bych moc nepočítal. Já jsem totiž ženich, víte?”

Mladý námořník, který se neustále chlubil svými vědomostmi ve znalostech francouzštiny, se to snažil svým kamarádům dokázat tak, že přistoupil v jednom francouzském přístavu k hezké dívce a dal se s ní do hovoru. Jeho přátelé to s obdivem sledovali z povzdálí. Sotvaže s ní ale mladík prohodil pár vět, dívka zrudla a milému hochovi vlepila pořádných pár facek. Ten se vítězoslavně obrátil k ostatním a povídá: „Tak vidíte, že umím francouzsky!”

Muslim vypráví: "Jel jsem na svém velbloudu přes Saharu. Najednou se přihnala děsivá písečná bouře. Myslel jsem, že přijde můj konec, a tak jsem si sedl vedle svého velblouda a čekal, až nás písek pohřbí. Ale neztratil jsem víru v mocného Alláha a usilovně se modlil. A najednou se v okruhu sta metrů bouře zastavila. Od té doby se moje víra ještě zesílila a teď se učím recitovat Korán zpaměti." Křesťan začal vyprávět: "Jednou jsem chytal ryby. Byl jsem na malé loďce několik mil od břehu. Náhle se strhla bouře a vlnobití zmítalo mojí loďkou. Neztratil jsem však víru v Ježíše, Bůh vyslyšel moje modlitby a bouře nade mnou ustala. Od té doby jsem opravdovým křesťanem a učím své děti poznávat Víru." Žid se také ozval: "Jednou jsem takhle šel po Páté Avenue ve svém nejlepším obleku. Z ničeho nic se přede mnou objevil jakýsi černý pytlík. Zvedl jsem ho a nakoukl dovnitř. Byl plný tisícidolarovek. Myslel jsem, že přišel můj konec. Byla totiž sobota a v sobotu my Židé nesmíme zacházet s penězi. Ale neztratil jsem víru, modlil se k Jehovovi a najednou, na sto metrů okolo mne bylo úterý..."

Potkají se dva Židé. Jeden povídá druhému:" Nemohl bys mi půjčit pár zlatých?" "Moc rád bych, ale bohužel nemám u sebe žádné peníze." "A co doma?" "Děkuji, všichni zdrávi."

V Krakowě byly v jedné uličce přímo vedle sebe tři židovské obchody s obuví. Pochopitelně, že moc nevynášely. Majitelé si lámali hlavy, jak z toho ven. Jednoho dne vyšel nad prvním obchodem nápis "PRODEJ NEJMODERNĚJŠÍ OBUVI" Majitel druhého obchodu však nelenil a vyvěsil "NEJLEVNĚJŠÍ BOTY Z DOVOZU". Zanedlouho se nad třetím obchodem objevil vývěsní štít "HLAVNÍ VCHOD".

Policista chytí na pláži pytláka a chce mu dát pokutu za lov humrů bez povolení.
„Jakou pokutu?” diví se chlápek. „Vždyť jsem nic neudělal! Tihle dva humři jsou moji mazlíčci a já je tady jenom venčím.”
„Nevymýšlejte si!” oboří se na něj policajt.
„Ale to je pravda,” trvá na svém pytlák. „Pustím je, aby si zaplavali a když zapískám, oni se vrátí.”
„No, to chci vidět,” řekne policista pochybovačně.
Pytlák tedy hodí oba humry do vody.
„Fajn,” povídá policajt po chvíli. „Teď zapískejte a schválně, jestli se ti humři vrátí!”
„Humři?” podiví se pytlák. „Jací humři?”

„Zítra budu zkoušet Nerudu, Němcovou a Světlou,” říká paní učitelka.
Pepíček na to: „Takže já nebudu?”

Zachráněný námořník vypráví svým přátelům: „Když se začala loď potápět, dal mi kapitán rozkaz, abych vzal do člunu dvacet šest žen, které byly na naší palubě, a pokusil se s nimy doplout k pevnině. Podařilo se to. Již druhého dne jsme dopluli k neobydlenému ostrovu. Já a všech šestadvacet žen.”
„A trvalo dlouho, než vás zachránili?”
„Velmi dlouho. Pro mne zvlášť byla ta doba velmi dlouhá, protože jsem se musel skrývat v korunách stromů.”

Otec k dceři: „Když se budeš dobře chovat, koupím ti k narozeninám stříbrný náramek.”
„Už nemusíš, tati, včera jsem se dobře nechovala a dostala jsem náramek zlatý!”

Proč blondýnka polévá počítač horkou vodou?
Aby jí nezamrzl.

„Jste šťasten,“ ptá se kapitán nováčka, „že sloužíte v námořnictvu Jejího královského veličenstva?“ Námořník Mac Bully odpovídá: „Ano, jsem šťasten, kapitáne!“ „Dobře, a co jste byl předtím?“ „Předtím jsem byl o mnoho šťastnější!“

Námořní nováček je u vytržení, když vidí poprvé kolem sebe dokola širé moře. „Bože, to je vody,“ vzdychne si zasněně. „No, a to si ještě představ,“ povídá mu starší kamarád, „že vlastně vidíš jen tu vodu, co je navrch !“

Na vyhlídkové palubě první lodní třídy odpočívají manželé Smithovi, kteří cestují do Newcastlu. Loď se kývá nebezpečně ze strany na stranu a lehátka popojíždějí sem a tam. Pani Smithová, unavena neustálým hlídáním sebe a svého lehátka, povídá manželovi: "Já si teď trošku zdřímnu. Ale kdybych náhodou spadla z paluby do vody, tak mne okamžitě vzbuď!"

Cestující se vyptávají ve chvílí volna kapitána: „A už jste někdy viděl obávaného mořského hada?“ „Ne, nikdy.“ „Cože? Celý život se plavíte po všech mořích světa a ještě jste se nestřetl s mořskou příšerou? Jak si to vysvětlujete?“ „To je asi tím,“ vysvětluje kapitán, „že já jsem abstinent.“

Na širém moři ztroskotal velký zaoceánský parník. Několik lidí se zachránilo v malém člunu. Pluli tak už několik dnů a nikde nepotkali žádnou loď ani nespatřili pevninu. Jeden zachráněný se ptá ustrašeně druhého: "Co myslíte, najdou nás?" "Ale jistě, jen buďte bez obav! Mne hledá policie pěti států!"

Ptali se jednoho námořníka, proč byl vlastně propuštěn ze služby na ponorce. "Nelíbil se jim můj zvyk spát při otevřeném okně," pravil mořský vlk.

Zastaví důstojník nachmeleného námořníka a napomíná ho: „Jak to chodíte? Vždyť máte čepici obráceně!" „To nevadí," mávne rukou námořník, „já se za chvíli budu zase vracet!"

Jde Honza po cestě a potká kouzelného dědečka. Ten ho požádá o jednu buchtu.
„No dobře,” povídá Honza, „dám ti buchtu, když vypiješ kýbl vody.”
Tak dědeček vypije kýbl vody.
„Tak dáš mi tu buchtu?”
„Jo, dám ti ji, ale musíš vypít ještě jeden kýbl vody.”
A tak dědeček vypije ještě jeden kýbl vody.
„Tak dej mi už tu buchtu,” žadoní děda.
„Tak jo, poslední kýbl vody a buchta je tvoje.”
A tak dědeček vypije kýbl vody.
„Tak co, dědku, chceš buchtu?” povídá Honza.
„Ani ne.”
„No vidíš, žízeň jsi měl a ne hlad.”

Čerstvě ženatý námořník byl přeřazen na malý ostrov v Pacifiku. Píše manželce: "Drahá, uplyne dlouhá doba, než se znovu uvidíme. Už teď se mi stýská a nevím, jak to bez tebe vydržím. Navíc je tady všude spousta mladých dívek. Poraď mi. Myslíš, že kdybych si našel nějaký koníček, pomůže mi to odolat pokušení?" Manželka mu zpátky poslala harmoniku, ať se na ni naučí hrát. Po roce se manžel vrátil domů, otevřel dveře a objal manželku: "Nemůžu se dočkat, miláčku, až tě odnesu do postele a budeme se vášnivě milovat celou noc." "Moment, moment, drahý. Nejdřív mi ukaž, jak umíš na harmoniku!"

Chuck Norris hrál ruskou ruletu s plně nabitou zbraní a vyhrál.

Jednou večer se takhle policista postavil naproti jednomu baru a čekal, jestli po zavíračce chytne někoho pro alkohol za volantem. Když začali z baru vycházet lidi, hned si všiml jednoho, který se doslova vypotácel a začal se motat mezi auty. Vyzkoušel klíčky u pěti z nich, než našel svoje. Pak seděl pět minut na předním sedadle ohnutý pod volant a zápasil s klíčky. Tou dobou už všichni ostatní hosté vyšli z baru a odjeli. Když konečně motor naskočil, policista neváhal a vyrazil kupředu. Postavil se před rozjíždějící auto. Nechal muže vystoupit a fouknout do balónku. A nic! Policajt udiveně říká: Sakra, jak je tohle možné? A chlápek mu povídá: No, dneska sem byl jako volavka určenej já.

"Mami," volá malej Pepíček, "táta se vrací z hospody." "A po který straně chodníka jde?" "Po obouch!"

Učitel se ptá na hodině počtů: "Kdybych měl v jedné ruce sedm pomerančů a v druhé ruce osm pomerančů, co bych měl?" A Pepíček se hned hlásí: "Velké ruce!"

Učitel se ptá Pepíčka: „Máš v kapse korunu, dvoukorunu a dva padesátníky. Když vytrousíš padesátník a korunu, co budeš mít v kapse?”
„Díru!”

Zvířátka v lese se domluví, že uspořádají gruppensex.
"Ale bez ochrany, jinak to nemá cenu" rozhodl medvěd. Zvířátka souhlasí.
Po hodině, když jsou v nejlepším, se medvěd otočí a volá na vlka: "Vlku, říkali jsme, že bez ochrany!!!"
A vlk na to: "To je v pořádku, medvěde, to mě kouří žížala."

Z léčebny mají být puštěni alkoholik, kuřák a teplouš. Než je propustí, tak si je doktor ještě zavolá a povídá jim: "Hele, alkoholiku, jestli se ještě někdy napiješ alkoholu, tak umřeš, ty kuřáku, jestli si dáš ještě šluka, taky umřeš, a ty homo, vlítneš na jednoho chlapa a je po tobě." Pak se s nimi rozloučí. Teď ti tři jdou a zrovna kolem hospody. Teď ten notor říká: "Chlapi, skočíme na jedno." Tak jdou do hospody, notor se jednou napije a BUM je po něm. Ti dva na to koukají a nevěří. No ono to fakt funguje. Tak jdou pryč a jdou kolem zastávky. No a na zemi leží asi půlka cigára. A ten teplouš říká tomu kuřákovi: "Jestli se pro to cigáro vohneš, tak je po nás."

„Děti,” zeptala se učitelka, „z čeho vznikl člověk?”
Hlásí se Pepíček: „Z pračlověka.”

Příjde Pepíček za tátou a ptá se: Tatí, co to je šukání, co to znamená šukat? T: No tak Pepíčku, už jsi dost veliký, tak Ti to vysvětlím a ukážu. Maminko pojď sem! Maminka přiběhne a táta jí poručí, aby si roztáhla nohy. Maminka roztáhne a tatínek praví: Vidíš tady tu dírku co má maminka, tak se dívej! Rozepne si kalhoty a uz jede na mámě. Za chvíli příjde Pepíkovo mladší brácha Petřík a ptá se co to tatínek s maminkou dělají. Šukají Petříku, praví. A co to je šukání? ptá se dál Petřík. Tak já Ti to ukážu, povídá Pepa a ukazuje: Vidíš tady tu dírku co má tatínek? Tak se dívej ...

Na zahradě honí malý kluk celkem neúspěšně o rok starší sestru, která s úsměvem uniká a ignoruje jeho nadávky. Tatínek je zarazí a ptá se synka: "Pepíčku, proč Aničku honíš?" "Protože mě štípla!" "Aničko, proč jsi ho štípla?" "Aby mě honil!"

Pepíček k otci: „Tati, barometr spadl!”
„A o kolik?”
„Asi o dva metry!”

Jednou večer se takhle policista postavil naproti jednomu baru a čekal, jestli po zavíračce nechytne někoho pro alkohol za volantem. Když začali z baru vycházet lidi, hned si všiml jednoho, který se doslova vypotácel a začal se motat mezi auty. Vyzkoušel klíčky u pěti z nich, než našel svoje. Pak seděl pět minut na předním sedadle ohnutý pod volant a zápasil s klíčky. Tou dobou už všichni ostatní hosté vyšli z baru a odjeli.
Když konečně motor naskočil, policista neváhal a vyrazil kupředu. Postavil se před rozjíždějící auto. Nechal muže vystoupit a fouknout do balónku. A nic! Policajt udiveně říká: „Sakra, jak je tohle možné?”
A chlápek mu povídá: „No, dneska jsem byl jako volavka určenej já!”

Pepicek se pta pani ucitelky :muzou mit deti deti? A paani ucitelka mu odpovi ne. Pepicek jde k oknu a zavola:Anicko tak muzem.

Pta se ucitelka Pepícka: Jaky jediny savec nema zuby? A pepicek odpovi: Muj deda.

Pepíček přijde pozdě do školy a už ve dveřích se omlouvá paní učitelce:
"Prosím, přede mnou šla jedna stará paní a ztratila 50 korun."
Paní učitelka ho chce pochválit: "To jsi hodný, tys ji je pomohl najít, že ano?"
Pepíček odpoví: "To ne prosím. Já na nich stál."